I.ÚS 1257/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové (soudkyně zpravodajka) a soudců Tomáše Langáška a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky GES INDUSTRY EUROPE LIMITED, sídlem Arch. Makariou III, 229 Meliza Court, Limassol, Kyperská republika, zastoupené Mgr. Ludmilou Kutějovou, advokátkou, sídlem Politických vězňů 935/13, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2026 č. j. 27 Cdo 2271/2025-342, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení, a společnosti SLADOVNY SOUFFLET ČR, a. s., sídlem Průmyslová 2170/12, Prostějov jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí pro tvrzené porušení svých práv podle čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Napadená rozhodnutí mají porušovat i čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3 a čl. 95 odst. 1 Ústavy.

2. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") usnesením ze dne 10. 3. 2025 č. j. 38 C 274/2021-234 námitku místní nepříslušnosti obvodního soudu vznesenou stěžovatelkou zamítl. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení je vydání bezdůvodného obohacení, postupoval podle § 86 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, podle nějž proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek. Stěžovatelka jako žalovaná má bankovní účet pro účely přijímání plateb v českých korunách vedený u banky UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia a. s. Pohledávku za bankou vyplývající ze smlouvy o účtu považoval obvodní soud za majetek stěžovatelky nacházející se v jeho obvodu.

3. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 24. 4. 2025 č. j. 25 Co 132/2025-255 rozhodnutí obvodního soudu potvrdil. Zdůraznil, že nebylo sporu o tom, že bankovní účet stěžovatelky v době zahájení řízení existoval, stěžovatelka se tak dovolávala pouze toho, že vedlejší účastnice neosvědčila nenulovou výši pohledávky za bankou v souvislosti s tímto účtem. Stěžovatelka tyto informace má a byla upozorněna, že pokud přes upozornění soudu odmítne součinnost, vystavuje se následku, že soud bude vycházet z posledního osvědčeného stavu (zůstatku na účtu). Soud dále uvedl, že pro rozhodnutí je relevantní, zda lze akcie stěžovatelky ve společnosti považovat za závod nebo organizační složku závodu pro účely § 86 odst. 3 občanského soudního řádu, nebo za majetek ve smyslu § 86 odst. 2 občanského soudního řádu. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu dospěl přitom k závěru, že jde o majetek ve smyslu § 86 odst. 2 občanského soudního řádu 4. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl. Řešení otázky položené v dovolání, zda lze vlastnictví 100% obchodního podílu v obchodní korporaci považovat za obchodní závod pro účely určení místní příslušnosti dle § 86 odst. 3 občanského soudního řádu, podle Nejvyššího soudu plyne ze zákona. V tomto ohledu odkázal na § 502 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Aby bylo možné o určitém jmění uvažovat jako o závodu, musí sloužit k provozování činnosti podnikatele. Stěžovatelka v průběhu řízení nijak netvrdila, že by prostřednictvím akcií jakkoliv podnikala. Prosté vlastnictví akcií podnikáním samo o sobě není. Stěžovatelka v dovolání v předchozím řízení vedeném Nejvyšším soudem pod sp. zn. 27 Cdo 972/2024 sama tvrdila, že žádné obchodní zájmy v České republice nemá. Ostatní otázky předpokládaly kladnou odpověď na první otázku a vzhledem k náhledu Nejvyššího soudu proto nemohly založit přípustnost dovolání.

II. Argumentace stěžovatelky

5. Nejvyšší soud podle stěžovatelky odmítl její dovolání způsobem, aniž by se s ním ústavně souladným způsobem vypořádal. S dovoláním se Nejvyšší soud vypořádal mimořádně stručně. Podle § 502 občanského zákoníku je obchodní závod organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Jestliže obchodní podíl podle judikatury Nejvyššího soudu může být součástí části podniku a může být i samostatným předmětem smlouvy o prodeji části podniku, nelze bez dalšího vyloučit, že za specifických okolností může být obchodní závod, potažmo jeho samostatná složka, tvořen výlučně obchodním podílem. Ustanovení samo o sobě tedy zjevně neposkytuje odpověď na první dovolací otázku přednesenou stěžovatelkou. Je formalistické po stěžovatelce požadovat, aby uváděla, že prostřednictvím svých podnikajících společností, v nichž má 100 % akcií, podniká. Jde o notorietu. Městský soud navíc v průběhu řízení jiné okolnosti v rozporu se zásadou rovnosti aktivně vyhledával. Nadto Nejvyšší soud rozhodnutí odůvodnil závěry, které z jejího předchozího dovolání neplynou.

