I.ÚS 1812/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové (soudkyně zpravodajka) a soudců Tomáše Langáška a Jana Wintra ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. V., zastoupeného prof. JUDr. Jaroslavem Fenykem, Ph.D., DSc., advokátem se sídlem Vackova 1685/82, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2025 č. j. 5 Tdo 302/2024-21926, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. září 2023 č. j. 4 To 42/2023-20946 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. ledna 2023 sp. zn. 42 T 7/2021, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:

Výrok

Vykonatelnost rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. září 2023 č. j. 4 To 42/2023-20946, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. ledna 2023 sp. zn. 42 T 7/2021 se v částech týkajících se R. V. odkládá do právní moci rozhodnutí Ústavního soudu o jeho ústavní stížnosti.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze, ve spojení s napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze byl stěžovatel, spolu s dalšími obviněnými, shledán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) trestního zákoníku v souběhu se zvlášť závažným zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 trestního zákoníku, spáchanými ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, a byl mu uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 8 let, peněžitý trest v celkové výměře 1 000 000 Kč a trest zákazu činnosti na dobu 10 let. Spolu s tím mu byla uložena povinnost (společně a nerozdílně s dalšími odsouzenými) nahradit poškozené škodu ve stanoveném rozsahu. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání stěžovatele i dalších spoluobviněných odmítl. V rámci řízení o dovolání Nejvyšší soud usnesením předsedy senátu ze dne 14. 5. 2024 přerušil výkon napadených rozsudků ve vztahu ke všem obviněným.

2. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv garantovaných čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1 a 2, čl. 37 odst. 3, čl. 40 odst. 2 a 3, čl. 39, čl. 4 odst. 4, čl. 11 odst. 1, čl. 8 odst. 1 a 2 a čl. 26 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6, čl. 7 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 47, čl. 48 odst. 1 a 2, čl. 49 odst. 1 a 3 a čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie.

3. Stěžovatel současně navrhnul, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí ve výrocích směřujících proti němu s tvrzením, že výkon uloženého trestu i plnění uložené náhrady škody by představovaly nenapravitelný zásah do jeho základních práv. Tyto následky dle stěžovatele překračují běžné následky pravomocného odsouzení svou intenzitou. Odklad vykonatelnosti přitom nezasáhne nepřiměřeně do práv třetích osob ani veřejného zájmu, neboť neexistuje riziko pokračování v trestné činnosti či vyhýbání se spravedlnosti stěžovatelem.

4. Ústavní soud může podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám. Podmínky citovaného ustanovení má Ústavní soud za splněné.

5. Ústavní soud vzal v potaz, shodně jako Nejvyšší soud, složitost posuzované věci a přihlédl přitom k tomu, že stěžovateli byl uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody a povinnost nahradit (společně a nerozdílně se spoluobviněnými) škodu ve výši přesahující 150 mil. Kč. Výkon napadených rozhodnutí by byl v případě vyhovění ústavní stížnosti spojen s mimořádně intenzivním zásahem do života stěžovatele a jeho ústavně zaručených práv a svobod a znamenal by pro něj nepoměrně vyšší újmu, nežli je dočasné odložení trestu a povinnosti k náhradě škody. Včasný výkon trestu je sice důležitým veřejným zájmem, ale jeho nepříliš dlouhý odklad takový zájem nenarušuje, stejně tak odklad vykonatelnosti rozhodnutí o povinnosti nahradit škodu státu. Ústavní stížnost Ústavní soud projedná a rozhodne bez zbytečného odkladu.

6. Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud návrhu na odklad vykonatelnosti vyhověl, aniž by tím předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 3. července 2026 Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu