I.ÚS 1676/19
V PLATNOSTI- MS Praha 2 Ad 21/2016-103
- NSS 9 Ads 424/2018-37
- ÚS I.ÚS 1676/19
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatelka nebyla zastoupena advokátem, což je podle zákona povinné. Soud uznal, že stěžovatelka byla opakovaně informována o povinnosti zastoupení v řízení před Ústavním soudem. Přesto se rozhodla podat návrh bez právního zastoupení. Soud se rozhodl pro odmítnutí bez opakování poučení, aby se zabránilo formalistickému postupu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem v právní věci stěžovatelky MUDr. Miroslavy Duškové, proti rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí č. j. MPSV-2016/76158-911 ze dne 19. 4. 2016, č. j. MPSV-2016/76181-911 ze dne 19. 4. 2016, č. j. MPSV-2016/78406-911 ze dne 21. 4. 2016, č. j. MPSV-2016/78570-911 ze dne 21. 4. 2016, rozsudkům Městského soudu v Praze č. j. 2 Ad 21/2016-103 ze dne 30. 10. 2018, č. j. 13 Ad 5/2018-96 ze dne 30. 10. 2018, č. j. 13 Ad 6/2018-100 ze dne 30. 10. 2018, č. j. 13 Ad 7/2018-96 ze dne 30. 10. 2018 a rozsudkům Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Ads 424/2018-37 ze dne 10. 4. 2019, č. j. 9 Ads 425/2018-37 ze dne 29. 3. 2019 a č. j. 10 Ads 298/2018-40 ze dne 4. 4. 2019, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu byla dne 21. 5. 2019 doručena ústavní stížnost, jejímž prostřednictvím stěžovatelka usilovala o zrušení v záhlaví označených rozhodnutí orgánů veřejné moci. Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 30 odst. 1 citovaného zákona ukládá fyzickým a právnickým osobám povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. Obecně také platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění popsaného nedostatku (vady). Vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří. Ústavní soud nicméně zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. V nyní projednávané věci stěžovatelka při předložení ústavní stížnosti nebyla a ani nyní není zastoupena advokátem. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu přitom známo, že stěžovatelka se na něj v poslední době obrátila vícekrát, v návaznosti na což byla opakovaně upozorňována na vady jejích návrhů a na zákonné požadavky ústavní stížnosti (např. ve věci sp. zn. IV. ÚS 3389/17, sp. zn. III. ÚS 3898/17, sp. zn. III. ÚS 1978/18, sp. zn. III. ÚS 2295/18, sp. zn. IV. ÚS 2648/18, sp. zn. IV. ÚS 3299/18, sp. zn. III. ÚS 3715/18 či sp. zn. II. ÚS 1357/19), z čehož vyplývá, že je jí povinnost právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem dobře známa. Navzdory tomu zvolila při podání svého návrhu opětovně nekvalifikovaný postup. V kontextu výše řečeného, aniž by znovu vyzýval stěžovatelku k odstranění vad podání, se proto Ústavní soud uchýlil k přiměřené aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. května 2019 Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.