I.ÚS 1825/20
V PLATNOSTI- NS 33 Cdo 4422/2018
- ÚS I.ÚS 1825/20
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože podnět nevyhověl podmínkám přípustnosti uvedeným v § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Stížnost byla nepřípustná, protože odvolací řízení ještě nebylo pravomocně ukončeno a věc zůstává v průběhu. Změna rozhodnutí Nejvyšším soudem neznamená, že by bylo možné přezkoumat protiústavní námitky. Soud se rozhodl, že věc není vhodná pro projednání, protože rozhodnutí nebylo definitivní.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti Mgr. Tomáše Kováče a Mgr. Lucie Kováčové, zastoupených Jaroslavem Luxem, advokátem se sídlem Poděbradova 1243/7, 702 00 Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 4422/2018-667 ze dne 31. 3. 2020 takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Ústavní soud se podanou ústavní stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její věcné přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona o Ústavním soudu na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná. Z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 139 C 164/2009 se žalobce domáhá po stěžovatelích zaplacení částky 146 330 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla okresním soudem zamítnuta. Usnesením tohoto soudu č. j. 139 C 164/2009-637 ze dne 30. 1. 2018 bylo zastaveno odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku žalobcem. Toto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě usnesením č. j. 11 Co 91/2018-648 ze dne 22. 3. 2018 jako věcně správné potvrdil. Usnesení krajského soudu však napadl žalobce dovoláním, jemuž Nejvyšší soud v záhlaví uvedeným usnesením vyhověl a dovoláním dotčené usnesení Krajského soudu v Ostravě, potažmo předchozí usnesení Okresního soudu v Ostravě změnil tak, že odvolací řízení se nezastavuje. Z právě uvedeného je zřejmé, že řízení ve věci samé (resp. odvolací řízení) v důsledku vydání napadeného rozhodnutí ještě neskončilo. Řízení o ústavní stížnosti je přitom založeno zásadně na přezkumu meritorních rozhodnutí vzešlých z již pravomocně skončených řízení, v nichž případnou protiústavnost již nelze napravit jiným způsobem, což není případ stěžovatelů. Sama o sobě skutečnost, že v důsledku zásahu Nejvyššího soudu se v řízení ve věci samé před odvolacím soudem pokračuje, ještě neznamená, že stěžovatelé jako žalovaní nebudou v daném civilním sporu úspěšní. Přípustnost ústavní stížnosti není dána ani tím, že nyní napadené usnesení dovolacího soudu je rozhodnutím měnícím. Ve svých důsledcích jde totiž o obdobnou procesní situaci, jako kdyby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího (potažmo i nalézacího) soudu stran zastavení odvolacího řízení zrušil a věc vrátil příslušnému soudu k dalšímu řízení. V obou případech dochází k prolomení právní moci rozhodnutí, jímž bylo odvolací řízení zastaveno, a tím samozřejmě i právní moci rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost nesplňovala podmínky pro její věcné projednání a že o ní bylo rozhodnuto krátce po jejím podání, Ústavní soud již samostatným usnesením nerozhodoval o návrhu stěžovatelů na odložení vykonatelnosti napadeného soudního rozhodnutí, neboť by takový postup neměl žádný reálný význam.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. července 2020 Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.