I.ÚS 1179/19
V PLATNOSTI- VS Olomouc 3 To 97/2016-1610
- ÚS I.ÚS 1179/19
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože její podnět byl zjevně neopodstatněný. Stěžovatelka se domáhala zrušení rozhodnutí, ve kterém byla přiznána náhrada škody ve výši 363 288 Kč s úrokem z prodlení. Soud uznal, že i bez uvedení „p. a.“ je zřejmé, že jde o roční úrok, protože zákon stanoví jeho výši podle repo sazby ČNB. Zákon o úrocích z prodlení a jejich periodicitě je výslovně upraven, takže nevyjádřená periodicita neznamená nevykonatelnost.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti JAF HOLZ spol. s r.o., se sídlem Pustiměřská 717/9, 682 01 Vyškov, zastoupené JUDr. Zdeňkem Hrouzkem, advokátem se sídlem Pražákova 1008/69, 639 00 Brno, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č. j. 3 To 97/2016-1610 ze dne 14. 9. 2016, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že jím bylo v rámci odvolacího řízení rozhodnuto v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 T 4/2013 o povinnosti odsouzeného nahradit stěžovatelce jako poškozené škodu ve výši 363 288 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výší 7,25 % z dlužné částky, a to od 14. 4. 2013 do zaplacení. Proti rozhodnutí vrchního soudu brojí stěžovatelka ústavní stížností, domáhajíc se jeho kasace. Stěžovatelka namítla, že ve výroku o náhradě škody napadeného rozsudku není uvedeno, zda se jedná o úrok roční nebo jiný, ačkoliv se řádně přihlásila s náhradou škody ve výši 363 288,03 s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % p. a. z dlužné částky. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci tak stěžovatelka ohledně příslušenství pokládá za nevykonatelný. Stěžovatelka k tomu podotkla, že rozsudek jí byl doručen až dne 5. 3. 2019, přičemž jejímu návrhu na opravu písařské chyby nebylo vyhověno. Tyto své výhrady stěžovatelka v ústavní stížnosti přiblížila. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah naříkaného soudního aktu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud přisvědčuje stěžovatelce v tom, že příslušenství v podobě úroku z prodlení bylo vhodné výslovně specifikovat tak, že jde o úrok z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 363 288 Kč. Nicméně absence zkratky "p. a." či jiného přívlastku, z něhož by byla patrná periodicita úroku z prodlení, nečiní výrok o náhradě škody v části přiznaného příslušenství nevykonatelným. Je tomu tak proto, že ze zákona (§ 1970 občanského zákoníku) odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění). Ostatně roční období platí i u ujednaných úroků (§ 1803 občanského zákoníku). Odtud je zřejmé, že jiná než roční periodicita úroku z prodlení nepřichází v úvahu, takže stěžovatelkou vzpomínaný nedostatek sám o sobě nebrání tomu, aby pravomocný výrok o náhradě škody předmětného rozsudku mohl být i v části přisuzující stěžovatelce příslušenství v podobě úroku z prodlení vykonán. Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. dubna 2019 David Uhlíř v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.