I.ÚS 180/98
V PLATNOSTI- KS Brno 29 Ca 146/97 - 9
- VS Olomouc 2 A 408/98 - 20
- ÚS I.ÚS 180/98
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po uplynutí šedesátidenní lhůty stanovené zákonem o Ústavním soudu. Stížnost proti usnesení krajského soudu byla založena na nesprávném pochopení možnosti odvolání, které není přípustné proti rozhodnutím tohoto soudu. Soud se opřel o § 250s odst. 1 zákona o soudním řádu, podle něhož proti rozhodnutím krajských soudů nejsou přípustné opravné prostředky. Dále konstatoval, že stížnost proti usnesení vrchního soudu byla zjevně neopodstatněná, protože soud byl nucen zastavit řízení kvůli neodstranitelnému nedostatku podmínky řízení.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti S. Z. a J. Z., obou zastoupených JUDr. J. H., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 2. 1998, čj. 2 A 408/98 - 20, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 1997, čj. 29 Ca 146/97 - 9, takto:
Výrok
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností ze dne 16. 4. 1998, došlou Ústavnímu soudu dne 17. 4. 1998, stěžovatelé napadají v záhlaví uvedené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 2. 1998, čj. 2 A 408/98 - 20, kterým bylo zastaveno řízení o podání označeném jako "odvolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 1997, čj. 29 Ca 146/97 - 9", jímž bylo zastaveno řízení o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, z důvodu nezaplacení soudního poplatku ve lhůtě stanovené výzvou soudu, která byla navrhovatelům - stěžovatelům doručena dne 23. 6. 1997. Stěžovatelé mají za to, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jejich právo na soudní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu principů zakotvených v hlavě páté Listiny základních práv a svobod, jakož i zásady čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Poučení
Krajského soudu v Brně ohledně toho, že proti jeho usnesení nejsou podle § 250s odst. 1 o. s. ř. přípustné opravné prostředky, nepovažují stěžovatelé za správné. Proto navrhli, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí obecných soudů nálezem zrušil. Z obsahu napadených rozhodnutí vyplynulo, že Krajský soud v Brně, který v daném případě přezkoumával rozhodnutí správního orgánu podle části páté o. s. ř., nerozhodoval jako soud prvního stupně, a to ať rozhodoval ve věci samé nebo ve věci procesní, ale jako soud jednoinstanční. Je třeba připomenout, že tato zásada je potvrzena i v ustanoveních § 250j odst. 4 a § 250s odst. 1 o. s. ř., podle kterých nejsou připuštěny opravné prostředky proti rozhodnutím krajských soudů, s výjimkou případů podle § 250s odst. 2 o. s. ř., tj. ve věcech důchodového zabezpečení a důchodového pojištění, u nichž lze podat proti rozhodnutí krajského soudu odvolání, o němž rozhoduje vrchní soud v řízení podle části čtvrté o. s. ř. Vrchní soud v Olomouci v napadených rozhodnutích při zkoumání podmínek řízení dospěl k odpovídajícímu závěru, že řízení, které u něj běželo z důvodu uplatněného podání navrhovatelů, označeného jako odvolání, je nutno podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavit, neboť jde o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit. Z těchto důvodů se Ústavní soud přiklonil k názoru obecných soudů, podle nichž soudy ve správním soudnictví jednají jako soudy jednoinstanční a dospěl k závěru, že je možno brát v úvahu jen ústavní stížnost směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 1997, proti kterému, jak vyplývá z jeho poučení, není přípustný opravný prostředek podle § 250s odst. 1 o. s. ř. Ústavní soud byl však nucen konstatovat, že tato stížnost nebyla podána v šedesátidenní lhůtě stanovené v § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, když z obsahu spisu Krajského soudu v Brně, sp. zn. 29 Ca 146/97, bylo zjištěno, že usnesení bylo stěžovatelům doručeno dne 29. 12. 1997, přičemž ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě až v dubnu 1998. Ústavní soud musel proto tuto stížnost jako opožděnou odmítnout ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) citovaného zákona o Ústavním soudu. Pokud jde o stížnost směřující proti usnesení vrchního soudu, jedná se o stížnost zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neboť tak, jak je uvedeno shora, vrchnímu soudu nezbylo pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, než řízení o podání, označeném jako "odvolání proti usnesení Krajského soudu v Brně", zastavit. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 4. ledna 2000 JUDr. Vladimír Klokočka předseda I. senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.