I.ÚS 1499/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové (soudkyně zpravodajky), a soudců Tomáše Langáška a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele A. A. (jedná se o pseudonym), právně zastoupeného Mgr. Jiřím Kasalem, advokátem, sídlem Antonínská 15, Dačice, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. dubna 2026 č. j. 1 To 77/2025-90 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. srpna 2025 č. j. 30 Nt 1852/2025-61, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníků řízení a Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k zásahu do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces.

2. Z napadených rozhodnutí bylo zjištěno, že stěžovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") ze dne 1. 3. 2018 č. j. 49 T 9/2016-2139 uznán vinným v bodě 1. zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku a v bodě 2. zločinem týrání svěřené osoby dle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. c), d) trestního zákoníku, za což mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let za současného vyslovení dohledu. Odvolání stěžovatele bylo zamítnuto a dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl.

3. V průběhu prosince 2024 a ledna 2025 učinil stěžovatel několik podání na Okresním státním zastupitelství ve Frýdku-Místku, které vyhodnotilo část podání jako návrh na povolení obnovy řízení a postoupilo je krajskému soudu. Jednalo se o třetí návrh na povolení obnovy řízení vztahující se k trestní věci stěžovatele (charakterizované výše v bodě 2.).

4. Krajský soud napadeným usnesením návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení zamítl, neboť nebyly shledány důvody obnovy podle § 278 odst. 1 trestního řádu. Stěžovatel navrhoval vyhotovení a provedení znaleckých posudků na osoby poškozených a také opakované vyhotovení a provedení znaleckých posudků na jeho osobu. Tyto důkazní návrhy podkládal vývojem ve vědeckém výzkumu v medicíně. V případě vyšetření poškozených tvrdil, že je pro posouzení dopadu jejich onemocnění (poškození trpí epilepsií) důležité určení konkrétní mutace genu SCN8A. V případě znaleckého posouzení své vlastní osoby stěžovatel navrhoval psychologické a psychiatrické vyšetření, neboť v poslední době vyšlo najevo, že chování dospělých může být ovlivněno poruchou ADHD. Krajský soud v napadeném usnesení uvedl, že v meritorním rozhodnutí o trestní věci stěžovatele mu nebylo vytýkáno způsobení těžké újmy na zdraví poškozených tím, že by zapříčinil poruchu zdraví spočívající v epilepsii poškozených (dětí a manželky stěžovatele). Veškerá argumentace vztahující se k samotné příčině vzniku dlouho trvající poruchy zdraví poškozených spočívající v epilepsii je tedy bezpředmětná. Stěžovatel byl uznán vinným pouze stran svého jednání vůči poškozeným, právně kvalifikovaným jako týrání osoby žijící ve společném obydlí a týrání svěřených osob. Opakovaná tvrzení o příčinách vzniku poruchy zdraví u poškozených dětí spočívající ve vzniku epilepsie se tak míjí s popisem skutku v meritorním rozsudku. K tvrzenému ADHD pak krajský soud konstatoval, že jeho eventuální přítomnost či jiné poruchy pozornosti nemůže mít vliv na schopnost stěžovatele účastnit se trestního řízení v plném rozsahu nebo podstatný vliv na jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti ve forenzním smyslu. Toto je notorietou. V kontextu ustálené rozhodovací praxe soudů je taková okolnost nedostatečná, aby sama o sobě odůvodňovala povolení návrhu na obnovu řízení, zejména jedná-li se o trestnou činnost, která spočívá v dlouhotrvajícím protiprávním jednání stěžovatele.

5. Napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") byla zamítnuta stížnost stěžovatele. Vrchní soud dále upřesnil, že z dokazování provedeného v trestním řízení vyplynulo, že na duševní stav nezletilých dětí nemělo vliv onemocnění dědičnou epilepsií a poškození genu SCN8A. Vědomost o tom, že děti stěžovatele trpěly dědičnou epilepsií, byla soudům rozhodujícím v původní trestní věci známa a následné zjištění o poškození konkrétního genu SCN8A není skutečností dříve neznámou.

6. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že obecné soudy překročily meze soudcovské úvahy, když otázku zjevně odbornou (zda nová zjištění o nemoci, její léčbě a o vývoji následně narozených dětí ve srovnání s dětmi, které byly označené jako poškozené v původním trestním řízení) posoudily bez znaleckých posudků. Ohledně diagnózy ADHD pak stěžovatel tvrdí, že by mohla mít vliv na míru jeho zavinění.

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

8. Obnova řízení představuje mimořádný opravný prostředek, jenž znamená průlom do nezměnitelnosti a závaznosti pravomocných rozhodnutí vydaných v trestním řízení. Jeho účelem je odstranit nedostatky ve skutkových zjištěních v případech, kdy tyto vady vyšly najevo až po právní moci původního rozhodnutí. Obecné soudy přitom nemohou bez dalšího nekriticky převzít tvrzené skutečnosti či důkazy, aniž by je hodnotily ve vztahu ke skutečnostem a důkazům, na nichž byla založena původní skutková zjištění. I pokud by šlo o skutečnosti či důkazy nové, nemusí být ještě způsobilé vyvolat následky předvídané v § 278 trestního řádu (shodně např. usnesení ze dne 26. 3. 2026 sp. zn. III. ÚS 548/25). Posouzení Ústavního soudu se ve věcech týkajících se obnovy řízení může vztahovat pouze na to, zda soud rozhodující o obnově řízení rozhodl ústavně konformním způsobem, tedy zda návrh na povolení obnovy řádně projednal, adekvátně odůvodnil své rozhodnutí, a zda jeho právní závěry nejsou libovolné, přičemž zamítne-li takový návrh, stěžejní zejména je, zda dostatečně odůvodnil, proč předestřené nové skutečnosti neshledal takovými, které by povolení obnovy řízení opodstatňovaly (např. nález ze dne 14. 4. 2011 sp. zn. III. ÚS 2959/10).

9. V nyní posuzovaném případě Ústavní soud zkoumal shora uvedené a dospěl k závěru, že rozhodnutí obecných soudů obstojí. Krajský soud v napadeném usnesení pečlivě vyložil, že argumentace stěžovatele vztahující se k epilepsii, kterou poškození dlouhodobě trpí, je bezpředmětná. Ke snaze stěžovatele o provedení znaleckého posudku na jeho osobu z důvodu eventuální přítomnosti ADHD krajský soud zase uvedl, že tato ani případná jiná porucha pozornosti nemůže mít vliv na schopnost stěžovatele účastnit se trestního řízení v plném rozsahu nebo podstatný vliv na jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti ve forenzním smyslu. Závěry krajského soudu pak vrchní soud potvrdil a dovysvětlil. Obě instance se shodly na tom, že nebyly naplněny podmínky pro povolení obnovy řízení.

10. Uvedenému postupu Ústavní soud nemá co vytknout. Nelze souhlasit se stěžovatelem, že by obecné soudy samy posoudily odborné otázky, které náležejí znaleckému zkoumání. Obecné soudy pouze vysvětlily, z jakého důvodu požadavek stěžovatele na provedení znaleckých posudků není důvodem pro povolení obnovy řízení, kterýžto závěr řádně odůvodnily. Jejich postup tak nelze považovat ani za svévolný.

11. Vzhledem k uvedenému neshledal Ústavní soud, že by obecné soudy svým postupem jakkoli zasáhly do základních práv stěžovatele a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. června 2026 Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu