Ústavní soud · Usnesení

I.ÚS 151/97

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 1998-01-21 · odmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e) · ECLI:CZ:US:1998:1.US.151.97

  1. KS Plzeň 12 Co 799/96
  2. ÚS I.ÚS 151/97
Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky. Soud se opřel o § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. v, podle něhož dovolání je posledním právním prostředkem. Návrh byl považován za nepřípustný podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. Soud nezahájil přezkum podstaty nároku, protože návrh nebyl přípustný.

Rubrum

I. ÚS 151/9 7 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENI Ústavního soudu České republiky Ústavní soud ČR rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci, návrhu stěžovatele E.S., zastoupeného JUDr. J.J., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 1. 1997, sp. zn. 12 Co 799/96, t a k t o Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á

Odůvodnění

Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 30. 4. 1997. V podání napadl stěžovatel část I., III. a IV. rozsudku uvedeného krajského soudu, přičemž se obsáhlou argumentací snažil prokázat, že došlo k porušení č1. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR. Navrhl uvedený rozsudek ve zmíněných částech zrušit. Zároveň stěžovatel uvedl, že ve stejném rozsahu napadl rozsudek Krajského soudu v Plzni dovoláním k Nejvyššímu soudu ČR, jehož kopii předložil. Soudce zpravodaj posoudil nejprve ústavní stížnost podle § 43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, tj. zda není dán důvod pro její odmítnutí. Ustanovení § 75 odst. 1 uvedeného zákona stanoví, že ústavní stížnost není přípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Jelikož stěžovatel v souladu s ustanovením § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. využil práva na dovolání, které mu v dané právní věci skutečně přísluší, je nutno toto dovolání chápat jako poslední prostředek, který zákon k ochraně práva poskytuje. Nejedná se totiž o případ, v němž by nebylo zřejmé, zda dovolání je přípustné či nikoliv a kdy tedy by bylo možné uvažovat o paralelním podání ústavní stížnosti (srov. I. ÚS 22/93 uveřej. pod usnesením č. 1 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3). V souladu s výše uvedeným proto soudci zpravodaji nezbylo než ústavní stížnost pokládat za návrh nepřípustný. Proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením podle § 43 odst. 1 písm. f) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh odmítl. V důsledku toho se nemohl Ústavní soud zabývat ani návrhem stěžovatele ze dne 10. 9. 1997 na odložení vykonatelnosti předmětného rozsudku Krajského soudu v Plzni, protože soudní řízení v působnosti obecných soudů v této věci dosud neskončilo.

Poučení

Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné V Brně dne 21. ledna 1998 JUDr.Vladimír Paul soudce Ústavního soudu

Dotčená ustanovení

Občanský soudní řád 99/1963 Sb.
Ústava České republiky 1/1993 Sb.
Zákon o Ústavním soudu 182/1993 Sb.

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.