I.ÚS 1213/11
V PLATNOSTI- KS Ostrava 56 Co 52/2011 - 97
- ÚS I.ÚS 1213/11
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože její podstatou byl nesouhlas se správnou aplikací podústavního práva, nikoli porušení základních práv. Soud se zabýval otázkou vykonatelnosti notářského zápisu, který neobsahoval jednoznačné určení lhůty k plnění. Závěr odvolacího soudu, že zápis je materiálně nevykonatelný kvůli neurčitosti lhůty, byl považován za právně správný. Ústavní soud nesmí přezkoumat správnost rozhodnutí obecných soudů, pokud nejde o porušení ústavního práva.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky B. G., zastoupené Mgr. Thomasem Mumulosem, advokátem se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, Preslova 9, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2011, čj. 56 Co 52/2011 - 97, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Včasnou ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví označeného uvedeného usnesení, kterým Krajský soud v Ostravě změnil usnesení Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 1. 12. 2010, čj. 26 E 162/2010 - 25, tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech povinného B. S. podle notářského zápisu JUDr. J. V., notářky v O., ze dne 21. 6. 2007, sp. zn. NZ 895/2007, N 1011/2007, zamítl. S tímto rozhodnutím stěžovatelka nesouhlasí z důvodů, které vypsala ve své ústavní stížnosti. Podala totiž u Okresního soudu ve Frýdku - Místku návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech povinných Ing. H. S. a B. S., na základě exekučního titulu, kterým byl notářský zápis notářky JUDr. J. V. ze dne 21. 6. 2007 se svolením k přímé vykonatelnosti. Okresní soud navržený výkon rozhodnutí nařídil, ale k odvolání povinných Krajský soud v Ostravě změnil usnesení okresního soudu tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl. Důvodem byl právní závěr odvolacího soudu, podle kterého je předmětný notářský zápis materiálně nevykonatelný v důsledku neurčitosti ujednání o lhůtě k plnění. S uvedeným názorem odvolacího soudu vyjádřila stěžovatelka nesouhlas, protože tento soud v její věci zvolil přísný formalistický přístup, který je opakovaně judikován Ústavním soudem jako tzv. "přepjatý formalismus" (viz např. sp. zn. I. ÚS 1052/10). Stěžovatelka byla v legitimním očekávání, že prostřednictvím nařízeného výkonu rozhodnutí dojde k rozmnožení jejího majetku tak, jak to odpovídalo sjednaným podmínkám v dohodě s povinnými. Toto její právo je integrální součástí ochrany majetkových práv a nepředvídatelným rozhodnutím odvolacího soudu do něj bylo zásadním způsobem zasaženo. Podle stěžovatelky označeným usnesením Krajského soudu v Ostravě došlo k porušení jejího základního práva podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a dále čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Z obsahu napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě Ústavní soud zjistil, že k odvolání povinného B. S. změnil usnesení Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 1. 12. 2010, čj. 26 E 162/2010 - 25, tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech povinného B. S. podle notářského zápisu JUDr. J. V., notářky v O., ze dne 21. 6. 2007, sp. zn. NZ 895/2007, N 1011/2007, zamítl. V odůvodnění odkázal na ustanovení § 71a zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), podle kterého notář sepíše na žádost notářský zápis o dohodě, kterou se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka, vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž svolí, aby podle tohoto notářského zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí, jestliže svoji povinnost včas a řádně nesplní. Podle § 71b odst. 1 tohoto zákona musí dohoda účastníků obsahovat označení osoby povinné, osoby oprávněné, skutečností, na nichž se pohledávka nebo jiný nárok zakládá, předmět plnění, dobu plnění a prohlášení povinné osoby ke svolení k vykonatelnosti zápisu. Odvolací soud dále zdůraznil, že nezbytným předpokladem nařízení výkonu rozhodnutí je, aby práva a povinnosti byly v podkladovém rozhodnutí určeny přesným a jednoznačným způsobem. Z hlediska požadavku na materiální vykonatelnost rozhodnutí je zřejmé, že při absenci skutečnosti rozhodné pro určení materiální vykonatelnosti rozhodnutí soud v řízení o nařízení výkonu rozhodnutí nemůže tuto skutečnost doplňovat či zjišťovat dokazováním (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věcech sp. zn. 20 Cdo 3989/2007 a 20 Cdo 1214/2007). Podle § 71b odst. 1 písm. e) zákona č. 358/1992 Sb. je dohoda o době plnění obligatorní náležitostí notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti. Pokud v notářském zápise chybí určení lhůty pro splnění povinnosti nebo je lhůta vymezena neurčitě tak, že z textu podkladového rozhodnutí nelze zjistit, zda již uběhla, není možno na podkladě takového titulu výkon rozhodnutí nařídit. Dohoda obsažená v posuzovaném notářském zápise byla v pasáži o době plnění neurčitá, neboť z jejího textu nebylo možno zajistit (bez dalšího dokazování), zda splatnost v dohodě specifikovaného závazku již nastala a povinní jsou s jeho plněním v prodlení. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Její podstatou je nesouhlas stěžovatelky s právními závěry odvolacího soudu. Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti, nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva. Zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen v případě, že shledá současně porušení základního práva či svobody. Ústavní soud tedy zkoumal, zda napadeným rozhodnutím soudu nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatelky, zakotvená v ústavních předpisech. Po přezkumu ústavnosti řízení i napadeného rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy správně zjistily skutkový stav věci a odvolací soud z něj vyvodil právní závěry, které náležitě odůvodnil. Podrobně se zabýval všemi argumenty stěžovatelky a přesvědčivě se s nimi vypořádal. Rozhodl nejen v souladu s obecným právem, ale jeho závěry lze považovat i za ústavně-právně konformní. V podrobnostech lze odkázat na jasné argumenty odvolacího soudu, vyjádřené v odůvodnění jeho usnesení. Pokud tedy rozhodl způsobem, s nímž se stěžovatelka neztotožňuje, nezakládá to samo o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti. Ústavní soud zde neshledal nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením návrh odmítl.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 14. července 2011 Ivana Janů, v. r. předsedkyně I. senátu Ústavního soudu