I.ÚS 119/2000
V PLATNOSTI- KS Brno 47 Nc 108/99
- ÚS I.ÚS 119/2000
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých práv. Soud uvedl, že v průběhu stále probíhajícího řízení není možné považovat rozhodnutí krajského soudu za konečné. Stěžovatel měl právo podat odvolání a případně dovolání proti rozhodnutí o vyloučení soudkyně. Soud se opřel o § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, který vyžaduje vyčerpání všech právních prostředků před podáním ústavní stížnosti.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci stížnosti stěžovatele PhDr. L. K., zastoupeného JUDr. V. H., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 1. 2000, sp. zn. 47 Nc 108/99, takto:
Výrok
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel svým návrhem napadá v záhlaví citované usnesení Krajského soudu v Brně ve věci vyloučení soudkyně Městského soudu v Brně. Jedná se svým způsobem o opakovaný návrh, resp. o opakované podání, neboť stěžovatel již dříve obdobně napadl ústavní stížností předchozí rozhodnutí soudu ve věci návrhů na vyloučení totožné soudkyně (sp. zn. II. ÚS 317/99) a podal další ústavní stížnosti, které byly odmítnuty (sp. zn. III. ÚS 487/97, II. ÚS 23/98, IV. ÚS 195/98, III. ÚS 470/98), řízení o dvou dalších (sp. zn. II. ÚS 317/99 a II. ÚS 377/99) nadále probíhá. Stěžovatel namítá, že uvedeným rozhodnutím byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a navrhuje, aby napadené usnesení bylo Ústavním soudem zrušeno. V daném případě stěžovatel - ačkoliv se v odůvodnění svého podání podrobně zabývá některými dalšími nepřímo souvisejícími skutečnostmi a otázkami (např. průtahy v soudním řízení, omluvami účastníků řízení atd.), z nichž některé byly či jsou předmětem jiných ústavních stížností - napadá rozhodnutí krajského soudu, které považuje za rozhodnutí konečné, resp. za výsledek postupu, při němž vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Samotná existence dílčího (procesního) pravomocného rozhodnutí ještě naplnění této podmínky nemusí nutně znamenat, pokud řízení ve věci samé dále pokračuje. Ústavní soud v takových případech uplatňuje zásadu minimalizace zásahů do rozhodování obecných soudů a nevměšuje se do dále probíhajícího soudního řízení. Je sice pravdou, že proti napadenému usnesení není možné podat opravný či aplikovat jiný prostředek k ochraně práva. Nicméně ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stanoví podmínku vyčerpání všech procesních prostředků, které jsou k ochraně práva k dispozici, tj. využití všech právních možností k nápravě věci. V rámci projednávané soudní věci (ochrana osobnosti), která nebyla pravomocně skončena, má stěžovatel možnost brojit proti případnému, pro něj nepříznivému, rozhodnutí, tj. má právo podat odvolání (§ 201 a násl. o. s. ř.), kde může opět namítat i otázku podjatosti soudkyně, a dokonce je z tohoto důvodu oprávněn následně podat i dovolání (§ 237 odst. 1 písm. g) o. s. ř.). Pro úplnost Ústavní soud dodává, že stěžovatel v ústavní stížnosti toliko opakuje argumentaci, kterou uplatňoval již ve svém návrhu na vyloučení soudkyně, přičemž Krajský soud v Brně se se všemi námitkami řádně a podrobně vypořádal. Z výše uvedených důvodů tedy Ústavní soud dospěl k závěru, že v daném případě je nutno ústavní stížnost považovat za návrh nepřípustný, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 3. října 2000 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.