I.ÚS 1299/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové (soudkyně zpravodajka) a soudců Tomáše Langáška a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele J. O., právně zastoupeného Mgr. Lukášem Mantičem, advokátem, sídlem Spojů 835/2, Ostrava, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. ledna 2026 č. j. 13 Co 302/2025-292 a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. července 2025 č. j. 43 Nc 12032/2024-242, za účasti Okresního soudu v Ostravě a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení a N. L. a nezletilého V. T. O., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Obsah napadených rozhodnutí a argumentace stěžovatele

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv chráněných čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 2, čl. 3, čl.

5. čl. 7 a čl. 9 Úmluvy o právech dítěte.

2. V posuzované věci rozhodovaly obecné soudy o péči o nezletilého vedlejšího účastníka (syna stěžovatele a vedlejší účastnice N. L.) a o výživném. Okresní soud v Ostravě (dále jen "okresní soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem svěřil nezletilého do střídavé péče rodičů tak, že bude v péči vedlejší účastnice od neděle sudého kalendářního týdne 18 hodin do středy následujícího lichého kalendářního týdne 8:30 hodin a od čtvrtku lichého kalendářního týdne 18 hodin do pátku sudého kalendářního týdne 8:30 hodin a v péči stěžovatele od středy lichého kalendářního týdne 8:30 hodin do čtvrtku 18 hodin tohoto lichého kalendářního týdne a od pátku sudého kalendářního týdne 8:30 hodin do neděle 18 hodin tohoto sudého kalendářního týdne (výrok I). Dále okresní soud rozhodl o předběžné vykonatelnosti výroku o péči (výrok II) a určil výživné (výroky III-V).

3. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. ledna 2026 č. j. 13 Co 302/2025-292 byl rozsudek okresního soudu změněn a bylo rozhodnuto, že stěžovatel je oprávněn a povinen pečovat o nezletilého v každém sudém kalendářním týdnu od pátku 8:30 hod do neděle 18 hod. a v každém lichém kalendářním týdnu od středy 8:30 hod. do čtvrtku 18 hod., přičemž tato úprava neplatí v měsíci červenci a v období od 23. 12. do 27.

12. V každém sudém kalendářním roce je stěžovatel oprávněn a povinen o nezletilého dále pečovat od 1. 7. 8:30 hod. do 6. 7. 18 hod., od 16. 7. 8:30 hod. do 21. 7. 18 hod. a od 25. 12. 8:30 hod. do 27. 12. 18 hod. V každém lichém kalendářním roce je stěžovatel oprávněn a povinen o nezletilého dále pečovat od 10. 7. 8:30 hod. do 15. 7. 18 hod., od 25. 7. 8:30 hod. do 30. 7. 18 hod. a od 23. 12. 8:30 hod. do 25. 12. 8:30 hod. Ve zbývajícím rozsahu je oprávněna a povinna pečovat o nezletilého vedlejší účastnice. Krajský soud pozměnil také rozhodnutí o výživném. Ke změně rozsudku okresního soudu krajský soud uvedl, že provedl nepříliš významnou korekci, a to zejména s ohledem na novou právní úpravu účinnou od 1. 1. 2026, která opouští dřívější terminologii. Pokud jde o rozsah péče každého z rodičů, krajský soud se od závěrů okresního soudu v zásadě neodchýlil. Oproti okresnímu soudu pouze považoval za potřebné upravit odlišnou formu péče o nezletilého ve výjimečných obdobích, a to o hlavních letních prázdninách (konkrétně v červenci) a v období Vánoc, aby každý z rodičů měl možnost strávit s nezletilým delší časový úsek.

4. Stěžovatel nesouhlasí s tím, že obecné soudy fakticky svěřily nezletilého do péče vedlejší účastnice. Stěžovatel má za to, že takové určení péče není v zájmu nezletilého. Upozorňuje, že ze znaleckých posudků, které byly v řízení vypracovány, neplyne žádný negativní poznatek k péči stěžovatele o nezletilého. Bylo zjištěno, že stěžovatel je po všech stránkách schopen pečovat o nezletilého. Naopak u vedlejší účastnice byly znalcem konstatovány podmínky pro řádnou péči za podmínek bezpříznakové fáze nemoci, kterou trpí, pravidelné spolupráce s psychiatrickou ambulancí a užívání ordinované medikace. Stěžovatel má zájem o nezletilého pečovat, obecné soudy nicméně rozhodly v rozporu s provedeným dokazováním v neprospěch stěžovatele, kterému bylo znemožněno vídat nezletilého v rozsahu, v jakém má právo o něj pečovat. V tomto kontextu stěžovatel odkazuje i na judikaturu Ústavního soudu týkající se práva obou rodičů pečovat o děti. Obecné soudy podle stěžovatele ignorovaly nejlepší zájem dítěte, kterým je trávit čas s oběma rodiči v co nejširším rozsahu. Dále stěžovatel zmiňuje, že v řízení byla zřejmá zaujatost obecných soudů vůči němu. Brojí také proti tomu, jak bylo rozhodnuto v otázce výživného a o jeho povinnosti hradit náklady na znalecký posudek.

II. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem a vlastní posouzení věci

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

6. V posuzované věci krajský soud rozhodoval dle novelizovaného znění občanského zákoníku, podle kterého platí, že nedohodnou-li se rodiče, že dítě zůstává v péči obou rodičů (aniž by byl stanoven rozsah péče každého z nich), určí soud rozsah péče o dítě každého z rodičů, a to s uvážením zájmu dítěte (§ 907 odst. 2 občanského zákoníku). Bylo tedy opuštěno původní rozlišování forem péče. V nedávném nálezu Ústavní soud k novele s odkazem na důvodovou zprávu uvedl, že cílem legislativní změny měla být snaha, aby se soudy soustředily na to, jak v daném konkrétním případě ideálně rozdělit péči o dítě, aniž by bylo potřeba označit typ péče konkrétní "nálepkou". Soud má dle novelizovaného znění občanského zákoníku stanovit vhodný rozsah péče obou rodičů na základě nejlepšího zájmu dítěte, aniž by byl vázán tím, jestli má výsledné rozvržení péče pojmenovat "péče jednoho rodiče" nebo "střídavá péče" (a to ať už v její symetrické, či asymetrické podobě). Primárním hlediskem má být nejlepší zájem dítěte. V tomto ohledu nedošlo legislativně k posunu oproti judikatuře Ústavního soudu. Zákon pracuje s pojmem "zájem dítěte", což lze zcela ztotožnit s (v praxi zaužívaným pojmem) "nejlepším zájmem dítěte" a tím, jak je vykládán mj. judikaturou Ústavního soudu. Aktuální znění § 907 občanského zákoníku (tj. od 1. 1. 2026) reflektuje dosavadní judikaturu Ústavního soudu tím, že staví do popředí nejlepší zájem dítěte. Primárně podle něj má soud určit rozsah péče každého z rodičů (pokud není možné rozhodnout o společné péči obou rodičů). Tato péče přitom nemusí být rovnoměrná. Obecné soudy mají zvažovat všechny varianty, tedy i možnost rovnoměrného rozložení péče, nejde ovšem o nějakou "startovací pozici", tou je vždy zjišťování nejlepšího zájmu dítěte (nález ze dne 30. 3. 2026 sp. zn. I. ÚS 3718/25).

7. V posuzovaném případě rozhodly obecné soudy v souladu s judikaturou Ústavního soudu, když vzhledem ke konstatování snížené výchovné způsobilosti stěžovatele proti vedlejší účastnici rozhodly o nerovnoměrné péči nastavené tzv. ve prospěch vedlejší účastnice, ačkoli si byly vědomy toho, že stěžovatel je schopen se nezletilému věnovat. Určovacím hlediskem při rozhodování obecných soudů byl právě nejlepší zájem nezletilého, který pečlivě zvažovaly. Jak okresní, tak krajský soud vysvětlily, že z provedených důkazů bylo zjištěno, že navzdory přání stěžovatele pečovat o nezletilého je nutno vzít do úvahy prokázané nedodržování denního režimu nezletilého v době, kdy o něj pečuje stěžovatel, schopnost stěžovatele nahlédnout na věc pouze svou vlastní optikou, zjevnou emoční nestabilitu stěžovatele, nedostatek respektu k vedlejší účastnici a její rodičovské roli a snahu stěžovatele prosadit svou pravdu za každou cenu, včetně zapojení policie při sebemenším problému.

