Ústavní soud · Usnesení

I.ÚS 140/98

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 1998-10-07 · odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a) · ECLI:CZ:US:1998:1.US.140.98

Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatelka nevyhověla podmínce pro restituci zemědělského majetku, a to zejména nedokázala neprovinění původního vlastníka proti státu. Soud se ztotožnil s rozhodnutím orgánů veřejné moci, že provinění může být vysloveno i trestní komisí ONV, nejen soudem. Nárok na restituci podle § 2 zákona č. 243/1992 Sb. nevznikl, protože původní vlastník byl pravomocně odsouzen za provinění proti národní cti. Základní právo na vlastnictví nebylo porušeno, protože zákon vyžaduje pro restituci prokázání neprovinění, což nebylo splněno.

Rubrum

I. ÚS 140/98 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENI Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Vladimíra Klokočky v právní věci stěžovatelky V. B., zastoupené JUDr. J. Š., advokátkou, o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Okresního úřadu v Písku - okresního pozemkového úřadu ze dne 6. 10. 1997, č. j. PÚ/843/91/NR-Kh,Bn, a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 1. 1998, sp. zn. 10 Ca 410/97, takto, Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se svým návrhem domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 1. 1998, sp. zn. 10 Ca 410/97, ve spojení s rozhodnutím Okresního úřadu v Písku - okresního pozemkového úřadu ze dne 6. 10. 1997, č. j. PÚ/843/91/NR-Kh,Bn. Pravomocnými rozhodnutími obou orgánů veřejné moci byla dle názoru stěžovatelky porušena její základní práva zaručená ústavou a Listinou základních práv a svobod. Stěžovatelka spatřuje v uvedených rozhodnutích porušení svého práva vlastnit majetek ve smyslu článku 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále porušení čl. 1 a čl. 40 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod, čl.1 a čl. 90 věty 2. Ústavy ČR. Okresní úřad v Písku - okresní pozemkový úřad rozhodl podle ustanovení § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění (dále jen "zákon o půdě') tak, že stěžovatelka spolu s paní K. Š. nejsou spoluvlastnicemi nemovitostí v katastrálním území S. a R., původně zapsaných na pana F. K. Toto své rozhodnutí odůvodnil pozemkový úřad tím, že předmětné nemovitosti přešly na stát podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení majetku Němců, Mad'arů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. Postup podle zákona č. 243/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ani podle § 6 odst. 2 zákona o půdě není dle názoru pozemkového úřadu odůvodněn, neboť z nálezu trestní nalézací komise bývalého ONV v Milevsku ze dne 9. 12. 1948, č. j. Vk 228/46, bylo zjištěno, že původní vlastník nemovitostí F. K. byl odsouzen pro provinění proti národní cti podle § 1 odst. 1 dekretu prezidenta republiky č. 138/1945 Sb. a odvolání proti tomuto trestnímu nálezu bylo zamítnuto výměrem odvolací komise KNV v Českých Budějovicích ze dne 15. 9. 1949, č. j. 6293/1949-V. Krajský soud rozhodnutí pozemkového úřadu potvrdil. V odůvodnění svého rozsudku krajský soud uvedl, že nárok na restituci podle § 2 zákona č. 243/1992 Sb., v platném znění, ani podle § 6 odst. 2 zákona o půdě stěžovatelce (resp. navrhovatelkám v dosavadních řízeních) nevznikl. Krajský soud poukázal na okolnost, že v řízení před pozemkovým úřadem bylo jednoznačně prokázáno, že původní vlastník F. K. byl odsouzen pro provinění proti národní cti podle § 1 odst. 1 dekretu prezidenta republiky č. 138/1945 Sb., přičemž pozemkový úřad ve smyslu ustanovení § 40 správního řádu a soud dle ustanovení § 135 odst. 1 občanského soudního řádu nejsou příslušné k přezkumu rozhodnutí příslušného orgánu o vině. Stěžovatelka vytýkala uvedeným orgánům veřejné moci, že při svém rozhodování nerespektovaly její základní práva vyplývající z Listiny a z ústavy ČR. Namítala, že bylo porušeno ustanovení čl. 90 Ústavy ČR, které stanoví, že o vině a