I.ÚS 1425/26
V PLATNOSTI- NSS 10 As 18/2026-35
- ÚS I.ÚS 1425/26
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatelé neodstranili vadu nesplněné podmínky zastoupení advokátem. Příslušná právní úprava vyžaduje, aby zastoupení před Ústavním soudem bylo zajištěno právnickou osobou oprávněnou k činnosti v souladu se zákonem. Soud se výslovně vyjádřil k ústavnosti institutu advokátního přímusu, který považuje za opodstatněný a přiměřený. Výsledkem je, že proti rozhodnutí není přípustné odvolání.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Langáškem o ústavní stížnosti Zdeňka Duchoslava a Mgr. Marie Huspekové, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2026 č. j. 10 As 18/2026-35 takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelé se ústavní stížností domáhali zrušení v záhlaví označeného usnesení, kterým byla odmítnuta kasační stížnost Zdeňka Duchoslava pro nesplnění podmínky zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti (§ 105 odst. 2 soudního řádu správního). V ústavní stížnosti stěžovatelé namítají neústavnost institutu advokátního přímusu v řízení před Nejvyšším správním soudem a Ústavním soudem.
2. Stěžovatelé k ústavní stížnosti přiložili plnou moc k zastupování stěžovatele Zdeňka Duchoslava stěžovatelkou Mgr. Marií Huspekovou, která však byla v roce 2025 vyškrtnuta ze seznamu advokátů České advokátní komory, a není proto oprávněna zastupovat sebe ani druhého stěžovatele před Ústavním soudem ve smyslu § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Ústavní soud proto vyzval stěžovatele k odstranění vad ústavní stížnosti ve lhůtě jednoho měsíce od doručení výzvy. Stěžovatelka Mgr. Marie Huspeková ve sdělení ze dne 7. 6. 2026 opět argumentovala neústavností institutu advokátního přímusu, plnou moc však nedoložila. Stěžovatel Zdeněk Duchoslav plnou moc rovněž nedoplnil. Lhůta pro odstranění této vady uplynula dne 13. 7. 2026.
3. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
4. Jelikož ústavní stížnost směřovala proti advokátnímu přímusu v řízení před Ústavním soudem a Ústavní soud stížnost odmítl právě pro nesplnění této podmínky stěžovateli, považuje za vhodné alespoň nad rámec uvést, že v minulosti se opakovaně k ústavnosti tohoto institutu vyjadřoval. Vyslovil přitom, že povinnost právního zastoupení je opodstatněná (stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 1/96, usnesení sp. zn. II. ÚS 740/18, IV. ÚS 1230/12, III. ÚS 296/97, IV. ÚS 651/02, II. ÚS 417/03). Rovněž Evropský soud pro lidská práva (dále jen "ESLP") považuje podmínku povinného zastoupení před vyššími soudy za přiměřenou (rozsudek ESLP ve věci Meftah a další proti Francii ze dne 26. 7. 2002 č. 32911/96, 35237/97, 34595/97, § 45-47). Ostatně i v řízení před ESLP je podle pravidla 36 jednacího řádu ESLP po komunikaci stížnosti vládě právní zastoupení povinné.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. 7. 2026 Tomáš Langášek v. r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.