8. Ve shora citovaném nálezu Ústavní soud vysvětlil, že nejlepší zájem dítěte je koncept flexibilní a adaptabilní, který by měl být vždy posuzován a definován individuálně s ohledem na konkrétní situaci, v níž se dotčené dítě nachází (kromě zmíněného např. také nález ze dne 28. 7. 2022 sp. zn. II. ÚS 395/22, bod 22). Tomuto obecné soudy v posuzované věci dostály, když s ohledem na konkrétní chování a přístup stěžovatele konstatovaly, že v nejlepším zájmu nezletilého je, aby byl více v péči vedlejší účastnice, která roli stěžovatele nijak neznevažuje, nežli v péči stěžovatele jako rodiče, který druhého rodiče neuznává, znevažuje, čímž ať již přímo či nepřímo nezletilého negativně proti druhému rodiči ovlivňuje (bod 41. rozsudku okresního soudu).

9. Pokud jde o zdravotní stav vedlejší účastnice, kterým stěžovatel argumentuje ve stížnosti, Ústavní soud odkazuje na napadená rozhodnutí, ze kterých jednoznačně vyplývá, že vedlejší účastnice trpí duševní chorobou schizofrenního okruhu, nicméně "je v plné remisi, zcela bez psychotické produkce. Z psychiatrického hlediska je stav stabilizovaný, zajištěna depotní medikací, spolupráce je vzorná, je schopná peče o nezletilého syna." Okresní soud ve věci vzhledem k diagnóze vedlejší účastnice zadal také vypracování znaleckého posudku, ze kterého vyplynulo, že onemocnění u vedlejší účastnice nepřešlo do chronického stádia, znalec nekonstatoval tzv. postprocesuální defekt. Dle znalce je vedlejší účastnice schopna soustavně, bez výkyvů a po všech stránkách řádně pečovat o nezletilé dítě, a to za podmínek bezpříznakové fáze nemoci, pravidelné spolupráce s psychiatrickou ambulancí, užívání ordinované medikace, přičemž tyto podmínky v současné době splňuje. Tedy i pokud jde o psychiatrickou diagnózu vedlejší účastnice, Ústavní soud konstatuje, že napadená rozhodnutí jsou řádně odůvodněna a obecné soudy pečlivě zvažovaly nastavení péče o nezletilého s ohledem na jeho nejlepší zájem.

10. Co se týče rozhodnutí o výživném, to je věcí volné úvahy obecných soudů, závislé na posouzení možností a schopností osoby k výživě povinné a odůvodněných potřeb osoby oprávněné. Obecné soudy jsou ovšem povinny jasným a přezkoumatelným způsobem vymezit rámec, v němž se pohybuje jejich volná úvaha, na jejímž základě dospěly k závěru o určení výše výživného (nález ze dne 14. 6. 2016 sp. zn. II. ÚS 756/16). V posuzovaném případě je i rozhodnutí o výši výživného obecnými soudy v souladu s judikaturou Ústavního soudu srozumitelně odůvodněno, přičemž je patrné, že obecné soudy vyšly ze zjištěných měsíčních příjmů stěžovatele a vedlejší účastnice a z rozdělení péče o nezletilého.

11. Ústavní soud tedy uzavírá, že v postupu obecných soudů neshledal nic z ústavněprávního hlediska problematického. Napadená rozhodnutí jsou pečlivě odůvodněná, jejich závěry vyplývají z provedených důkazů a řádně zjištěného skutkového stavu. Obecné soudy nepostupovaly svévolně a nelze jim vytknout ani zaujatost vůči stěžovateli, která je tvrzena ve stížnosti. Vzhledem k tomu Ústavní soud neshledal v nastavení péče o nezletilého či rozhodnutí o výživném porušení základních práv stěžovatele. Postupoval proto podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. června 2026 Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu