I.ÚS 1485/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové (soudkyně zpravodajka) a soudců Tomáše Langáška a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky GasNet, s. r. o., sídlem Klíšská 940/96, Ústí nad Labem, právně zastoupené Mgr. Bc. Pavlem Vincíkem, advokátem se sídlem Ovocný trh 1096/8, Praha 1, proti výrokům II a III usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. března 2026 č. j. 8 Co 24/2026-62, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení, a MOLENDO s. r. o., sídlem Na Hradbách 1481/6, Ostrava, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jejího práva na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny. K namítaným porušením mělo dojít nesprávným rozhodnutím o náhradě nákladů řízení.

2. Stěžovatelce jako žalobkyni v občanskoprávním soudním řízení bylo uloženo napadeným usnesením zaplatit žalované vedlejší účastnici náhradu nákladů jak prvostupňového (výrok II), tak odvolacího (výrok III) řízení podle § 146 odst. 2 o. s. ř. Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") rozhodoval na podkladě odvolání vedlejší účastnice proti prvostupňovému rozsudku pro uznání, přičemž výrokem I napadeného usnesení rozsudek okresního soudu zrušil a řízení zastavil. Co se týče náhrady nákladů řízení, vyšel krajský soud ze skutečnosti, že řízení bylo zastaveno následkem zpětvzetí žaloby ze strany stěžovatelky. Tím tedy byla naplněna hypotéza § 146 odst. 2 o. s. ř. v tom, že stěžovatelka zavinila zastavení řízení. Krajský soud následně vysvětlil, proč původně podaná žaloba nebyla podána po právu a vedlejší účastnice nebyla v řízení pasivně legitimovaná, a tedy spor vznikl výlučně ze strany stěžovatelky.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že vrchní soud svévolně přiznal vedlejší účastnici náhradu nákladů, přestože takový závěr je v extrémním rozporu se skutkovým stavem a obsahem soudního spisu. Tímto postupem současně krajský soud poskytl právní ochranu vedlejší účastnici, která soustavně porušuje své právní povinnosti vůči stěžovatelce a tím i způsobila podání žaloby. Přestože pak stěžovatelka opakovaně namítala pasivní legitimaci vedlejší účastnice, krajský soud bezdůvodně uvěřil výlučně tvrzením vedlejší účastnice a námitky stěžovatelky ignoroval. Zpětvzetí žaloby pak bylo způsobené jednáním vedlejší účastnice, která nakonec stěžovatelce ustoupila a začala postupovat v souladu se zákonem. Proto měla být náhrada nákladů přiznána stěžovatelce, nikoli vedlejší účastnici.

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou a řádně zastoupenou osobou, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný [§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2, § 72 odst. 1 písm. a) a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].

5. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)].

6. Ústavní soud v posuzovaném případě neshledal závažné (mimořádné) důvody, které by odůvodňovaly nutnost jeho kasačního zásahu. Ústavní soud mnohokrát zopakoval, že se k přezkumu v oblasti nákladů řízení staví velmi zdrženlivě [např. nález ze dne 17. dubna 2019 sp. zn. II. ÚS 2632/18 (N 65/93 SbNU 301), bod 19]. Z hlediska kritérií řádného procesu neplatí totožná pravidla pro řízení vedoucí k rozhodnutí ve věci samé a rozhodování o nákladech řízení, neboť spor o náklady řízení zpravidla nedosahuje ústavního významu [např. nález ze dne 15. října 2012 sp. zn. IV. ÚS 777/12 (N 173/67 SbNU 111), bod 11]. Ústavní stížnosti proti takovým rozhodnutím jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny významnou [stanovisko pléna ze dne 5. března 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 (č. 97/2025 Sb.), bod 11, a judikatura tam citovaná]. Takové mimořádné okolnosti v posuzované věci Ústavní soud neshledal a dospěl k závěru, že věc nedosahuje ústavní intenzity (srov. čl. 83 Ústavy).

7. Současně je nutné zdůraznit, že výše náhrady nákladů (15 266 Kč), proti níž stěžovatelka brojí, je pod hranicí bagatelnost. Bagatelnost věci zakládá (bez dalšího) důvod pro posouzení takové ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej naopak z hlediska ústavnosti významným činí. Ústavněprávní relevance může být v těchto případech dána intenzitou faktických (kvantitativních) dopadů na osobu stěžovatele, příp. s ohledem na kvalitativní stránku věci, tedy pokud se věc z hlediska ústavnosti jeví natolik významná, že určitým způsobem "přesahuje" kauzu samotnou (srov. např. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13, bod 33, nebo nález ze dne 21. 1. 2013 sp. zn. IV. ÚS 2477/12).

8. V obecné rovině tak Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelem předkládaná argumentace postrádá intenzitu ústavněprávní relevance; pro kasační zásah Ústavního soudu proto není důvod. Napadené usnesení je dostatečně odůvodněno, je z něj patrné, z jakých skutkových zjištění krajský soud vycházel a jaké právní závěry na jejich podkladě učinil. Rozhodnutí tak není projevem svévole nebo libovůle, ani zjevně neporušuje princip spravedlnosti.

9. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že nedošlo k porušení základních práv stěžovatelky. Ústavní soud proto postupoval tak, že podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. června 2026 Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu