I.ÚS 1314/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové (soudkyně zpravodajka) a soudců Tomáše Langáška a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky Hany Podrabské, zastoupené JUDr. Michaelou Strnadovou, advokátkou, sídlem Ostrovského 253/3, Praha 5, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2026 č. j. B 7862/RD169/MSPH, Fj 159302/2024/MSPH a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. dubna 2026 č. j. B 7862/RD147/MSPH, Fj 159302/2024/MSPH, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a společnosti Transakta CZ, a. s. v likvidaci, sídlem Na Poříčí 1068/23, Praha 1, a Lucie Podrabské, jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy domáhá zrušení v záhlaví citovaných usnesení obecných soudů pro tvrzené porušení svých práv podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i porušení čl. 1 odst. 1 Ústavy. Stěžovatelka zároveň s ústavní stížností spojila návrh na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

2. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 15. dubna 2026 č. j. B 7862/RD147/MSPH rozhodl vyšší soudní úřednicí tak, že návrh stěžovatelky a vedlejší účastnice Lucie Podrabské na přerušení řízení ve věci zápisu výmazu společnosti Transakta CZ, a. s. v likvidaci (dále jen "Transakta CZ") do pravomocného skončení specifikovaných dědických řízení zamítl. Dospěl k závěru, že jediným účastníkem řízení je společnost Transakta CZ, tedy zapsaná osoba. Stěžovatelka ani Lucie Podrabská tak nebyly oprávněny takový procesní návrh podat. Nadto podle § 85 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen "zákon o veřejných rejstřících") lze řízení přerušit tehdy, stanoví-li tak tento zákon, nebo připouští-li to povaha věci. Rejstříkové řízení je řízením formálním, jehož účelem je ověřit splnění zákonných předpokladů pro provedení zápisu, nikoliv řešit sporné otázky hmotného práva. Řízení o zápisu výmazu společnosti Transakta CZ není závislé na výsledku dědického řízení uváděného stěžovatelkou ani řízení o určení akcionářského práva.

3. Městský soud k námitkám stěžovatelky usnesením ze dne 30. dubna 2026 č. j. B 7862/RD169/MSPH rozhodnutí vyšší soudní úřednice potvrdil s tím, že rozhodnutí vyššího soudního úředníka není nezákonné jen proto, že účastník řízení považuje věc za složitou. Vyšší soudní úředníci mohou v rámci zákonem vymezených mantinelů rozhodovat. V § 11 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, je stanoveno, které úkony soudu prvního stupně vyšší soudní úředník činit nemůže. Rozhodnutí o návrhu na přerušení řízení v tomto výčtu není. Městský soud se dále ztotožnil i věcně s rozhodnutím vyšší soudní úřednice. Byl přitom vázán vydaným usnesením o výmazu společnosti Transakta CZ a skutečnosti vyšlé najevo po vydání tohoto usnesení nemohly být důvodem pro přerušení řízení.

II. Argumentace stěžovatelky

4. Dle stěžovatelky jí napadenými rozhodnutími bylo odepřeno právo domáhat se procesní ochrany svých tvrzených majetkových a dědických práv v situaci, kdy paralelně ve vztahu k nim probíhají soudní řízení. Obecné soudy aplikovaly § 84 a § 85 zákona o veřejných rejstřících přepjatě formalisticky. Odmítly přihlédnout k materiálním dopadům výmazu společnosti bez právního nástupce. Rozhodnutí jsou odůvodněna pouze formální povahou rejstříkového řízení. Takový výklad neodpovídá účelu institutu přerušení řízení. Výmaz společnosti z obchodního rejstříku bez právního nástupce představuje zásah mimořádné intenzity. O věci nadto rozhodovala vyšší soudní úřednice, přestože šlo o komplexní a složitou věc. Obecnými soudy uváděná judikatura je nepřiléhavá. Soudy se ani nezabývaly proporcionalitou svého postupu. Výmazem společnosti Transakta CZ z obchodního rejstříku bez právního nástupce je sledován nepoctivý záměr. Budou nezákonně skartovány originály listin se zfalšovanými podpisy zůstavitele, které prokazují zákonné nároky zákonných dědiců.

III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. V právě posuzované věci jsou naplněny procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem. Proto Ústavní soud přistoupil k posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti.