trestu za trestné činy rozhoduje jen soud a každý je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla prokázána jeho vina. Dle názoru stěžovatelky je nepochybné, že zákonné ustanovení § 6 odst. 2 zákona o půdě vyžaduje ke splnění negativní podmínky odsouzení pravomocný rozsudek soudu, jímž bude vyslovena vina. Podle jejího mínění je vyloučeno, aby výrok o vině mohl vyslovit jiný orgán veřejné moci než soud, tím méně pak orgán státní správy. Ústavní soud po prostudování předložených spisových materiálů dospěl k závěru, že stížnost stěžovatelky není důvodná. Ze spisových materiálů vyplývá, že v předmětné restituční záležitosti rozhodoval Krajský soud v Českých Budějovicích již třikrát. Rozsudkem ze dne 4. 6. 1997, č. j. 10 Ca 181/97-34, zrušil krajský soud rozhodnutí Okresního úřadu v Písku - okresního pozemkového úřadu, ze dne 26. 3. 1997, č. j. PÚ 843/91-NR-B, v odstavci B). Věc vrátil pozemkovému úřadu k dalšímu řízení. Pozemkovému úřadu bylo soudem uloženo doplnit řízení o zjištění, zda F. K. jako původní vlastník byl či nebyl postižen trestní komisí ONV podle retribučního dekretu. Pozemkovým úřadem bylo důkazní řízení doplněno o výslech svědka Ing. J. M.. Ze svědecké výpovědi vyplývá, že chování F. K. bylo v době okupace pobuřující. Z trestního nálezu trestní nalézací komise ONV v Milevsku ze dne 9. 12. 1948, č. j. VK 228/46 je patrné, že F. K. byl uznán vinným podle § 1 dekretu prezidenta republiky č. 138/1945 Sb. Vina F. K. byla spatřována ve spolupráci s Němci a v udržování společenského styku s nimi, které přesahovalo míru nezbytné nutnosti. Tímto jednáním se měl dopustit provinění proti národní cti a byl odsouzen k peněžité pokutě ve výši 110 000 Kčs. Uvedený trestní nález byl následně potvrzen výměrem KNV v Českých Budějovicích ze dne 15.9. 1949. Vyhláškou ONV v Milevsku ze dne 9. 8. 1945 a výměrem Zemského národního výboru v Praze ze dne 27. 4. 1948 byl F. K. označen za nepřítele a zrádce České republiky podle dekretu č. 12/1945 Sb. a byl mu současně konfiskován zemědělský majetek pro účely pozemkové reformy. Z dalších podkladů vyplývá, že majetek F. K. byl konfiskován ke dni účinnosti dekretu č. 12/1945 Sb., tj. k 23. 6. 1945. 0 zákonných podmínkách pro restituci zemědělského majetku podle § 2 zákona č. 243/1992 Sb., v platném znění, platí, že je v nich požadováno, kromě jiného, rovněž i prokázání neprovinění se proti československému státu. V posuzované věci nebyla splněna podmínka, tykající se prokázání neprovinění F. K. proti československému státu. Bylo přitom nezvratně doloženo, že F. K. byl odsouzen nálezem trestní komise ONV v Milevsku pro provinění proti národní cti. Ústavní soud se ztotožnil se závěry, uvedenými v rozhodnutích orgánů veřejné moci, i v tom smyslu, že není možno přezkoumávat těmito orgány vyslovené rozhodnutí o provinění F. K. Ústavní soud má za to, že nebyla splněna jedna ze zákonných podmínek pro restituci zemědělského majetku podle § 2 zákona č. 243/1992 Sb., neboť původní vlastník byl pravomocně odsouzen za provinění proti československému státu. V řízení před orgány veřejné moci navrhovatelky neunesly důkazní břemeno, spočívající v prokázání neprovinění F. K. proti československému státu. Z tohoto důvodu nelze souhlasit s odkazem stěžovatelky na údajné porušení jejího základního práva ve smyslu čl. 90 Ústavy ČR. Porušení základního práva stěžovatelky dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod nelze ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu spatřovat, neboť toto ustanovení představuje ochranu již konstituovaného vlastnického práva. Přezkoumáním skutkového stavu, předložených listinných důkazů a posouzením právního stavu proto dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh stěžovatelky je zjevně neopodstatněný, a proto jej ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., mimo ústní jednání usnesením odmítl. Poučení, Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 7. října 1998 JUDr. Vojen Güttler předseda I. senátu