Ústavní soud · Usnesení

I.ÚS 122/2000

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2000-08-22 · odmítnuto pro nedodržení lhůty - § 43/1/b) · ECLI:CZ:US:2000:1.US.122.2000

  1. MS Praha 26 Ca 21/99 - 11
  2. VS Praha 1 Cao 113/99 - 28
  3. ÚS I.ÚS 122/2000
Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl návrh ústavní stížnosti, protože byl podán po uplynutí šedesátidenní lhůty ustanovené § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Stížnost byla podána k poštovní přepravě dne, kdy již byla lhůta vypršela. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne předchozího, což způsobilo opoždění podání stížnosti. Soud se opřel o § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, který stanoví odmítnutí opožděné stížnosti.

Rubrum

Ústavní soud rozhod soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele ing. J. H., zastoupeného JUDr. H. T., advokátkou, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 12. 1999, čj. 1 Cao 113/99 - 28, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 1999, čj. 26 Ca 21/99 - 11, takto:

Výrok

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 25. 2. 2000, která byla stejného dne podána k poštovní přepravě, jež došla Ústavnímu soudu dne 28. 2. 2000, stěžovatel napadá v záhlaví tohoto usnesení uvedený rozsudek Vrchního soudu v Praze, kterým byl potvrzen výše uvedený rozsudek Městského soudu v Praze, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 15. 12. 1998 o zastavení výplaty stěžovatelova starobního důchodu ode dne 3. 4. 1998 ve smyslu ustanovení § 37 odst. 1, 2 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to pro nesplnění podmínky k jeho výplatě podle § 37 odst. 5 zákona a zároveň bylo rozhodnuto o jeho povinnosti vrátit přeplatek. Stěžovatel je toho názoru, že oba obecné soudy, a to jak Městský soud v Praze, který rozhodoval jak soud prvního stupně, tak i Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, porušily jeho ústavně zaručená práva, která jsou zakotvena v článcích 26, 30 a 36 Listiny základních práv a svobod, když při rozhodování věci nepoužily vedle zákona č. 155/1995 Sb. dříve platný předpis, kterým je zákon č. 100/1988 Sb. Z obsahu ústavní stížnosti stěžovatele Ústavní soud zjistil, že rozsudek odvolacího soudu, proti kterému, jak vyplývá z jeho poučení, není přípustný opravný prostředek, byl doručen právní zástupkyni stěžovatele dne 27. 12. 1999 a ve stejný den nabyl právní moci. S přihlédnutím k tomuto zjištění, na něž nemělo vliv projednání před Nejvyšším soudem, byl Ústavní soud nucen konstatovat, že tato stížnost, která byla podána k poštovní přepravě dne 25. 2. 2000, nebyla podána v šedesátidenní lhůtě stanovené v § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neboť posledním dnem, kdy lhůta k podání stížnosti mohla být navrhována, byl den 24. 2. 2000. Soudce zpravodaj musel proto tuto stížnost jako opožděnou odmítnout ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) citovaného zákona o Ústavním soudu.

Poučení

Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 22. srpna 2000 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu

Dotčená ustanovení

Zákon o Ústavním soudu 182/1993 Sb.
Usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součástí ústavního pořádku České republiky 2/1993 Sb.
Zákon o důchodovém pojištění 155/1995 Sb.

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.