Ústavní soud · Usnesení

I.ÚS 123/2000

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2000-08-10 · odmítnuto pro nedodržení lhůty - § 43/1/b) · ECLI:CZ:US:2000:1.US.123.2000

  1. KS Plzeň 11 Co 477/98
  2. ÚS I.ÚS 123/2000
Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po uplynutí 60denní lhůty. Lhůta začala dnem doručení usnesení Nejvyššího soudu, které bylo považováno za doručené 22. prosince. Poslední den lhůty byl 21. února, protože 19. únor byl sobota. Stížnost byla podána až 25. února, takže byla považována za opožděnou.

Rubrum

Ústavní soud rozhodl dnešního dne o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. J. K., zastoupeného advokátem Mgr. Z. P., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 11. 1999, č.j.. 20 Cdo 205/99-52, t a k t o :

Výrok

Ústavní stížnost se o d m í t á.

Odůvodnění

: Stěžovatel ústavní stížností ze dne 7. 4. 2000 brojí proti napadenému usnesení Nejvyššího soudu ČR, kterým bylo odmítnuto jako opožděné jeho dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 8. 1998, sp. zn. 11 Co 477/98. Stěžovatel tvrdí, že napadeným usnesením byla porušena jeho základní práva zaručená ust. čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a ust. čl. 90 a 95 odst. 1 Ústavy ČR. Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v Chebu, sp. zn. 9 Ca 72/96, z něhož zjistil, že dnem doručení napadeného usnesení Nejvyššího soudu ČR stěžovateli byl den 22. 12. 1999. Tento den platí (z důvodu naplnění podmínek tzv. náhradního doručení prostého dle § 46 odst. 2 o.s.ř.) za den doručení uvedeného usnesení, neboť zásilka s usnesením byla podle záznamu pošty Cheb 2 na doručence tento den uložena na poště s výzvou k jejímu vyzvednutí, protože stěžovatel nebyl při jejím doručení zastižen. Den uložení zásilky s napadeným usnesením na poště, tj. 22. 12. 1999 se pak podle ustanovení § 46 odst. 2 věty třetí občanského soudního řádu považuje za den jejího doručení. Podle ustanovení § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákona k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1), tj. v tomto případě dnem 22. 12. 1999. Její poslední den by tak připadl na sobotu 19. 2. 2000. Protože tento den není dnem pracovním, považuje se ve smyslu ust. § 63 citovaného zákona a ust. § 57 odst. 2 věta druhá o.s.ř. za poslední den lhůty nejblíže následující pracovní den, tj. v tomto případě 21. 2. 2000. Ústavní stížnost však byla podána stěžovatelem k poštovní přepravě až dne 25. 2. 2000, takže lhůta k podání ústavní stížnosti nebyla dodržena. Proto soudce zpravodaj podle ust. § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost jako návrh podaný po lhůtě stanovené tímto zákonem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 10. 8. 2000 JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj

Dotčená ustanovení

Občanský soudní řád 99/1963 Sb.
Ústava České republiky 1/1993 Sb.
Zákon o Ústavním soudu 182/1993 Sb.
Usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součástí ústavního pořádku České republiky 2/1993 Sb.

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.