I.ÚS 1221/12
V PLATNOSTI- OS Trutnov 17 T 87/2011
- ÚS I.ÚS 1221/12
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nepodal žalobu proti rozhodnutí krajského soudu, které bylo posledním procesním prostředkem. Soud uvedl, že ústavní stížnost je nepřípustná, pokud není napadnuto rozhodnutí o posledním dostupném procesním prostředku. Stěžovatel také dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, protože podal odvolání proti rozsudku, jehož rozhodnutí ještě nebylo vyhlášeno. Ústavní soud se proto rozhodl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele P. H., zastoupeného JUDr. Daliborem Pluskalem, advokátem se sídlem v Trutnově, Horská 634, proti usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 18. 1. 2012 č. j. 17 T 87/2011 a dále proti jinému zásahu Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 17 T 87/2011, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí obecného soudu, kterým prý došlo k porušení jeho základního práva na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a k porušení základního práva dle čl. 8 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel dále navrhuje, aby Ústavní soud "zakázal Okresnímu soudu v Trutnově v pokračování porušování práv spočívající v porušování čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, jež má dosud za následek, že P. H. nemůže dosáhnout předvolání a výslech svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek, jako svědků proti sobě.". Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda podání splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl. Usnesením Okresního soudu v Trutnově ze dne 18. 1. 2012 sp. zn. 17 T 87/2011 bylo rozhodnuto, že podle § 72 odst. 3 tr. řádu se stěžovatel ponechává ve vazbě a že podle § 71a tr. řádu se žádost stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu zamítá. Ústavní soud zjistil dotazem u Okresního soudu v Trutnově a u Krajského soudu v Hradci Králové, že stěžovatel proti napadenému usnesení okresního soudu podal stížnost, která byla usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 4. 2012 zamítnuta; k jeho doručení stěžovateli došlo dne 19. 4. 2012. Stěžovatel však ústavní stížnost o toto druhostupňové rozhodnutí nerozšířil, a to i když ústavní stížnost sepsaná advokátem je datována až dne 11. 5. 2012. Z ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") plyne, že fyzická nebo právnická osoba, která tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda, je oprávněna podat ústavní stížnost. Podle ustanovení odst. 3 téhož ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Proti napadenému rozhodnutí okresního soudu mohl stěžovatel podat - a též skutečně podal - stížnost ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Právě rozhodnutí krajského soudu o podané stížnosti bylo tak třeba považovat za rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně stěžovatelových práv. Toto rozhodnutí však stěžovatel - jak již bylo uvedeno - ústavní stížností nenapadl. Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je náprava rozhodnutí či jiného zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv stěžovatele. K této nápravě však nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje; proto v případech, kdy rozhodnutí o posledním dostupném procesním prostředku napadeno není, považuje Ústavní soud ústavní stížnost za nepřípustnou. Rozhodnutí o ústavní stížnosti směřující toliko proti rozhodnutí okresního soudu by totiž vedlo k tomu, že by jím zůstalo nedotčeno rozhodnutí soudu stížnostního, což by bylo ve svém důsledku v rozporu s principem právní jistoty. Stěžovateli samotnému nelze vytýkat neznalost procesních podmínek, jejichž naplnění je nezbytným předpokladem možnosti Ústavního soudu přezkoumat opodstatněnost, popřípadě důvodnost námitek v ústavní stížnosti předložených. Právě pro potřebu kvalifikovaně formulovaného stížnostního žádání, spojenou s požadavkem jeho řádného odůvodnění, zakotvuje zákon o Ústavním soud povinnost právního zastoupení stěžovatelů advokátem od samého počátku řízení před Ústavním soudem. Za tohoto stavu musel Ústavní soud ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou. Ústavní soud dodává, že stěžovateli nic nebrání - pokud bude chtít - aby podal novou ústavní stížnost, která napadne i rozhodnutí krajského soudu zamítající jeho stížnost, v níž předloží i argumentaci proti němu. Stěžovatel podal ústavní stížnost též proti tzv. jinému zásahu Okresního soudu v Trutnově (srov. výše str. 1). Leč, v meritu jeho trestní věci byl již vydán rozsudek o vině a trestu dne 18. 1. 2012 sp. zn. 17 T 87/2011; to plyne i z toho, že stěžovatel k ústavní stížnosti přiložil odvolání proti tomuto rozsudku. Stěžovatel tak podal řádný opravný prostředek, o kterém dosud nebylo rozhodnuto; jak zjistil Ústavní soud dotazem u Krajského soudu v Hradci Králové, zde bylo teprve nařízeno veřejné zasedání. Proto - vzhledem k tomu - že stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svého práva, musel Ústavní soud i v této části ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou odmítnout.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. května 2012 Vojen Güttler soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.