I.ÚS 1142/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Ronovskou o ústavní stížnosti stěžovatelky X, zastoupené Mgr. Štěpánem Janáčem, advokátem, sídlem Na Poříčí 1041/12, Praha 1, proti postupu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, ve věci vedené pod sp. zn. KRPS-98686/TČ-2023-010082, za účasti Policie České republiky Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, jako účastníka řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Praze a Okresního státního zastupitelství v Kutné Hoře, jako vedlejších účastníků, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že policie rozhodla podle § 79a trestního řádu o zajištění finančních prostředků v trestní věci vedené Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie Středočeského kraje, Službou kriminální policie a vyšetřování, Odborem hospodářské kriminality pod sp. zn. KRPS-98686/TČ-2023-010082, neboť tyto prostředky mohou představovat výnos z trestné činnosti. Jednalo se o finanční prostředky na bankovních účtech vedených na jméno R. Š. podezřelého z uvedené trestné činnosti, který nicméně 3. 10. 2022 zemřel.

2. Stěžovatelka se v průběhu trestního řízení obrátila na orgány činné v trestním řízení s tvrzením, že alespoň část zajištěných finančních prostředků může odpovídat pohledávce původního věřitele J. R. Nemůže se proto jednat o výnos z trestné činnosti, nýbrž o prostředky odpovídající cizímu kapitálu, který J. R. poskytl zemřelému R. Š. formou zápůjčky. Stěžovatelka je podle svého tvrzení právní nástupkyní J. R. na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 1. 7. 2024.

3. Stěžovatelka požádala o prověření postupu policejního orgánu. Žádala zejména, aby Okresní státní zastupitelství v Kutné Hoře prověřilo skutečnost, že policejní orgán zůstává nečinný a neposkytuje jí nezbytné informace a součinnost.

4. Vyrozuměním Okresního státního zastupitelství v Kutné Hoře č. j. 2 ZN 425/2023-90 ze dne 19. 8. 2025 bylo stěžovatelce sděleno, že státní zastupitelství neshledalo v postupu policejního orgánu žádné závady. Vysvětlilo, že prověřování sice trvá delší dobu, nicméně policejní orgán vždy požádal o prodloužení lhůty k prověřování a státní zástupce toto akceptoval. Ke stěžovatelčině tvrzení, že částka ve výši 35 000 000 Kč nevznikla jako výnos z trestné činnosti, ale jako závazek z titulu zápůjčky, konstatovalo, že i uvedená otázka je policejním orgánem prověřována. Na závěr určilo, že stěžovatelka nemá právo nahlížet do spisového materiálu, neboť toto právo má podle § 65 odst. 1 trestního řádu toliko obviněný, poškozený a zúčastněná osoba. Stěžovatelka nicméně nemá žádné z uvedených postavení.

5. Stěžovatelka se dále obrátila s podnětem k dohledu na Krajské státní zastupitelství v Praze, které jí vyrozuměním č. j. 2 KZN 241/2025-6 ze dne 14. 10. 2025 sdělilo zejména následující. Vyrozumělo stěžovatelku, že původ zajištěných finančních prostředků nebyl dosud objasněn, přitom právě objasnění původu zajištěných finančních prostředků je předmětem rozsáhlého prověřování policejního orgánu. Ani krajské státní zastupitelství přitom neshledalo závady v postupu policejního orgánu a vymezilo, že odůvodněním délky trvání zajištění je skutečnost, že prověřování ve věci je administrativně a časově náročné. Ztotožnilo se i se závěrem, že stěžovatelka nemá postavení poškozené či zúčastněné osoby.

6. Nejvyšší státní zastupitelství sdělením č. j. 6 ZNZ 2046/2026-6 ze dne 16. 3. 2026 stěžovatelce sdělilo, že pro výkon působnosti tohoto orgánu v rámci institutu tzv. instančního dohledu nebyly splněny zákonné podmínky, a věc postoupilo krajskému státnímu zastupitelství.

7. Stěžovatelka se domnívá, že postupem policejního orgánu byla porušena její následující práva, a sice právo vlastnit majetek a pokojně jej užívat (čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod), právo na soudní a jinou právní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny), jakož i právo na projednání věci bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny). Poukazuje i na porušení principu zákonnosti výkonu veřejné moci (čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 2 odst. 3 Ústavy).

8. Tvrdí, že policejní orgán neoprávněně dlouhodobě zadržuje její finanční prostředky, které nesprávně prověřuje jako možné výnosy z trestné činnosti. Tvrdí, že zajištění finančních prostředků je nepřiměřené, a to zejména s ohledem na délku trvání tohoto zajištění. Poukazuje na to, že policejnímu orgánu předložila listinné důkazy, ze kterých vyplývá, že se jedná o její prostředky, resp. které měl zemřelý R. Š. vrátit.

9. Než se Ústavní soud může zabývat věcnou argumentací stěžovatelky, musí zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny procesní předpoklady stanovené zákonem o Ústavním soudu.

10. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Podle § 72 odst. 3 téhož zákona se takovým prostředkem rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Svou ústavní stížnost stěžovatelka spojila s návrhem na přednostní projednání věci.

11. Uvedené vyjadřuje zásadu subsidiarity ústavní stížnosti. Věc musí být pro orgány veřejné moci definitivně uzavřena. Až tehdy může Ústavní soud "vstoupit do hry" a případně zasáhnout na ochranu základních práv a svobod (body 23 až 25 stanoviska pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 ze dne 7. 3. 2023). Je tomu tak proto, že ochrana ústavnosti není a z povahy věci ani nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, neboť podle čl. 4 Ústavy je úkolem všech orgánů veřejné moci, zejména pak obecných soudů. Ústavní stížnost tedy představuje institucionální mechanismus nastupující teprve v případě selhání všech ostatních procesních nástrojů k ochraně práv. V nynější věci je ústavní stížnost v tomto smyslu předčasná, řízení před správními soudy ani nebylo zahájeno. Důvody k mimořádnému připuštění ústavní stížnosti i bez vyčerpání předchozích prostředků nápravy Ústavní soud neshledal. Sama stěžovatelka je přitom ani netvrdí.

12. Stěžovatelka se ústavní stížností de facto domáhá zrušení zajištění finančních prostředků na bankovních účtech zemřelého R. Š. Má za to, že se jedná o prostředky, které nemohou být výnosem z trestné činnosti, neboť tyto prostředky zemřelému zapůjčil J. R., právní předchůdce stěžovatelky.

13. Ústavní soud nicméně konstatuje, že podle § 79f odst. 2 trestního řádu má osoba, jíž byla věc zajištěna, právo kdykoliv po právní moci usnesení o zajištění žádat o zrušení nebo omezení zajištění. O takové žádosti je třeba neodkladně rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji tato osoba, neuvede-li nové důvody, opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní moci rozhodnutí.

14. Uvedený návrh proto představuje dostupný procesní nástroj, kterým se stěžovatelka může bránit proti nastalé situaci. Současně nebude-li se svým návrhem úspěšná, trestní řád v § 79f odst. 4 připouští podání stížnosti. Nedostane-li se stěžovatelce požadované ochrany, nic jí nebrání, aby se proti uvedeným rozhodnutím následně obrátila s řádnou argumentací na Ústavní soud. Za současné situace ji nicméně shledává jako nepřípustnou.

15. Na závěr Ústavní soud dodává, že i kdyby neshledal výše uvedený procesní nedostatek, byla by stěžovatelčina ústavní stížnost odmítnuta pro opožděnost. Stěžovatelka totiž dovozuje včasnost ústavní stížnosti od doručení vyrozumění Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 16. 3. 2026, kterým byl vyřízen její podnět k dohledu. Taková následná stěžovatelčina žádost Nejvyššímu státnímu zastupitelství o výkon dohledu nicméně již instančně ani jinak nenavazuje na vlastní výkon dohledu prováděný podle § 12d a násl. zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství (viz i usnesení sp. zn. IV. ÚS 1317/15 ze dne 3. 8. 2015). Jinými slovy, následné uplatnění "dohledu nad dohledem" není s to přivodit stěžovatelce účinnou ochranu před tvrzeným porušením základních práv, o čemž také svědčí sdělení Nejvyššího státního zastupitelství, od něhož nicméně stěžovatelka odvíjí zachování lhůty k podání ústavní stížnosti. Ani v tomto případě by se proto Ústavní soud věcí nemohl (quasi)meritorně zabývat.

16. Z výše uvedených důvodů soudkyně zpravodajka podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu stěžovatelčinu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítla. Ústavní soud pro úplnost uvádí, že v souladu s návrhem stěžovatelky projednal její ústavní stížnost přednostně mimo pořadí.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. června 2026 Kateřina Ronovská v. r. soudkyně zpravodajka