I.ÚS 1764/13

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Antonína Koutného a 2) Renaty Koutné, obou zastoupených Mgr. Danielem Hrbáčem, advokátem se sídlem v Brně, Šumavská 519/35, směřující proti usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 20. 3. 2013, č.j. 9 EXE 1024/2011-236, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 12 Co 457/2011, a usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 4. 3. 2011, č.j. 9 EXE 1024/2011-16, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Dne 3. 6. 2013 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost stěžovatelů ze dne 30. 5. 2013, jíž se stěžovatelé domáhali zrušení shora uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jejich práva garantovaná jim čl. 1 odst. 1, čl. 4, čl. 9 odst. 3, čl. 81, čl. 90 a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a dále práva zaručená čl. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 3 odst. 1 a 3, čl. 4 odst. 1, čl. 10 odst. 1, čl. 11 odst. 4, čl. 12 odst. 3, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

2. Dříve než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

3. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholným orgánem jejich soustavy (srov. čl. 81 a čl. 90 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek.

4. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita k jiným procesním prostředkům, které zákon stěžovatelům poskytuje k ochraně jejich práva, což znamená, že k jejímu věcnému projednání může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatelé všechny tyto prostředky (efektivně) vyčerpali. V opačném případě by byla ústavní stížnost podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.

5. Z ústavní stížnosti, jakož i z jí napadených rozhodnutí, je zřejmé, že se stěžovatelé bránili proti tvrzenému porušení jejich ústavně garantovaných práv, k němuž mělo dojít v rámci exekuce, jež byla na majetek stěžovatelů nařízena usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne 4. 3. 2011, č.j. 9 EXE 1024/2011-16, a k jejímuž provedení byl pověřen Mgr. Daniel Vlček, soudní exekutor, žalobou pro zmatečnost podanou Okresnímu soudu ve Vyškově. Touto žalobou se stěžovatelé domáhali zrušení shora uvedeného usnesení o nařízení exekuce a dále zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 4. 2012, č.j. 12 Co 457/2011-132, kterým bylo pravomocně rozhodnuto o zastavení řízení o odvolání stěžovatelů proti usnesení o nařízení exekuce, a to z důvodu, že předmětné exekuční řízení bylo v mezidobí k návrhu oprávněného zastaveno. Důvodem pro zrušení předmětných rozhodnutí měla být jednak nezákonnost usnesení exekučního soudu, jednak skutečnost, že rozhodnutí odvolacího soudu nebylo stěžovatelům dle jejich tvrzení nikdy doručeno, a dále skutečnost, že o odvolání stěžovatelů nerozhodoval nezávislý soud (jak stěžovatelé uvedli ve své ústavní stížnosti).

6. Soud prvního stupně však žalobu pro zmatečnost zamítl, a to s odůvodněním, že v části, v níž směřuje proti usnesení o nařízení exekuce, není v souladu s ustanovením § 229 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"), ve spojení s ustanovením § 254 odst. 2 občanského soudního řádu žaloba pro zmatečnost přípustná, a v části, v níž směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu o zastavení odvolacího řízení, byla podána opožděně, tj. až po marném uplynutí lhůty stanovené v § 234 odst. 1 občanského soudního řádu, když usnesení odvolacího soudu bylo právnímu zástupci stěžovatelů doručeno dne 5. 6. 2012 a žaloba pro zmatečnost podána až dne 10. 12. 2012.

7. Stěžovatelé pak byli v usnesení o zamítnutí žaloby pro zmatečnost poučeni o tom, že proti tomuto usnesení lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení. Stěžovatelé však tohoto procesního prostředku k ochraně svých práv nevyužili, v důsledku čehož nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práv poskytuje (nadto v situaci, kdy se proti případnému, pro stěžovatele nepříznivému rozhodnutí odvolacího soudu mohli dále bránit dovoláním, které je v souladu s ustanovením § 237 a násl. občanského soudního řádu rovněž přípustné).

8. Vzhledem k výše uvedenému a dále ke skutečnosti, že odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně o žalobě pro zmatečnost nebylo stěžovateli podáno, nevyčerpali stěžovatelé všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje, a jejich ústavní stížnost je tak dle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.

9. Ústavní soud se pro úplnost zabýval naplněním podmínek § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, avšak splnění žádné z nich neshledal a stěžovatelé jejich existenci ani netvrdili.

10. Na základě výše uvedených skutečností nezbylo, než aby soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. října 2013 Jaroslav Fenyk, v. r. soudce Ústavního soudu