I.ÚS 1922/08
V PLATNOSTI- VS Olomouc 4 Cmo 8/2008-126
- ÚS I.ÚS 1922/08
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatelka podala dovolání, které zatím nebylo rozhodnuto. Soud se opřel o § 75 zákona o Ústavním soudu, podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, pokud nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky. Zásada subsidiarity vyžaduje, aby nejprve došlo k rozhodnutí před příslušným orgánem veřejné moci. Ústavní soud tak nezásah do rozhodování obecných soudů, které ještě probíhá.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti WINDSTORM, spol. s r. o., se sídlem Brno, Šumavská 416/15, zastoupené Mgr. Liborem Špundou, advokátem se sídlem Olomouc, Fibichova 1141/2, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 4. 2008, čj. 4 Cmo 8/2008 - 126, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Svou ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení shora označeného rozhodnutí, vydaného v řízení o vrácení poskytnutého plnění na základě smlouvy o dílo. Před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, Ústavní soud zkoumá, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že proti shora uvedenému rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci podala dovolání. Podle zjištění Ústavního soudu bylo dovolání stěžovatelky podáno dne 1. srpna 2008 a dosud o něm nebylo rozhodnuto. Ústavní stížnost tvoří, podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity. Subsidiarita ústavní stížnosti se odráží v požadavku vyčerpání všech prostředků v řízení před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotlivci poskytuje. Nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti podle § 75 zákona o Ústavním soudu. Důvodem subsidiarity jsou i kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce teprve tehdy, pokud základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci. V subsidiaritě ústavní stížnosti se realizuje v konkrétní a praktické podobě ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci. Pokud právní předpis stanoví, že v určité procesní situaci je příslušný k rozhodování konkrétní orgán, bylo by zásahem do jeho pravomoci a porušením principu dělby moci, pokud by jiný orgán rozhodoval, aniž by byla dána možnost příslušnému orgánu k realizaci jeho pravomoci. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To neplatí pouze pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení [v praxi se jedná zjevně o postup dovolacího soudu podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ]. Posledně uvedený případ znamená, že v případě, kdy jednotlivec mimořádný opravný prostředek neuplatnil, nelze ústavní stížnost za takové situace odmítnout pro nepřípustnost. Pokud však stěžovatel mimořádný opravný prostředek uplatnil a bylo o něm rozhodnuto tak, že nebyl přípustný, je podle § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu stěžovateli zachována lhůta k podání ústavní stížnosti proti předcházejícím rozhodnutím obecných soudů. Pokud tedy stěžovatelka podala ústavní stížnost souběžně s tímto opravným prostředkem, probíhá před obecnými soudy (konkrétně před Nejvyšším soudem ČR) příslušné řízení, v jehož rámci se může domáhat ochrany i svých ústavně zaručených práv a svobod. Není tak důvodu pro to, aby Ústavní soud ve věci souběžně rozhodoval. V takovém případě by nepřípustně zasáhl do rozhodování obecných soudů. Z výše uvedených důvodů soudce zpravodaj ústavní stížnost odmítl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, jako návrh nepřípustný.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 22. října 2008 František Duchoň soudce Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.