Ústavní soud · Nález

I.ÚS 13/98

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 1999-05-11 · vyhověno · ECLI:CZ:US:1999:1.US.13.98

  1. ÚS 34 Ro 382/97
  2. MS Praha 14 Co 697/97
  3. ÚS I.ÚS 13/98
  4. ÚS Pl.ÚS 38/02

Citované zákony (2)

Rubrum

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. V. G. a soudců JUDr. V. C. a JUDr. V. P. o ústavní stížnosti stěžovatelky - Městské části Praha 14 proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 9. 1997, sp. zn. 34 Ro 382/97, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 1997, sp. zn. 14 Co 697/97, takto:

Výrok

Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 9. 1997, sp. zn. 34 Ro 382/97, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 1997, sp. zn. 14 Co 697/97, se zrušují.

Odůvodnění

Stěžovatelka se včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení obou výše uvedených soudních rozhodnutí, jimiž bylo v její věci jako žalobkyně proti žalovanému ing. J. M. rozhodnuto, že jí nepřísluší právo na osvobození od soudního poplatku za podání žalobního návrhu. Podle tvrzení stěžovatelky se v odůvodnění obou napadených soudních rozhodnutích shodně uvádí, že "je pojmově vyloučeno u právnických osob přiznávat osvobození od zaplacení soudních poplatků, jelikož nelze posuzovat poměry právnické osoby z hlediska jejích sociálních poměrů a jen těžko by se hledalo kriterium pro zjištění majetkových poměrů u právnických osob obecně". Podle názoru stěžovatelky došlo postupem obecných soudů k porušení čl. 95 Ústavy České republiky, podle něhož je soudce při svém rozhodování vázán zákonem, čl. 96 Ústavy, podle něhož mají všichni účastníci řízení před soudem rovná práva a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle něhož jsou si všichni před soudy rovni. Jestliže je soudce podle čl. 95 Ústavy při svém rozhodování vázán zákonem, nemůže nepřiznat předmětný nárok jen z toho důvodu, že "se mu těžko hledá kriterium pro zjištění majetkových poměrů žadatele". Podle ust. § 138 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") lze osvobození od soudních poplatků účastníku přiznat, odůvodňují-li to jeho poměry a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Stěžovatelka žádala o osvobození od soudních poplatků vzhledem ke své rozpočtové a finanční situaci, neboť v uvedené době nebyla schopna požadovanou částku uhradit z důvodu svého deficitního rozpočtu. Svůj nárok byla nucena vymáhat soudní cestou a nejednalo se o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Účastníkem občanského soudního řízení mohou být jak fyzické, tak i právnické osoby, zákon mezi nimi v tomto smyslu nečiní žádné rozdíly. V ust. § 138 o.s.ř. se hovoří obecně o účastníkovi a žádným výkladem nelze dospět k závěru, že se jedná toliko o účastníka - fyzickou osobu. V opačném případě by byla porušena ústavně zakotvená zásada rovnosti účastníků řízení před soudem tak, jak vyplývá z čl. 96 Ústavy a z citovaného čl. 37 odst. 3 Listiny. Stěžovatelka dala souhlas s upuštěním od ústního jednání. Městský soud v Praze ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že napadeným usnesením Městského soudu v Praze bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9, kterým nebylo stěžovatelce přiznáno osvobození od soudního poplatku s odůvodněním, že se při úvaze o osvobození bere zřetel na majetkovou a sociální situaci žadatele, což je u obce pojmově vyloučeno. Odvolací soud napadené usnesení potvrdil s tím, že se podle právní tradice "osvobození procesní" vždy chápalo jako osvobození fyzických osob. S ohledem na rozmanitost forem právnických osob by se těžko hledalo společné kriterium pro posuzování majetkových poměrů žadatelů a současně by se tím soud nepřiměřeně zatěžoval již ve stadiu na počátku řízení. Městský soud v Praze navrhl zamítnutí ústavní stížnosti a souhlasil s tím, aby bylo jednáno v nepřítomnosti jeho zástupce. Obvodní soud pro Prahu 9 odkázal plně na odůvodnění napadeného usnesení a souhlasil s upuštěním od ústního jednání. Vedlejší účastník ing. J. M. se k ústavní stížnosti nevyjádřil. Podle poštovní relace adresát zemřel, takže mu zásilka nemohla být doručena. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 34 Ro 382/97, Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením tohoto soudu nebylo vyhověno návrhu stěžovatelky na přiznání osvobození od soudních poplatků v řízení o žalobě proti ing. J. M. na zaplacení částky 455.354,- Kč s příslušenstvím (elektrická energie, teplá voda atd.). Stěžovatelka požádala o osvobození od placení soudních poplatků s odůvodněním, že soudní poplatek, který by byla nucena zaplatit, představuje vysokou částku, která značným způsobem může ovlivnit chod nejen Místního úřadu Městské části Praha 14, ale i povinnosti, jež má Městské část Praha 14 v oblasti samosprávy a místní úřad v oblasti přenesené správy. Obvodní soud pro Prahu 19 z komentáře k ust. § 138 odst. 1 o.s.ř. (autoři JUDr. Jaroslav Bureš a JUDr. Lubomír Drápal) dovodil, že toto ustanovení upravuje osvobození od soudních poplatků ze sociálních důvodů. Osvobození od soudních poplatků bez ohledu na poměry účastníků upravuje zákon o soudních poplatcích. Podle tohoto zákona se však na žalobkyni - stěžovatelku osvobození od soudních poplatků nevztahuje. Ze sociálních důvodů nebylo možno osvobození přiznat. S tímto názorem se ztotožnil i odvolací soud, který napadené rozhodnutí soudu 1. stupně potvrdil, protože nelze posuzovat poměry právnické osoby z hlediska jejích sociálních poměrů a jen těžko by se hledalo kriterium pro zjištění majetkových poměrů u právnických osob obecně. Ústavní soud po posouzení věci dospěl k názoru, že ústavní stížnost je důvodná. Jednu ze stěžejních zásad spravedlivého procesu je zásada rovnosti stran zakotvená v čl. 37 odst. 3 Listiny a v čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR a promítá se také do řady ustanovení procesních předpisů, např. v ust. § 18 o.s.ř. se výslovně stanoví rovné postavení účastníků v občanském soudním řízení, z něhož plyne pro soud povinnost zajistit jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv. Proto je třeba při interpretaci ust. § 138 odst. 1 o.s.ř. vycházet z uvedené ústavní zásady rovnosti. Touto problematikou se již Ústavní soud zabýval v obsahově shodných věcech pod sp. zn. IV. ÚS 13/98 a sp. zn. II. ÚS 13/98, v nichž vyslovil tento názor: "Právnické osoby mezi něž patří i jednotky územní samosprávy, mají způsobilost být účastníkem řízení a soud s nimi tedy musí zacházet stejným způsobem jako s účastníkem řízení, který je fyzickou osobou. Skutečnost, že zjišťování poměrů právnické osoby při rozhodování o osvobození od soudních poplatků by mělo být obtížné či nákladné, sama o sobě nemůže být důvodem k tomu, aby u takového účastníka řízení byla předem a bez dalšího vyloučena možnost použití ust. § 138 odst. 1 o.s.ř., jehož aplikace může ve svých důsledcích ovlivnit i tak významné právo jako je právo na přístup k soudu. Je pak věcí judikatury obecných soudů, aby vymezila kriteria poměrů, z nichž bude při aplikaci tohoto ustanovení u právnických osob vycházet." Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že postupem Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9 došlo k porušení č. 37 odst. 3 Listiny. Z těchto důvodů Ústavní soud napadená usnesení obecných soudů zrušil [§ 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení

Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 11. května 1999

Dotčená ustanovení

Občanský soudní řád 99/1963 Sb.

Citovaná rozhodnutí (1)

Tento rozsudek je citován v (61)

Zobrazeno prvních 50 podle data.