I.ÚS 1702/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti D., zastoupené JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem se sídlem Poděbradova 1243/7, Ostrava, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 61 To 263/2026 ze dne 2. 4. 2026 a usnesení Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, Odboru výnosů a praní peněz č. j. NCOZ-1635-21/TČ-2026-412400 ze dne 25. 2. 2026, za účasti Městského soudu v Praze a Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, Odboru výnosů a praní peněz, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Policie České republiky, Národní centrála proti organizovanému zločinu SKPV, Odbor výnosů a praní peněz, zajistila peněžní prostředky na bankovních účtech stěžovatelky jako věc důležitou pro trestní řízení, konkrétně jako náhradní hodnotu za výnos z trestné činnosti podle § 79g odst. 1 s ohledem na § 77b odst. 1 písm. d) trestního řádu. Stěžovatelka a její společník a jednatel v jedné osobě jsou podezřelými. Stěžovatelčinu stížnost proti tomuto rozhodnutí zamítl Městský soud v Praze. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení obou těchto rozhodnutí. Tvrdí, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.

2. Policie v napadeném usnesení o zajištění rozhodla ve věci podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku a zvlášť závažného zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. c) trestního zákoníku účinného do 31. 12. 2025, případně jiného trestného činu spáchaného prozatím neztotožněnými osobami. Policie vyšla ze zjištění, že stěžovatelka na přelomu let 2024 a 2025 prošla změnou transakční historie i předmětu činnosti a z prakticky neaktivní společnosti se stala firmou s vysokým obratem. Odchozí platby stěžovatelky směřují hlavně do rizikových zemí a její účty se jeví jako tranzitní bez vazby na ČR. Policie zdůvodnila, že z prozatímních zjištění plyne, že blíže neztotožněné osoby jednaly v úmyslu nedodat nasmlouvané zboží (3 000 ks dělostřelecké munice na ukrajinskou stranu), čímž uvedly poškozenou společnost v omyl za účelem vlastního obohacení.

3. Městský soud v napadeném usnesení zdůvodnil, že dosavadní poznatky skutečně nasvědčují tomu, že se stěžovatelka a druhý podezřelý mohli dopustit prověřované závažné trestné činnosti (milionového podvodu). Vysvětlení stěžovatelky o přijatých peněžních prostředcích bude dále prověřováno, včetně autenticity předložených listin, ale zatím nebylo doloženo. Naopak zavdává důvodné pochybnosti o rozsahu tvrzeného prodeje zboží (monolitu z použitých zařízení). Podezření je podle městského soudu o to více manifestní, když byla stěžovatelka ekonomicky neaktivní až do doby, kdy ji koupil druhý podezřelý. Pak začala mít velmi vysoké obraty: na její účty přicházejí prostředky ze zahraničních účtů (převážně z Polska) a bez reálné ekonomické vazby v ČR odcházejí do rizikové země (Číny).

4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uznává, že zajištění peněžních prostředků má sice prozatímní a preventivní charakter, ale zároveň výrazně zasahuje do jejího práva vlastnit majetek i práva podnikat a může ji značně poškodit. Je přesvědčena, že dostatečně podložila původ přijatých prostředků už v rámci své stížnosti proti usnesení policie. Stěžovatelka zpochybňuje zdroje policejního orgánu. Ani policie, ani městský soud podle ní nespecifikovaly, v čem spatřují údajnou trestnou činnost ani kdo má být poškozeným. Napadená rozhodnutí nejsou podle stěžovatelky náležitým způsobem odůvodněna a jsou tedy nepřezkoumatelná. Do doby podání ústavní stížnosti nebylo zahájeno trestní stíhání, dle judikatury Ústavního soudu přitom s plynoucím časem klesá legitimita dočasného zajištění.

