I.ÚS 1821/24
V PLATNOSTI- KS Ostrava KSOS 39 INS 5343/2019
- ÚS I.ÚS 1821/24
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost stěžovatele, který se proti rozhodnutí insolvenčního soudu vyslovil z důvodu zakázání hlasování na schůzi věřitelů. Soud uvedl, že rozhodnutí o omezení hlasovacího práva v rámci jedné schůze věřitelů je procesním usnesením bez navazujícího účinku na budoucí schůze. Proto není předmětem ústavní stížnosti, protože nezpůsobuje zásah do základních práv, který by byl závazný pro další řízení. Soud se opřel o ustálenou praxi, podle níž taková rozhodnutí nejsou přípustným předmětem ústavní stížnosti. Ústavní stížnost byla proto odmítnuta jako nepřípustná podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatele Vladimira Zakaryana, zastoupeného Mgr. Tomášem Kijasem, advokátem sídlem Jiráskovo náměstí 121/8, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě vyhlášenému při schůzi věřitelů dne 25. 4. 2024 v insolvenčním řízení vedeném u tohoto soudu pod sp. zn. KSOS 39 INS 5343/2019, jímž bylo stěžovateli zakázáno hlasovat na schůzi věřitelů, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. U Krajského soudu v Ostravě ("krajský soud") je vedeno pod sp. zn. KSOS 39 INS 5343/2019 insolvenční řízení, do něhož je stěžovatel přihlášen jako nezajištěný věřitel s pohledávkou č. P2. Na schůzi věřitelů konané dne 25. 4. 2024 bylo mimo jiné vyhlášeno usnesení, jímž bylo stěžovateli podle § 53 odst. 5 insolvenčního zákona zakázáno hlasovat na schůzi věřitelů; uvedené usnesení stěžovatel napadá ústavní stížností s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 4 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel primárně namítá, že odůvodnění napadeného usnesení je nedostatečné.
2. Dříve než lze ústavní stížnost věcně posoudit, je třeba zkoumat, zda jsou k jejímu projednání dány podmínky stanovené zákonem o Ústavním soudu. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem. Dále se Ústavní soud zabýval její přípustností.
3. Podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu platí, že ústavní stížnost směřující proti usnesení insolvenčního soudu, jímž bylo rozhodnuto o hlasovacím právu přihlášeného věřitele na schůzi věřitelů, je nepřípustná [srov. stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 41/15 ze dne 21. 4. 2015 (ST 41/77 SbNU 963) či nález sp. zn. I. ÚS 1549/11 ze dne 23. 4. 2015 (N 83/77 SbNU 197), bod 51]. Předmětné usnesení totiž není bez návaznosti na jiné rozhodnutí, přijaté na téže schůzi na základě hlasování věřitelů, samo o sobě způsobilé zasáhnout do práv stěžovatele (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 3045/21 ze dne 23. 8. 2022, usnesení sp. zn. I. ÚS 3225/21 ze dne 29. 3. 2022, bod 10, či usnesení sp. zn. I. ÚS 837/20 ze dne 21. 4. 2020; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Jde o procesní usnesení, jímž insolvenční soud upravuje hlasovací poměry pro účely konkrétní schůze věřitelů, aniž by jím byl vázán i pro schůze následující (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 1044/23 ze dne 17. 5. 2023).
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti polemizuje s důvody krajského soudu, kterými podložil zákaz jeho hlasování na schůzi věřitelů; nenapadá žádné navazující rozhodnutí, přinejmenším z obsahu stížnosti nic takového neplyne. Stěžovatel výslovně navrhuje zrušení pouze usnesení, jímž mu bylo zakázáno hlasovat na schůzi věřitelů a tímto návrhem je Ústavní soud vázán - v této části je však ústavní stížnost nepřípustná.
5. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný návrh.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. července 2024 Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.