I.ÚS 1539/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele: J. P., zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem, sídlem Karlovo náměstí 559/28, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. dubna 2026 č. j. 30 Cdo 3247/2025-185, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. března 2025 č. j. 14 Co 29/2025-122 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. září 2024 č. j. 48 C 42/2024-103, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a to konkrétně právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny) a právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím soudu (čl. 36 odst. 3 Listiny).

2. Stěžovatel uvedl, že byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 8. 3. 2023 č. j. 64 T 4/2022-531, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2023 sp. zn. 8 To 34/2023, pravomocně odsouzen pro přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Uložen mu byl trest odnětí svobody na dobu jednoho roku, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let s dohledem a povinností podrobit se vhodnému programu psychologického poradenství.

3. Stěžovatel dále popsal, že v téže věci podal státní zástupce dne 29. 6. 2023 návrh na povolení obnovy řízení v neprospěch stěžovatele, a to na základě nové informace od otce nezletilé poškozené, kterou mu měla sdělit poškozená a která měla svědčit o dalším protiprávním jednání stěžovatele. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 15. 8. 2023 č. j. 62 Nt 2651/2023-27 byl návrh na povolení obnovy řízení zamítnut. Státní zástupce proti usnesení brojil stížností a vedle toho, jak stěžovatel uvedl, státní zástupce inicioval výslech nezletilé prostřednictvím policejního orgánu, aniž k tomu však byl podle stěžovatele zákonem zmocněn (podle § 282 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení provádí šetření předseda senátu nebo na jeho žádost jiný orgán činný v trestním řízení). Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. 11. 2023 č. j. 7 To 90/2023-46 stížnost státního zástupce zamítl. Obnovu řízení soudy nepovolily zejména s ohledem na skutečnost, že nezletilá poškozená již byla v trestním řízení vyslechnuta. Soudy tak odkázaly zejména na zásadu ne bis in idem a riziko druhotné viktimizace nezletilé poškozené. Postup státního zástupce při výslechu poškozené pak podle stěžovatele vrchní soud označil za nezákonný a svévolný.

4. V této souvislosti se stěžovatel domáhal náhrady újmy způsobené nesprávným úředním postupem. Ministerstvo spravedlnosti však jeho žádost o mimosoudní odškodnění odmítlo z důvodu absence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem nemajetkové újmy a nákladů na právní zastoupení.

5. Stěžovatel se pak žalobou domáhal odškodnění v celkové výši 111 875 Kč. Tuto částku tvořily celkem tři uplatněné nároky: 1) nárok ve výši 50 000 Kč z titulu nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nesprávného úředního postupu státního zástupce spočívajícím ve způsobu obstarání nových skutečností a důkazů; 2) nárok ve výši 50 000 Kč z titulu nemajetkové újmy vzniklé v důsledků podání nedůvodného návrhu na povolení obnovy trestního řízení v neprospěch žalobce; a 3) nárok ve výši 11 875 Kč z titulu náhrady škody jakožto nákladů na právní zastoupení v rámci řízení o povolení obnovy trestního řízení.

6. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") v záhlaví označeným rozsudkem žalobu stěžovatele zamítl. Podle obvodního soudu neexistuje mezi nezákonným postupem státního zástupce a újmou stěžovatele příčinná souvislost, jelikož ta vznikla v důsledku řízení o návrhu na povolení obnovy trestního řízení. Podání návrhu státním zástupcem pak nemůže být hodnoceno jako nesprávný úřední postup, jelikož trestní řád takový postup aprobuje a státní zástupce měl důvod k podání návrhu (informaci od otce nezletilé poškozené) bez ohledu na pozdější nesprávný úřední postup státního zástupce při šetření a opatřování důkazu. Obvodní soud zároveň konstatoval, že je nejisté, zda stěžovatel vůbec o nesprávném úředním postupu státního zástupce věděl, jelikož se v průběhu řízení o povolení obnovy trestního řízení k němu nevyjádřil a nesprávný úřední postup byl popsán až v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze.

7. Stěžovatel se proti rozsudku obvodního soudu odvolal, Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") však v záhlaví označeným rozsudkem závěrům obvodního soudu přisvědčil a rozsudek potvrdil. Městský soud zároveň stěžovatele poučil o nemožnosti podat dovolání, jelikož jeho nároky vyhodnotil jako samostatné [a tedy pod hranicí bagatelnosti ve smyslu § 238 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád].

8. Stěžovatel brojil proti rozsudku městského soudu ústavní stížností. Ústavní soud usnesením ze dne 12. 6. 2025 sp. zn. III. ÚS 1729/25 stížnost odmítl zčásti jako nepřípustnou (co se týče druhého a třetího nároku) a zčásti jako zjevně neopodstatněnou (co se týče prvního nároku). Ústavní soud shledal poučení městského soudu o nemožnosti dovolání částečně nesprávným, jelikož měl posuzovat druhý a třetí nárok společně a částky proto sečíst. V rozsahu těchto dvou nároků tak bylo možné podat dovolání. I přes nesprávné poučení nicméně Ústavní soud shledal ústavní stížnost jako předčasnou, jelikož lhůta pro podání dovolání stěžovateli v době řízení před Ústavním soudem dosud neuplynula, a ten tak měl stále prostor pro jeho podání. Ústavní soud se tak zabýval pouze prvním nárokem stěžovatele, přičemž přisvědčil obecným soudům, že mezi nezákonným postupem státního zástupce a návrhem na obnovu trestního řízení (a důvody pro zamítnutí tohoto návrhu) není příčinná souvislost.

9. Stěžovatel v návaznosti na usnesení Ústavního soudu napadl rozsudek městského soudu dovoláním v plném rozsahu. Nejvyšší soud však dovolání v záhlaví uvedeným usnesením odmítl, v případě prvního nároku z důvodu bagatelnosti § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., v případě druhého a třetího nároku z důvodu nepřípustnosti podle § 237 o. s. ř., jelikož stěžovatel založil dovolání na nesprávném posouzení příčinné souvislosti mezi nezákonným obstaráním důkazu a újmou stěžovatele, zatímco městský soud založil své rozhodnutí ohledně druhého a třetího nároku na skutečnosti, že návrh na obnovení řízení nezakládá nesprávný úřední postup.

10. V nynější ústavní stížnosti stěžovatel opět brojí proti závěrům obecných soudů z důvodu nesprávného posouzení příčinné souvislosti. Podle stěžovatele nelze posuzovat nezákonný postup státního zástupce a návrh na povolení obnovy izolovaně a mechanicky. Jak však bylo výše popsáno, Ústavní soud se touto námitkou již zabýval v rámci předchozí ústavní stížnosti stěžovatele. Přitom došel k závěru, že návrh na povolení obnovy bylo možné podat bez ohledu na nezákonné obstarání důkazu. Zároveň návrh na povolení obnovy trestního řízení nebyl zamítnut z důvodu nezákonného postupu státního zástupce, nýbrž z důvodů popsaných výše. Stěžovatel zároveň neuvádí důvod, proč by se měl nyní Ústavní soud od svého předchozího rozhodnutí v totožné věci odchýlit, a kromě tvrzení o prohloubení formalistického přístupu neuvádí ani jiné námitky vůči usnesení Nejvyššího soudu, které bylo rozhodnutím o posledním procesním prostředku k ochraně práv stěžovatele a od jehož doručení stěžovatel odvíjí včasnost ústavní stížnosti.

11. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. června 2026 Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu