I.ÚS 149/99
V PLATNOSTI- MS Brno 37 C 136/95
- KS Brno 20 Co 527/97
- ÚS I.ÚS 149/99
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nevyčerpal všechny právní prostředky k ochraně svého vlastnického práva. Soud se opřel o § 71 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož je stížnost nepřípustná, pokud nebyly využity všechny dostupné právní prostředky. Naléhavý právní zájem podle § 80 písm. c) o. s. ř. řízení nemohl být v daném případě zohledněn, protože stěžovatel nepožádal o dodatečné projednání dědictví. Ústavní soud nesmí přezkoumat rozhodnutí o naléhavém právním zájmu, které patří do působnosti obecného soudu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci stížnosti stěžovatele ing. Z. Š., zastoupeného JUDr. J. S., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9. 7. 1997, sp. zn. 37 C 136/95, a Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 1998, sp. zn. 20 Co 527/97, takto:
Výrok
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel napadá shora citovaný rozsudek Městského soudu v Brně, jakož i rozsudek Krajského soudu v Brně uvedený v záhlaví, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Městského soudu v Brně ve věci určení vlastnictví k pozemku. Domnívá se, že uvedenými rozhodnutími bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil oba napadené rozsudky. Na základě výzvy Ústavního soudu stěžovatel odstranil vadu návrhu, resp. zastoupení, tj. zajistil si zastupování advokátem namísto v daném případě nepřípustného zastoupení notářem. Soudce zpravodaj nejprve posuzoval ústavní stížnost z toho hlediska, zda jsou splněny podmínky podle § 43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Kromě jiného citované ustanovení stanoví, že je-li návrh nepřípustný a nestanoví-li zákon jinak, soudce zpravodaj jej mimo ústní jednání odmítne. Za nepřípustný se také považuje návrh, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 71 odst. 1 citovaného zákona). V daném případě stěžovatel napadá rozsudek Městského soudu v Brně, stejně jako rozsudek Krajského soudu v Brně, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Městského soudu v Brně ve věci určení vlastnictví k pozemku. Tvrdí, že došlo k porušení čl. 11 Listiny základních práv a svobod především proto, že soudy neuznaly osvědčení naléhavého právního zájmu podle § 80 písm. c) o. s. ř. Jak je však dostatečně zřejmé i z odůvodnění rozsudků obou soudů, stěžovatel nevyužil všech právních prostředků, které mu zákon k ochraně vlastnického práva poskytuje, tj. neinicioval dodatečné projednání dědictví po T. K. ve vztahu ke spornému pozemku. Ústavní soud akceptoval závěry obecných soudů, že v daném tzv. určovacím řízení by nemohlo být dosaženo stavu, který by již bez dalšího vedl k nápravě porušeného práva, resp. by rozsudek žalobci (stěžovateli) neumožnil projednání předmětného pozemku v dědickém řízení. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že i v případě, že by neshledal jako důvod k odmítnutí ústavní stížnosti nevyčerpání všech prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje, nemohl by se návrhem meritorně zabývat. Pokud jde totiž o namítané porušení vlastnického práva podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod, je třeba konstatovat - jako již v řadě předchozích rozhodnutí Ústavního soudu - že čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod chrání toliko vlastnické právo skutečné, již existující, a nikoliv takové, které má teprve vzniknout nebo jehož povaha je sporná, a proto např. probíhá soudní řízení (srov. např. III. ÚS 23/93, resp. č. 5 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 1). Navíc otázka posouzení existence naléhavého právního zájmu podle § 80 písm. c) o. s. ř. je pak na odůvodněné samostatné úvaze obecného soudu a Ústavní soud ji nepřezkoumává, neboť se jedná o zákonem stanovený postup domáhání se práva, který není v daném případě podrobněji ústavně garantován. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud dospěl k závěru, že v daném případě je nutno ústavní stížnost považovat za návrh nepřípustný, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, tj. nevyvolal dodatečné projednání dědictví. Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 15. září 1999 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.