I.ÚS 1575/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti Stanislava Mahela, zastoupeného Mgr. Martinem Poštulkou, advokátem se sídlem Koliště 259/55, Brno, proti III. výroku usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě č. j. 72 Co 17/2026-130 ze dne 25. 3. 2026 a IV. výroku usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou č. j. 15 EXE 492/2024-80 ze dne 17. 12. 2025, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě a Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou jako účastníků řízení a 1. C4B Capital s.r.o., sídlem Trnitá 500/9, Brno, a 2. Tomáše Tunkla, soudního exekutora Exekutorského úřadu Český Krumlov, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel byl jako povinný účastníkem exekučního řízení proti 1. vedlejší účastnici jako oprávněné. Výrokem IV v záhlaví označeného usnesení rozhodl Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě toto rozhodnutí potvrdil III. výrokem v záhlaví uvedeného usnesení.

2. Proti těmto usnesením stěžovatel brojí ústavní stížností. Tvrdí porušení práv zaručených v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel zejména namítá, že také rozhodnutí o nákladech řízení podléhá ústavněprávnímu přezkumu, k čemuž odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 928/14. Má za to, že napadená rozhodnutí extrémně odporují principům spravedlnosti. Především rozporuje postup krajského soudu a moderaci náhrady nákladů řízení podle § 150 občanského soudního řádu, neboť pro to nebyly splněny podmínky. Stěžovatel zastavení exekuce nezavinil, přesto mu soud náklady řízení nepřiznal. Rozhodnutí krajského soudu má být vnitřně rozporné, svévolné a nedostatečně individualizované.

3. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu mj. stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud dlouhodobě zastává nanejvýš zdrženlivý přístup k přezkumu rozhodnutí o nákladech řízení. Přestože stěžovatel poukazuje na nález Ústavního soudu z roku 2015 v nákladové věci, pomíjí, že judikatura Ústavního soudu se od té doby vyvinula. Při posuzování ústavní stížnosti vychází Ústavní soud mj. ze stanoviska sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, podle něhož "ústavní stížnosti proti rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou (...). O to mimořádnější okolnosti, typicky v podobě významného přesahu vlastního zájmu stěžovatele, musejí být dány ve věcech, kde sporná výše nákladů nepřevyšuje ani hranici bagatelnosti" (viz bod 34 stanoviska). Stěžovatel nespecifikoval, jakou částku by na náhradě nákladů řízení požadoval. Z obsahu napadených rozhodnutí se však jeví pravděpodobné, že by se nejednalo o částku přesahující tzv. bagatelní výši 50 000 Kč; tedy přesahující částku, která, pokud tvoří předmět řízení, není vyloučena z dovolacího přezkumu před Nejvyšším soudem.

6. Úkolem stěžovatele bylo prokázat mimořádné okolnosti věci, které činí jeho případ ústavněprávně významným; případně osvědčit významný přesah vlastního zájmu. Nic takového se však z ústavní stížnosti nepodává. Stěžovatel toliko polemizuje s napadenými rozhodnutími a tvrdí, že zastavení exekuce nezavinil, tudíž mu měly být nahrazeny náklady řízení. Za daných okolností věc postrádá jakýkoli ústavněprávní rozměr, a není tak dán prostor pro zásah Ústavního soudu.

7. Prismatem omezeného ústavněprávního přezkumu nákladových rozhodnutí Ústavní soud neshledal porušení základních práv stěžovatele. Ústavní stížnost proto odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. července 2026 Dita Řepková, v. r. předsedkyně senátu