III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. V právě posuzované věci jsou naplněny procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem. Proto Ústavní soud přistoupil k posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti.

7. Stěžovatelka svou argumentaci směřuje proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, který odmítl její dovolání pro nepřípustnost. Přestože dovolání představuje mimořádný opravný prostředek, jehož existence sama nepožívá ústavněprávní ochrany, je při rozhodování o něm nutné respektovat mimo jiné i základní právo účastníků na spravedlivý proces (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2804/15, bod 19). Z tohoto pohledu Ústavní soud zkoumá, zda byl skutečně naplněn deklarovaný důvod nepřípustnosti podaného dovolání, a také, zda z odůvodnění usnesení vyplývá, z jakých konkrétních důvodů dovolací soud shledal dovolání nepřípustným (srov. nález ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. IV. ÚS 2940/24, bod 14).

8. Nejvyšší soud v právě posuzované věci z ústavněprávních mantinelů nevykročil. Stěžovatelka upozorňuje na stručnost odůvodnění Nejvyššího soudu. Jakkoliv nelze zcela rezignovat na poskytnutí odůvodnění, § 243f odst. 3 občanského soudního řádu výslovně umožňuje Nejvyššímu soudu rozhodnutí, jímž bylo odmítnuto dovolání, odůvodnit pouze stručně (srov. nález ze dne 24. 1. 2024 sp. zn. IV. ÚS 2939/23, bod 21). Sama stručnost odůvodnění tak protiústavnost nezakládá. Ani vlastní odůvodnění nevykazuje natolik závažné nedostatky, jež by vedly k porušení ústavně chráněných práv stěžovatelky. Již v minulosti Ústavní soud opakovaně neshledal za protiústavní odmítnutí dovolání pro nepřípustnost s odkazem na jasné znění zákona (srov. např. usnesení ze dne 28. 2. 2024 sp. zn. II. ÚS 2718/23, nebo ze dne 31. 10. 2023 sp. zn. II. ÚS 2557/23). Nejvyšší soud toto odůvodnění doprovodil odkazem na ustanovení zákona týkajícího se obchodního závodu, jež předpokládá, že slouží podnikateli k provozování jeho činnosti. Stěžovatelka v ústavní stížnosti obsáhle argumentuje, že za specifických okolností by bylo možné vlastnictví akcií za obchodní závod považovat. Rozhodnutí Nejvyššího soudu nicméně na této otázce přímo nespočívá. Pouze uvádí, že stěžovatelka v průběhu řízení neuvedla, že by prostřednictvím akcií sama podnikala. V tomto ohledu není napadené rozhodnutí ani přepjatě formalistické. Ostatně i § 420 občanského zákoníku definující podnikatele předpokládá mj. výdělečnou činnost na vlastní účet a z hlediska svého postavení bez dalšího za podnikatele nepovažuje akcionáře obchodní korporace [srov. např. LASÁK, Jan. § 420. In: LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1318, marg. č. 7.].

9. Na výše uvedeném nic nemění ani další námitky stěžovatelky stran mj. jejího předchozího dovolání v řízení, v němž podle Nejvyššího soudu sama tvrdila, že žádné obchodní zájmy v České republice nemá. Nejvyšší soud na tuto okolnost poukázal pouze podpůrně. Jak již bylo uvedeno, napadené rozhodnutí z ústavněprávního pohledu obstojí. Případná nesprávnost tohoto poukazu by na tom nemohla nic změnit.

10. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, odmítl její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 2. července 2026 Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu