I.ÚS 1262/13
V PLATNOSTI- KS Praha 32 Co 78/2011-83
- NS 21 Cdo 487/2012
- ÚS I.ÚS 1262/13
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po lhůtě určené zákonem. Stěžovatel se domáhal zrušení rozhodnutí nižších soudů, která považoval za porušující jeho právo na spravedlivé soudní řízení. Soud zjistil, že žádné porušení základních práv nebylo, a rozhodnutí nižších soudů byla v souladu s právním řádem. Základním důvodem odmítnutí byla i neopodstatněnost stížnosti vzhledem k jejímu podání mimo lhůtu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 7. května 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera ve věci navrhovatele Bohuslava Veselého, zastoupeného JUDr. Ladislavem Koženým, advokátem se sídlem Kolín, Sladkovského 13, o ústavní stížnosti proti usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. února 2013 č. j. 21 Cdo 487/2012-115, Krajského soudu v Praze ze dne 30. září 2011 č. j. 32 Co 78/2011-83 a Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 29. září 2010 č. j. 11 C 302/2009-42, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel, který své podání označil jako ústavní stížnost proti pravomocnému usnesení Nejvyššího soudu, navrhl zrušení všech výše citovaných usnesení s tím, že se jimi cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 3 odst. 3, čl. 36 a čl. 90 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na průběh jednání soudů, u nichž se domáhal obnovy řízení, které bylo vedeno u Okresního soudu v Mladé Boleslavi, když současně žalobou pro zmatečnost napadl i rozhodnutí jmenovaného soudu ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze, přičemž žalobu opíral zejména o to, že ve věci rozhodovali vyloučení soudci. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením, nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Důvodem k odmítnutí návrhu je také zjištění, že byl podán po lhůtě k tomu stanovené [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, § 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud poukazem na znění § 43 odst. 2 věta první a § 159a odst. 5 občanského soudního řádu, na svou judikaturu, na obsah rozhodnutí soudu II. stupně, jakož i na obsah dovolání, toto opodstatněně dle § 243b občanského soudního řádu odmítl jako zjevně bezdůvodné. Na odůvodnění jeho rozhodnutí lze v dalším odkázat. Poněvadž k odmítnutí dovolání nedošlo tak, jak má na mysli shora citované ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, stížnost směřující proti dalším napadeným rozhodnutím je stížností podanou po lhůtě k tomu stanovené. Pro výše uvedené, bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. května 2013 Ivana Janů předsedkyně senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.