I.ÚS 1149/21

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti nezletilé L. F., zastoupené Mgr. Matějem Skalickým, advokátem sídlem Krkonošská 1512/11, Praha 2 - Vinohrady, proti mimořádnému opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 12. dubna 2021 č. j. MZDR 14600/2021-2/MIN/KAN, za účasti Ministerstva zdravotnictví, jako účastníka řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

1. Stěžovatelka se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví tohoto usnesení označeného mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví, omezujícího provoz ve školách a školských zařízeních, a to k ochraně obyvatelstva a prevenci nebezpečí vzniku a rozšíření onemocnění COVID-19. Podle stěžovatelky byla tímto mimořádným opatřením porušena její základní práva podle čl. 1 a čl. 33 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti zdůrazňuje, že by neměla být odmítnuta jako nepřípustná pro nevyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje ve smyslu § 75 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť předmětné omezení se netýká pouze vlastního zájmu stěžovatelky, ale naopak jej podstatně přesahuje - dotýká se zájmu všech gymnazistů, tedy více než 132 000 studentů. Stěžovatelka má v této souvislosti za to, že zásah do základního práva na vzdělání je natolik zásadní a závažný, že je na místě, aby o jeho případném porušení rozhodl Ústavní soud, jakožto nejvyšší orgán ochrany ústavnosti.

2. Napadené mimořádné opatření vydalo Ministerstvo zdravotnictví jako správní úřad příslušný podle § 80 odst. 1 písm. g) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o ochraně veřejného zdraví"), a podle § 2 odst. 1 zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen "pandemický zákon"), na základě § 69 odst. 1 písm. b) a odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví a na základě § 2 odst. 2 písm. f) pandemického zákona. Podle § 94a zákona o ochraně veřejného zdraví a § 3 odst. 6 pandemického zákona bylo toto mimořádné opatření vydáno jako opatření obecné povahy, a tudíž stěžovatelka, tvrdí-li, že jím byla zkrácena na svých právech, mohla podat návrh na jeho zrušení podle § 101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, za podmínek stanovených § 13 pandemického zákona. O tomto návrhu by bylo rozhodováno ve správním soudnictví. Jestliže tak neučinila, nevyčerpala procesní prostředek, který jí zákon poskytuje k ochraně jejích práv. Tato skutečnost má podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu za následek nepřípustnost její ústavní stížnosti [srov. usnesení ze dne 22. 4. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 8/20, usnesení ze dne 5. 5. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 13/20, usnesení ze dne 9. 6. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 19/20 nebo usnesení ze dne 12. 10. 2020 sp. zn. IV. ÚS 2428/20; všechna odkazovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].

3. Ústavní soud zároveň neshledal, že by ústavní stížnost byla přípustnou podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Je zřejmé, že napadené mimořádné opatření svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, neboť upravuje práva a povinnosti abstraktně vymezeného a současně vysokého počtu osob na celém území České republiky. Tuto povahu napadeného mimořádného opatření nicméně reflektuje již zákonná úprava jeho přezkumu ve správním soudnictví a z ústavní stížnosti nelze dovozovat žádnou skutečnost, která by umožňovala považovat tento přesah za "podstatný" v tom smyslu, že by vyžadoval, aby se Ústavní soud vyjádřil k otázce ústavnosti tohoto mimořádného opatření ještě před jeho posouzením Nejvyšším správním soudem. Navzdory přesvědčení stěžovatelky na uvedeném nic nemění intenzita zásahu ani význam práv, do kterých je v posuzované věci zasahováno (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 977/21 ze dne 27. 4. 2021).

4. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl podanou ústavní stížnost pro nepřípustnost dle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. května 2021 Jaroslav Fenyk v. r. soudce Ústavního soudu