I.ÚS 181/98
Sbírka: U 66/12 SbNU 509
V PLATNOSTI- OS Kolín 9 C 111/94
- OS Kolín E 1290/96
- KS Praha 22 Co 15/98
- ÚS I.ÚS 181/98
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svých práv. Soud se opřel o § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, který stanoví subsidiaritu pravomoci Ústavního soudu. Návrh na zastavení výkonu rozhodnutí byl v souladu s § 269 odst. 1 občanského soudního řádu podán až po nařízení výkonu, což nebylo příslušnou cestou. Soud vysvětlil, že návrh na zrušení rozhodnutí obecných soudů nelze přijmout, pokud nebyly využity předchozí procesní možnosti.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dnešního dne o ústavní stížnosti J. B., zastoupené JUDr. M.H., advokátem, proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 22. 6. 1995, sp. zn. 9 C 111/94, usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 15. 4. 1997, sp. zn. E 1290/96, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 1. 1998, sp. zn. 22 Co 15/98, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění
Stěžovatelka podala ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 22. 6. 1995, č.j. 9 C 111/94-32, kterým jí bylo uloženo zaplatit žalobci R. M. částku 52.000,- Kč se smluvní pokutou 5 % z této částky denně od 21. 9. 1993 do 20. 3. 1994 a na nákladech řízení částku 4.610,- Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Stěžovatelka uvedla, že přestože ji tento rozsudek nebyl doručen (takže nenabyl právní moci), vydal Okresní soud v Kolíně usnesení ze dne 15. 4. 1997, sp. zn. E 1290/96, jímž byla na základě "vykonatelného" rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 22. 6. 1995, č.j. 9 C 111/94-32, nařízena exekuce pro uspokojení pohledávky oprávněného R. M. v částce 52.000,- Kč se smluvní pokutou 5 % z této částky denně od 21. 9. 1993 do 20. 3. 1994 ve výši 470.600,- Kč a pro náklady nalézacího řízení ve výši 4.610,- Kč prodejem nemovitostí stěžovatelky, a to pozemku parc. č. 17/7 - dílu 1, zahrady a dílu 2, ostatní plochy, zapsaných na LV č. 258 pro Katastrální úřad L., se vším co k nemovitosti patří. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 14. 1. 1998, č.j. 22 Co 15/98-37, bylo pak usnesení Okresního soudu v Kolíně potvrzeno, pouze ve výroku o nákladech řízení bylo změněno tak, že stěžovatelka je povinna zaplatit oprávněnému R. M. na nákladech řízení částku 10.452,- Kč. Stěžovatelka dále uvedla, že pokud jde o napadený rozsudek Okresního soudu v Kolíně, okresní soud jí - oproti předchozímu způsobu doručování písemností na adresu jejího pracoviště - zaslal písemné vyhotovení rozsudku do jejího trvalého bydliště. Tato zásilka jí však nebyla doručena a pošta ji o jejím uložení nevyrozuměla, takže si ji nemohla vyzvednout. Tím prý došlo k porušení rovnosti v právech účastníků, jak má na mysli článek 1 a článek 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") v návaznosti na článek 96 odst. 1 Ústavy ČR. Namítla rovněž, že Okresní soud v Kolíně vyznačil na rozsudku ze dne 22. 6. 1995 právní moc ke dni 9. 1. 1996, přičemž opomenul, že na doručence označené nálepkou "Kolín 1 č. 01887" není razítko pošty a podpis pracovníka. Již vzhledem k této vadě měl doručení rozsudku opakovat. Tímto postupem prý došlo též k porušení článku 2 odst. 2 a článku 4 Listiny. Stěžovatelka dále brojila proti tomu, že napadeným rozsudkem bylo rozhodnuto o smluvní pokutě, přestože žaloba obsahovala označení "úrok z prodlení" a dlužní úpis dokonce termín "penále". Tato smluvní pokuta byla určena ve výši 5 % denně z vymáhané částky 52.000,- Kč za dobu od 21. 9. 1993 do 20. 3. 1994, činila částku 470.600,- Kč, což představuje roční úroky ve výši 1825 %. Stěžovatelka je tímto rozhodnutím nucena plnit dle rozsudku to, co zákon neukládá. Výše úroků, penále nebo smluvní pokuty ve výši 1825 není v souladu s platnou právní úpravou, nebot' je v rozporu s dobrými mravy a zákon jí neukládá povinnost platit. Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla zrušení rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 22. 6. 1995, č.j. 9 C 111/94-3, dále usnesení téhož soudu ze dne 15. 4. 1997, č.j. E 1290/96-9, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 1. 1998, č.j. 22 Co 15/98-37. Návrh na zrušení napadeného rozsudku opřela o čl. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny v návaznosti na čl. 96 odst. 1 Ústavy. Návrh na zrušení obou uvedených usnesení opřela o rozpor s čl. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 2 odst. 2 a 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny. Krajský soud v Praze jako účastník řízení ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že stěžovatelka v odvolání proti usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 15. 4. 1997, č.j. E 1290/96-9, nenamítala, že by jí rozhodnutí, které bylo podkladem tohoto výkonu rozhodnutí, 1290196-9, nenamítala, že by jí rozhodnutí, které bylo podkladem tohoto výkonu rozhodnutí, nebylo doručeno. Jinak krajský soud poukázal na obsah odůvodnění napadeného usnesení ze dne 14. 1. 1998, č.j. 22 Co 15/98-37. Dále namítl, že stěžovatelka může řešit své námitky v řízení o výkonu rozhodnutí. Pokud prokáže, že výkon rozhodnutí byl nařízen, ačkoli se rozhodnutí dosud nestalo vykonatelným, je to důvod pro zastavení výkonu rozhodnutí podle ust. § 268 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř."). Okresní soud v Kolíně se k ústavní stížnosti nevyjádřil a odkázal na odůvodnění rozhodnutí v této věci. Vedlejší účastník řízení R. M., zastoupený JUDr. S. M., advokátem, se k ústavní stížnosti nevyjádřil. Ústavní soud dospěl k těmto závěrům: Pokud jde o napadený rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 22. 6. 1995, č.j. 9 C 111/94-32, Ústavní soud z předmětného soudního spisu zjistil, že na č.l. 35 je založena doručenka se zásilkou, označená jako rozsudek z 22. 6. 1995 - 9 C 111/94-32, na níž je razítko "Nevyzvednuto v úložní době - zpět". Na první straně doručenky chybí razítko a podpis pracovníka pošty. Na rubu obálky je sice razítko a psaný text, leč zcela nečitelný a nesrozumitelný. Na doručence chybí náležitosti, jež ukládá vyhláška č. 73/1989 Sb. (poštovní řád), která v příloze č. 5 pod body 17 a 20 stanoví, že úřední písemnosti s modrým pruhem vydá pošta jen adresátu zásilky. Nezastihne-li doručovatel adresáta zásilky, zanechá mu v odevzdacím místě tiskopis pošty "Výzva" s upozorněním, že mu přijde doručit písemnost znovu v den a hodinu na tomto tiskopisu uvedenou. Na doručence vyznačí doručovatel poznámku "Výzva na ...", kterou doplní otiskem denního razítka a svým podpisem, což v tomto případě není z doručenky jasně patrno. Nevyhoví-li adresát výzvě, uloží doručovatel písemnost i s doručenkou na poště, adresáta o tom vyrozumí tiskopisem pošty "vyrozumění" a den uložení zásilky vyznačí na doručence. Písemnosti i s doručenkou se ukládají po dobu tří dnů. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od jejího uložení, pověřený pracovník ji přezkouší, doručenku opatří otisky denního razítka a svým podpisem, oddělí ji a vrátí odesílateli. Ani tento postup není z doručenky seznatelný. Vzhledem k tomu vzniká důvodná pochybnost, zda náhradní doručení bylo provedeno řádně za podmínek stanovených poštovním řádem a v souladu s ust. § 47 odst. 2 o.s.ř. S ohledem na tato zjištění nelze spolehlivě prokázat, zda napadený rozsudek byl stěžovatelce řádně doručen a zda nabyl právní moci. Vzdor těmto pochybnostem však ústavní stížnosti nelze vyhovět. Jestliže totiž stěžovatelka za tohoto stavu tvrdila, že jí napadený rozsudek Okresního soudu v Kolíně nebyl řádně doručen, bylo její věcí, aby tuto skutečnost uplatnila již v odvolání proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. To však neučinila. Výkon rozhodnutí může být totiž nařízen jen na základě titulu, který je vykonatelný po stránce formální i materiální (srov. ust. § 251 o.s.ř.). Pokud pak výkon rozhodnutí nařízen byl, ačkoli se rozhodnutí dosud nestalo vykonatelným [§ 268 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], musí být v každém stadiu řízení zastaven. (O zastavení výkonu rozhodnutí podle ust. § 268 odst. 1 písm. a) o.s.ř. lze rozhodovat jen tehdy, bylo-li podání povinného učiněno až po pravomocném nařízení výkonu rozhodnutí.) Stěžovatelka však neučinila ani návrh na zastavení výkonu rozhodnutí a místo toho podala ústavní stížnost, v níž navrhla, aby byla v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů zrušena. Tím nevyužila procesní možnosti zakotvené v ustanovení § 269 odst. 1 o.s.ř., který stanoví, že nařízený výkon rozhodnutí zastaví předseda senátu na návrh nebo i bez návrhu. Za této procesní situace ústavní soud dovozuje, že stěžovatelka v souzené věci nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Se zřetelem k tomu odkazuje Ústavní soud i na svoji ustálenou judikaturu, podle níž je pravomoc Ústavního soudu - ve vztahu k zásahům orgánů veřejné moci - dána toliko subsidiárně. Proto soudce zpravodaj podle ustanovení § 75 odst. 1, § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako nepřípustnou odmítl. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 11. listopadu 1998 JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj