I.ÚS 1625/15

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatele Zdeňka Doláka, zastoupeného JUDr. Antonínem Pavlínem, advokátem, se sídlem Jiráskova 16, Nový Jičín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2015 č. j. 33 Cdo 5439/2014-207, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2014 č. j. 11 Co 225/2014-149 a rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 8. 7. 2013 č. j. 24 C 8/2012-90, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel se ústavní stížností ze dne 29. 5. 2015, doručenou Ústavnímu soudu dne 1. 6. 2015, domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Novém Jičíně, jimiž mělo být porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces.

2. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1193 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Při tomto posouzení v nynějším případě Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost je opožděná.

3. Podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.

4. V projednávaném případě bylo takovým rozhodnutím o posledním procesním prostředku k ochraně stěžovatelova práva napadené usnesení Nejvyššího soudu, které bylo stěžovateli doručeno dne 2. 3. 2015, jak Ústavní soud zjistil dotazem u Okresního soudu v Novém Jičíně. Lhůta pro podání ústavní stížnosti tak v daném případě marně uplynula v pondělí 4. 5. 2015, zatímco ústavní stížnost byla podána až dne 29. 5. 2015, a tudíž opožděně.

5. Ústavní soud zdůrazňuje, že v projednávaném případě nemohl přihlédnout ke skutečnosti, že stěžovatel proti témuž rozhodnutí Nejvyššího soudu brojil již svým návrhem na zahájení řízení před Ústavním soudem ze dne 7. 3. 2015. O tomto návrhu bylo zahájeno řízení pod sp. zn. III. ÚS 691/15 a vzhledem k tomu, že podaný návrh nesplňoval všechny zákonné podmínky pro své projednání (zejména podmínku stěžovatelova zastoupení advokátem), byl stěžovatel přípisem ze dne 25. 3. 2015 vyzván k odstranění jeho vad ve lhůtě 30 dnů a byl též poučen o následcích nesplnění výzvy. Stěžovatel následně dne 21. 4. 2015 Ústavnímu soudu zaslal blíže neodůvodněnou žádost o prodloužení stanovené lhůty. Vzhledem k tomu, že však ani poté vytknuté vady svého návrhu neodstranil, Ústavní soud tento návrh usnesením ze dne 21. 5. 2015 č. j. III. ÚS 691/15-9 odmítl dle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelova ústavní stížnost ze dne 29. 5. 2015 tak již musela být předmětem nového řízení před Ústavním soudem.

6. Vzhledem k výše uvedenému byla ústavní stížnost odmítnuta jako podaná po zákonem stanovené lhůtě dle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. června 2015 Kateřina Šimáčková, v. r. soudkyně zpravodajka