5. Všechny procesní předpoklady k projednání ústavní stížnosti jsou splněny.

6. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. V takovém případě postačí, je-li usnesení Ústavního soudu o odmítnutí stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

7. Ústavní soud připomíná, že prostor pro přezkum ústavnosti rozhodnutí o zajištění věcí důležitých pro trestní řízení, zejména pak nástrojů trestné činnosti, výnosů z ní, předmětů mezinárodní sankce a příp. náhradní hodnoty (§ 79a až 79g trestního řádu) je omezený. Ústavní soud u takových rozhodnutí zkoumá: zda mají zákonný podklad (čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), zda byla vydána příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2, čl. 38 odst. 1 Listiny) a zda nejsou projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). Posouzení vlastních podmínek vydání rozhodnutí o zajištění je pak především věcí příslušných orgánů veřejné moci (např. usnesení sp. zn. III. ÚS 365/20, bod 10). Stěžovatelka svou ústavní stížností míří právě do posouzení podmínek vydání rozhodnutí o zajištění, které považuje za nedostatečně podložené. Naopak má za to, že ona svoji ekonomickou činnost a peněžní operace osvětlila dostatečně.

8. Napadená rozhodnutí staví důvodnost podezření ze spáchání trestné činnosti zejména na zjištěních, která vyplynula z materiálů přiložených ke dvěma trestním oznámením (z toho jednoho podaného Finančním analytickým úřadem) a z vlastního šetření orgánů činných v trestním řízení. Bylo zmapováno, že na základě smlouvy uzavřené na nákup dělostřelecké munice mezi společností Encompass Limited Liabillity Company - která má být poškozenou, jak jednoznačně plyne z odůvodnění napadených rozhodnutí, přestože v nich tato společnost není jako poškozená označena výslovně - a společností Defense Technology Agency byly v průběhu října 2025 zaslány tři platby z první zmíněné společnosti na účet druhé zmíněné společnosti. Následně z účtu této společnosti odešly v lednu 2026 tři platby na účet stěžovatelky a odtud byly peněžní prostředky dále přeposílány na jiné účty (převážně čínských společností či jiné účty stěžovatelky). Takto popsaný řetězec spolu s dalšími zjištěními ohledně podnikatelské historie stěžovatelky se Ústavnímu soudu jeví jako dostačující podklad pro napadená rozhodnutí. A to s ohledem na to, že jde o prvotní zajištění peněžních prostředků stěžovatelky na samém počátku trestního řízení, nikoliv o mnohaleté zajištění v dlouhotrvajícím trestním řízení. Stěžovatelka se dovolává judikatury Ústavního soudu k tomu, že u trvajícího zajištění časem klesá legitimita, to však v tuto chvíli není aktuální, tedy ani přiléhavé.

9. Zajištění (a platí to přiměřeně i pro zajišťování náhradní hodnoty) totiž lze provést, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že majetkové hodnoty jsou určeny ke spáchání trestného činu, nebo k jeho spáchání byly použity, nebo jsou výnosem z trestné činnosti. Postačí přitom vyšší stupeň pravděpodobnosti, dostatečně odůvodněný zjištěnými skutečnostmi. Na počátku řízení, kdy je potřeba získané poznatky rychle vyhodnotit a hrozí nebezpečí z prodlení, nelze na zdroje, z nichž pravděpodobnost takového určení majetkových hodnot vyplynula, vztáhnout obecné požadavky hodnověrnosti, věrohodnosti a spolehlivosti, jaké jsou jinak kladeny na důkazy v (dalším) trestním procesu. Z preventivní povahy zajišťovacích institutů vyplývá, že se pohybují vždy v rovině pravděpodobnosti, nikoli jistoty, ohledně budoucích následků, jež se snaží předvídat. Závěr, že majetkové hodnoty mají uvedené určení, tedy nemusí být plně hodnověrný a není ani konečný, neboť může být dalším šetřením vyvrácen. Výsledky trestního řízení Ústavní soud nemůže svým rozhodnutím předjímat (např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 3112/23, bod 11, nebo III. ÚS 3130/18, bod 10).

10. Proto obstojí i odůvodnění městského soudu, že stěžovatelčino vysvětlení se prozatím nejeví jako věrohodné, ale bude dále posuzováno. Ústavní soud připomíná, že v průběhu řízení je možné - a to i opakovaně - žádat o zrušení nařízeného zajištění. Přitom není-li zajištění pro účely trestního řízení nadále nutné, orgány činné v trestním řízení jej mohou omezit nebo zrušit i bez návrhu.

11. Ústavní soud shrnuje, že neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky. Proto odmítl její ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. srpna 2026 Dita Řepková, v. r. předsedkyně senátu