I.ÚS 1229/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Ditou Řepkovou o ústavní stížnosti stěžovatele M. K., zastoupeného Mgr. Martinem Štípou, sídlem Hybernská 1271/32, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. února 2026 č. j. 54 Co 345/2025-1558 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 29. září 2025 č. j. 0 P 186/2018-1454, 34 Nc 122/2025, 34 Nc 123/2025, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, které byly vydány v řízení o schválení právních jednání stěžovatele (jako opatrovance) učiněných opatrovníkem.

2. Předtím, než Ústavní soud přistoupil k meritornímu přezkumu, zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje požadované náležitosti a jsou dány podmínky k jejímu projednání.

3. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením, z něhož stěžovatel zřejmě dovozuje vyčerpání opravných prostředků, odmítl odvolání advokáta Mgr. Martina Štípy (který stěžovatele v řízení před Ústavním soudem zastupuje) jako osoby neoprávněné k jeho podání. Dospěl k závěru, že Mgr. Martin Štípa nebyl v řízení oprávněn vystupovat jako zástupce stěžovatele. Podstatou argumentace stěžovatele tak je mj. to, že bylo odmítnuto jeho odvolání. V tomto ohledu zpochybňuje náhled městského soudu spočívající v tom, že šlo o odvolání Mgr. Martina Štípy (nikoliv stěžovatele), který nebyl oprávněn stěžovatele v řízení zastupovat.

4. Ústavní soud konstatuje, že se zřetelem k výše uvedenému se stěžovateli nabízela možnost napadnout rozhodnutí městského soudu žalobou pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Z ústavní stížnosti přitom nevyplývá, že by tak stěžovatel učinil, což Ústavní soud ověřil i u městského soudu. Stěžovatel tak nevyčerpal všechny procesní prostředky ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje (srov. stanovisko pléna ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08). Stěžovatel přitom ani netvrdí žádné okolnosti podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

5. Pro úplnost je vhodné uvést, že i pokud by Ústavní soud nepřihlédl k obsahu ústavní stížnosti (z níž dovodil nezbytnost podání žaloby pro zmatečnost k naplnění podmínky ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ), byla by ústavní stížnost posouzena ve vztahu k rozhodnutí městského soudu jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu a ve vztahu k rozhodnutí obvodního soudu jako návrh nepřípustný, neboť jiné odvolání stěžovatel nepodal (což Ústavní soud ověřil u Obvodního soudu pro Prahu 6) a nevyčerpal tak opravné prostředky.

6. Vzhledem k tomu, že o ústavní stížnosti bylo rozhodnuto soudkyní zpravodajkou, nebyla zvlášť projednávána námitka podjatosti soudce Tomáše Langáška (k jejímuž odůvodnění stěžovatel požadoval poskytnutí dodatečné lhůty), neboť se na rozhodování věci nepodílel.

7. Z výše uvedených důvodů nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. června 2026 Dita Řepková v. r. soudkyně zpravodajka