I.ÚS 1290/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Ivo Schneiderky, zastoupeného Mgr. Hanou Kuchyňkovou Palizovou, advokátkou, sídlem Československé armády 383/5, Hradec Králové, proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 21 C 76/2025-47 ze dne 4. 2. 2026, za účasti Okresního soudu v Hradci Králové jako účastníka řízení a Společenství vlastníků jednotek domu R., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Výrok

. Ústavní stížnost se odmítá

Odůvodnění

1. Vedlejší účastník se po stěžovateli domáhal zaplacení částky 2 381 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku na vyúčtování služeb za rok 2021 poskytnutých v souvislosti s užíváním bytové jednotky. Stěžovatel však rozporoval splatnost vyúčtování, přičemž tvrdil, že nesplňuje náležitosti řádného vyúčtování. Okresní soud v Hradci Králové napadeným rozsudkem žalobě vedlejšího účastníka v plném rozsahu vyhověl. Vycházel přitom mj. ze znaleckého posudku zadaného v úzce souvisejícím řízení, které se týkalo vyúčtování služeb za roky 2018, 2019 a 2020.

2. Stěžovatel namítá, že napadené rozhodnutí je založeno na znaleckém posudku osoby, která nebyla odborně způsobilá k posouzení dané otázky; znalecký úkol byl navíc vadně vymezen. Dále namítá extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a závěry: pokud soud přijal jako rozhodující důkaz posudek vypracovaný osobou, která nebyla odborníkem, a neodstranil pochybnosti o jeho správnosti a úplnosti, jde o libovůli a extrémní vybočení z ústavně akceptovatelného hodnocení důkazů. Soud se s posudkem dostatečně nevypořádal a odmítl stěžovatelův požadavek na vyhotovení znaleckého posudku. V závěru stěžovatel namítá, že rozhodoval místně nepříslušný soud, jelikož jeho trvalé bydliště není v Hradci Králové, kde má pouze sídlo podnikání.

3. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost i napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

4. Ústavní soud odkazuje na usnesení sp. zn. III. ÚS 467/26, kterým odmítl ústavní stížnost stěžovatele brojící proti soudním rozhodnutím, jež se týkala jeho sporu s vedlejším účastníkem o vyúčtování služeb za roky 2018, 2019 a 2020. Stěžovatelovy námitky jsou prakticky identické, a dřívější závěry, na něž Ústavní soud odkazuje, jsou proto plně přenositelné na nyní projednávanou věc.

5. Podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu platí, že spory o bagatelní částky zpravidla samy o sobě zakládají důvod pro odmítnutí ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny významnou (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 3725/13). Obdobně Ústavní soud přistupuje i k přezkumu rozhodnutí o nákladech řízení, a to bez ohledu na jejich výši [viz stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 (97/2025 Sb.), bod 34].

6. Je především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč má věc přes svou bagatelnost ústavní rozměr (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1161/14). Stěžovatel však netvrdí, že by napadeným rozhodnutím byl zásadním způsobem dotčen na své majetkové sféře (tzv. kvantitativní hledisko), ani nepředkládá žádnou ústavněprávní otázku, která by svým významem přesahovala věc samotnou (tzv. kvalitativní hledisko). Za této situace není dán důvod pro výjimečný zásah Ústavního soudu.

7. Nad rámec uvedeného lze k námitkám stěžovatele proti dokazování znaleckým posudkem dodat, že z napadeného rozhodnutí je zřejmé, jakým způsobem byl tento důkaz proveden a hodnocen, a to i s odkazy na rozsudek okresního soudu, proti němuž stěžovatel brojil neúspěšnou ústavní stížností vedenou pod sp. zn. III. ÚS 467/26. O extrémním vybočení z ústavních mezí hodnocení důkazů nelze hovořit, a to ani tehdy, pokud by se s ním Ústavní soud sám neztotožňoval, neboť věcná správnost rozhodnutí není referenčním kritériem jeho přezkumu (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 422/10). Rozhodnutí ani v jiných směrech nelze označit za exces.

8. Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. srpna 2026 Dita Řepková, v. r. předsedkyně senátu