6. Stěžovatelka brojí proti rozhodnutím, jimiž byl zamítnut její návrh na přerušení řízení poté, co městský soud usnesením rozhodl o výmazu společnosti Transakta CZ. Stěžovatelka především tvrdí, že přes složitost věci byla prvoinstančně věc rozhodnuta vyšší soudní úřednicí. V tomto ohledu však stěžovatelka ústavní stížnost staví pouze na tom, že věc považuje za složitou. Městský soud se k odvolání stěžovatelky podrobně a dostatečně zabýval zákonností rozhodnutí i s ohledem na to, že v první instanci rozhodovala vyšší soudní úřednice (srov. bod 5 a násl. usnesení č. j. B 7862/RD169/MSPH, Fj 159302/2024/MSPH). V tomto ohledu lze odkázat i na nález ze dne 30. 7. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 32/18. Ústavní soud v něm vymezil, že ústavní posouzení oprávnění soudního úředníka z hledisek čl. 81, 82, 90 a 94 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny závisí na zodpovězení dvou otázek: (a) zda předmětné oprávnění není vyhrazeno výlučně soudcům, což by znamenalo, že musí být vždy vykonáváno prostřednictvím soudce některým ze způsobů podle čl. 94 Ústavy, a (b) zda toto oprávnění nemá za následek, že by soudní řízení jako celek neodpovídalo požadavkům na soudní ochranu plynoucím z ústavního pořádku, zejména čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny. Okolnosti, jež by vylučovaly možnost vydat rozhodnutí vyšším soudním úředníkem v právě posuzované věci, stěžovatelka ani netvrdí a Ústavní soud je neshledal. Nadto lze připomenout, že i v právě posuzované věci měla stěžovatelka možnost proti rozhodnutí podat odvolání, čehož využila, a o němž rozhodoval soudce.

7. Jde-li o námitky stěžovatelky stran nedostatků v odůvodnění napadených usnesení, je třeba připomenout, že tato povinnost soudů neznamená nezbytnost podrobné odpovědi na každý argument. Nároky na rozsah odůvodnění ovlivňují nejen povaha rozhodnutí, ale i okolnosti každého případu. Klíčové je, zda rozhodnutí obsahuje ucelený logicky vystavený argumentační systém, který dostatečně podporuje správnost v něm přijatých závěrů (srov. nález ze dne 15. 4. 2014 sp. zn. II. ÚS 3076/13, bod 19, nebo ze dne 12. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 989/08, bod 68). Ústavní soud shledal, že napadená rozhodnutí jsou dostatečně odůvodněná a je z nich zřejmé, z jakých důvodů nebylo na místě k návrhu stěžovatelky řízení přerušit. Byť stěžovatelka považuje rozhodnutí za formalistická, v ústavní stížnosti jen velmi obecně tvrdí, že výmazem dojde k nezvratnému zásahu do jejích majetkových práv, zejména že se nebude moci domoci likvidačního zůstatku. Stěžovatelka však ani nevysvětluje, z jakých důvodů by se nemohla v případě, že v civilních řízeních bude úspěšná, domáhat vydání likvidačního zůstatku, na což ostatně poukázal městský soud v usnesení o výmazu společnosti Transakta CZ (srov. bod 10 usnesení městského soudu č. j. B 7862/RD92/MSPH, Fj 159302/2024/MSPH). Nadto je vhodné připomenout i institut zrušení výmazu právnické osoby ve smyslu § 209 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, o němž může být rozhodnuto, zjistí-li se neznámý majetek právnické osoby po jejím výmazu z veřejného rejstříku, nebo objeví-li se jiný zájem hodný právní ochrany. Podle odborné literatury pak takovým zájmem může být i zájem na rozdělení likvidačního zůstatku v jiném poměru (srov. JANOŠEK, Vladimír. § 209. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 4). Vzhledem k obecnosti ústavní stížnosti není zřejmé, z jakých důvodů by i vzhledem k výše uvedeným institutům mělo postupem obecných soudů dojít k porušení ústavně chráněných práv stěžovatelky. O neústavnosti napadených rozhodnutí nesvědčí ani ničím nepodložená tvrzení stěžovatelky, podle nichž v důsledku výmazu společnosti Transakta CZ má dojít ke skartaci originálů listin se zfalšovanými podpisy zůstavitele. Bylo přitom především na stěžovatelce, aby vysvětlila, z jakých důvodů mají napadená rozhodnutí porušovat její ústavně chráněná práva.

8. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti bezodkladně, samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí. Ten vzhledem ke své akcesorické povaze sdílí osud ústavní stížnosti.

9. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, odmítl její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. července 2026 Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu