I.ÚS 1354/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky Litera Plzeň, s.r.o., sídlem Školní 940/68, Plzeň, zastoupené advokátkou Mgr. MUDr. Janou Kollrossovou, sídlem náměstí Republiky 202/28, Plzeň, proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 12. února 2026 č. j. 74 EXE 3558/2016-863, za účasti Okresního soudu Plzeň-město jako účastníka řízení, a Klubu českých turistů, sídlem Revoluční 1056, Praha 1, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí, které je označeno v záhlaví. Tvrdí, že jím byla porušena její práva podle čl. 11. odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Okresní soud Plzeň-město rozhodoval o námitkách stěžovatelky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce. Okresní soud změnil příkaz k úhradě nákladů exekuce tak, že odměnu soudního exekutora snížil, ve zbytku rozhodnutí potvrdil (napadené unesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 12. 2. 2026 č. j. 74 EXE 3558/2016-863). Usnesení okresního soudu napadla stěžovatelka ústavní stížností.

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti zasáhne do rozhodovací činnosti soudů pouze tehdy, pokud byla pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele (čl. 83, čl. 87 odst. 1 a čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky). Ta zde porušena nebyla, jak Ústavní soud vysvětlí níže.

5. K otázce nákladů řízení se Ústavní soud staví dlouhodobě značně rezervovaně a ústavní stížnosti proti rozhodnutím o nákladech řízení bývají zpravidla zjevně neopodstatněné (srov. stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st 60/24 ze dne 5. 3. 2025, body 11 a 34). Přestože se spor o náhradu nákladů řízení může dotknout majetkové sféry účastníka řízení, nedosahuje zpravidla intenzity porušení základních práv nebo svobod. Napadená rozhodnutí o nákladech řízení podrobuje Ústavní soud omezenému ústavněprávnímu přezkumu. Ke zrušení výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, zejména zjistí-li extrémní rozpor s principy spravedlnosti, bylo-li zasaženo i jiné základní právo stěžovatele nebo je-li v konkrétní nákladové věci přítomna mimořádná okolnost zakládající její dostatečný ústavní význam, např. přesah vlastního zájmu stěžovatele (srov. nález sp. zn. I. ÚS 3241/23 ze dne 9. 10. 2024). Silněji než jinde se v případě sporu o náklady řízení uplatňuje zásada, že pouhá nesprávnost není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu. Ústavní soud proto zpravidla nepřezkoumává a nekoriguje rozhodnutí o nákladech řízení ani v případech, kdy by se snad neztotožňoval s výkladem a aplikací podústavního práva obecnými soudy (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 1906/20 ze dne 8. 9. 2020). Z ústavněprávního hlediska obstojí takový postup obecných soudů, který není svévolný a respektuje principy plynoucí z ústavního pořádku a ustálené judikatury Ústavního soudu.

6. Stěžovatelka namítá, že rozhodnutí obecného soudu je šikanózní, protože neochránil stěžovatelku před účelově vedeným řízením, které mělo za cíl ji pouze poškodit. Kromě toho byla stěžovatelka dle svého názoru výrazně znevýhodňována v řízení. Navíc stěžovatelka tvrdí, že soud nevypořádal žádnou z jejích námitek.

7. S námitkami stěžovatelky se Ústavní soud neztotožnil. Námitky směřují pouze k tomu, že stěžovatelka nesouhlasí s výší odměny exekutora. Není však úkolem Ústavního soudu přepočítávat jednotlivé položky nákladů řízení. Samotná skutečnost, že stěžovatelka nesouhlasí s určenou výší odměny exekutora, nemůže založit opodstatněnost ústavní stížnosti. Zásah Ústavního soudu by přicházel v úvahu pouze tehdy, pokud by okresní soud extrémně vybočil ze stanovených pravidel. Okresní soud však výše nastíněná pravidla neporušil a do ústavně zaručených práv stěžovatelky nezasáhl. Soud vypořádal všechny námitky, které stěžovatelka uvádí, jak je patrné z odůvodnění napadeného usnesení. Pokud na některou z nich věcně nereagoval, bylo to proto, že stěžovatelka napadala dřívější pravomocná rozhodnutí, kterými se ale exekuční soud v řízení vůbec nezabýval (nebyla předmětem řízení) - což soud v odůvodnění řádně vysvětlil. Stěžovatelka tak v podstatě žádnou novou námitku nevznáší.

8. Co se týče namítaných procesních pochybení, ani ty Ústavní soud v projednávané věci nezjistil. Její námitky navíc řádně vypořádal již okresní soud, takže jsou materiálně nepřípustné.

9. Ústavní soud uzavírá, že postup okresního soudu nebyl svévolný, respektoval principy plynoucí z ústavního pořádku a základní práva stěžovatelky neporušil.

10. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatelky odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. června 2026 Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu