I.ÚS 1753/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti společnosti EDHESSA s.r.o., sídlem Biskoupky 33, Ivančice, zastoupené advokátkou JUDr. Kateřinou Tomkovou, sídlem Biskoupky 33, Ivančice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 261/2025-63 ze dne 17. června 2026 a rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 29 Af 15/2024-197 ze dne 13. listopadu 2025, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejího práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11, práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny a závaznosti nálezů Ústavního soudu podle čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky. Jelikož je podstatou ústavní stížnosti nesouhlas se závěry rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu vyslovenými v usnesení č. j. 1 Afs 231/2022-44 ze dne 5. 2. 2025 (vydaném v jiné věci), navrhuje stěžovatelka, aby věc byla postoupena plénu.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, stěžovatelka podala žalobu na ochranu před nezákonným zásahem Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj spočívajícím v nevyplacení požadovaného přeplatku na dani z přidané hodnoty za 4. čtvrtletí roku 2007. Přeplatek ve výši 10 451 532 Kč měl podle stěžovatelky vzniknout z titulu nadměrného odpočtu tvrzeného v řádném daňovém přiznání, na jehož základě byl platebním výměrem Finančního ředitelství Ostrava III ze dne 30. 11. 2011 změněn stěžovatelkou tvrzený nadměrný odpočet na vlastní daň ve výši 4 000 868 Kč. Vyměřená daň byla opakovaně předmětem přezkumu odvolacím orgánem i správními soudy, naposledy Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. 4 Afs 392/2021-72 ze dne 14. 12. 2023 zrušil spolu s rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě a Odvolacího finančního ředitelství i platební výměr ze dne 30. 11. 2011, neboť dne 31. 12. 2017 uplynula desetiletá lhůta pro stanovení daně.

3. Stěžovatelčinu žalobu proti tvrzenému nezákonnému zásahu Krajský soud v Brně ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl, Nejvyšší správní soud pak ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl stěžovatelčinu kasační stížnost. Soudy vyšly z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 231/2022-44, podle něhož jestliže uplynula lhůta pro stanovení daně, k jejímu vyměření vůbec nedochází. Pokud bude daňovému subjektu v důsledku neukončených kontrolních postupů zastaveno vyměřovací či doměřovací řízení a způsobena újma spočívající v nevyměření tvrzené daně, nemá již v oblasti daňového práva prostředky nápravy a způsobené újmy se může domáhat dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád).

4. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že s usnesením rozšířeného senátu nesouhlasí, neboť základem pro správné zjištění a stanovení daně je daňové tvrzení podané daňovým subjektem, jehož účinky jsou konstitutivní, a nikoliv jeho deklaratorní stvrzení správcem daně dle § 140 daňového řádu. Stěžovatelka odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3244/09 ze dne 10. 3. 2011 (N 39/60 SbNU 463), z něhož je nutno podle stěžovatelky vycházet i za účinnosti nové právní úpravy. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatelka upozorňuje, že vyměřovací řízení v této věci bylo zahájeno dne 30. 1. 2008, přičemž podle § 264 odst. 1 daňového řádu řízení nebo postupy, které byly zahájeny podle dosavadních právních předpisů, se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí a práva a povinnosti z nich plynoucí se posoudí podle ustanovení tohoto zákona, která upravují řízení nebo postupy, které jsou jim svou povahou a účelem nejbližší.

5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Napadená rozhodnutí vycházejí z právního názoru rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu vyjádřeného v podrobně odůvodněném usnesení č. j. 1 Afs 231/2022-44. Stěžovatelka se sice proti tomuto usnesení vymezuje, ovšem činí tak v podstatě jen prostým konstatováním nesouhlasu doplněným o obsáhle vykopírované pasáže judikatury a literatury. Taková argumentace nemůže proti argumentaci rozšířeného senátu, který se zabýval i precedenční závazností nálezu sp. zn. I. ÚS 3244/09 (jenž se týkal předchozí právní úpravy, přičemž k nynější právní úpravě se vyjádřil toliko obiter dictum), obstát. Vzhledem k uvedenému tak postačí na napadená rozhodnutí i citované usnesení rozšířeného senátu odkázat.

7. Obdobné platí i pro tvrzení uvedené v doplnění ústavní stížnosti, z něhož není zřejmé, jak svědčí o tvrzené neústavnosti napadených rozhodnutí, neboť stěžovatelkou citovaný § 264 odst. 1 daňového řádu odpovídá závěru Nejvyššího správního soudu, že vyměřovací řízení probíhalo podle daňového řádu.

8. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítl. Důvody k postoupení věci plénu I. senát neshledal.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. srpna 2026 Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu