I.ÚS 1938/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky FONTANA WATERCOOLERS, s.r.o., sídlem Klokotská 693/9, Praha 4, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem, sídlem náměstí T. G. Masaryka 153, Příbram, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. června 2026 č. j. 62 Co 125/2026-177 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. ledna 2026 č. j. 38 C 151/2025-153, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8 jako účastníků řízení a České podnikatelské pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva zaručená Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a to konkrétně právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny) a právo vlastnit majetek (čl. 11 odst. 1 Listiny).

2. Ze stížnosti a spisového materiálu vyplývá, že stěžovatelka se žalobou domáhala vůči vedlejší účastnici zaplacení částky 33 259 Kč z titulu nevyplacení části pojistného plnění. Dne 10. 7. 2024 došlo k dopravní nehodě vozidla stěžovatelky, když se řidič vozidla vyhýbal srně, v důsledku čehož vyjel z vozovky a zapadl do příkopu. Při nehodě došlo k poškození části podvozku, plastů pod vozidlem a pravých bočních dveří. Vozidlo, které bylo v době nehody pojištěné u vedlejší účastnice, nechala stěžovatelka opravit a následně žádala vedlejší účastnici o proplacení nákladů na opravu ve výši 59 294,75 Kč. Vedlejší účastnice však z titulu pojistné události plnila pouze co do částky 21 036 Kč. Vedlejší účastnice odmítla proplatit náklady na výměnu poškozených bočních dveří ve výši 33 259 Kč, jelikož ty měly být poškozeny v důsledku uvolnění a přemístění nákladu uvnitř vozidla. Na poškození dveří se proto měla uplatnit výluka z pojištění dle pojistných podmínek, podle které se pojištění nevztahuje na škody způsobené nákladem. Stěžovatelka s uplatněním pojistné výluky nesouhlasila. Namítala především, že k uvolnění nákladu došlo v přímé souvislosti s dopravní nehodou a pojistná výluka se za této situace neměla uplatnit.

3. Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") v záhlaví označeným rozsudkem žalobu stěžovatelky zamítl. Podle obvodního soudu vedlejší účastnice aplikovala pojistnou výluku správně, jelikož náklad musí být zajištěn vždy tak, aby bylo zamezeno jakémukoliv nežádoucímu pohybu ve vozidle, a to i při dopravní nehodě. Tato povinnost zároveň vyplývá i ze zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Stěžovatelka brojila proti rozsudku obvodního soudu odvoláním. Vadu prvostupňového rozsudku spatřovala v nedostatečnosti skutkových zjištění, když si obvodní soud na návrh stěžovatelky neopatřil znalecký posudek ohledně mechanismu poškození bočních dveří. Stěžovatelka dále rozporovala právní závěry obvodního soudu stran uplatnění pojistné výluky. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") však v záhlaví označeným rozsudkem odvolání zamítl. Podle městského soudu obvodní soud správně rozhodl o neprovedení důkazu v podobě znaleckého posudku pro nadbytečnost, jelikož pro posouzení věci bylo klíčové, že škoda byla způsobena pohybem nákladu, přičemž stěžovatelka však tuto skutečnost nerozporovala. Obvodní soud zároveň správně posoudil uplatnění pojistné výluky.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti zasáhne do rozhodovací činnosti soudů pouze tehdy, pokud byla pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatelky (čl. 83, čl. 87 odst. 1 a čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky). Ta zde porušena nebyla, jak Ústavní soud vysvětlí níže.

6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti opakuje námitky uplatněné již před odvolacím soudem. Podle jejího názoru obecné soudy pochybily, když neprovedly důkaz znaleckým posudkem. Stěžovatelka přitom tvrdí, že k poškození bočních dveří mělo dojít nárazem do terénu, nikoliv pohybem nákladu uvnitř vozidla. Obecné soudy nemohly samy laicky dovodit, že poškození bočních dveří skutečně způsobil náklad uvnitř vozidla, a měly proto povinnost si opatřit znalecký posudek. Dále podle stěžovatelky obecné soudy nesprávně vyložily příslušnou pojistnou výluku dle pojistných podmínek vedlejší účastnice.

7. Co se týče námitky neprovedení znaleckého posudku, Ústavní soud uvádí, že obecné soudy nemají povinnost provádět každý navrhovaný důkaz. Dle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález ze dne 24. 2. 2004 sp. zn. I. ÚS 733/01, nález ze dne 29. 4. 2026 sp. zn. I. ÚS 2862/25, bod 23) lze neakceptování důkazu oprávnit třemi důvody: irelevance důkazu k předmětu řízení, nezpůsobilost důkazu ověřit tvrzenou skutečnost a nadbytečnost důkazu. Při neakceptování důkazu je nutné, aby soud dostatečně odůvodnil, proč důkaz neprovedl (nález ze dne 30. 6. 2004 sp. zn. IV. ÚS 570/03).

8. V nyní projednávané věci obvodní soud znalecký posudek neprovedl pro nadbytečnost. Nelze souhlasit s tvrzením stěžovatelky, že bez znaleckého posudku nemohl obvodní soud posoudit, zda bylo poškození bočních dveří skutečně způsobeno nákladem uvnitř vozidla. Stěžovatelka totiž sama v řízení před obvodním soudem tvrdila, že poškození bylo způsobeno nákladem. Například v přípisu směřovanému obvodnímu soudu ze dne 4. 12. 2025 označeném jako "Doplnění tvrzení a důkazů", stěžovatelka (žalobkyně) uvádí: "Podle názoru žalobkyně tak v důsledku dopravní nehody došlo k náhlému přemístění nákladu do strany nákladního prostoru, na které jsou umístěny boční dveře. Dle fotografií je ostatně zřejmé, že došlo k jejich vyvalení." Ohledně návrhu na přibrání znalce stěžovatelka dále v přípisu uvádí: "...žalobkyně navrhuje, aby byl ve věci přibrán znalec z oboru dopravy či ekonomika, a to za účelem potvrzení tvrzení žalobkyně, že v důsledku dopravní nehody došlo k vnitřnímu poškození bočních dveří a že toto poškození vzniklo v důsledku pohybu zde umístěného materiálu." Ústavnímu soudu proto není jasné, proč stěžovatelka v ústavní stížnosti označuje za nesprávné skutkové závěry obecných soudů, že k poškození došlo pohybem nákladu, když sama tento průběh skutkových událostí v řízení před obvodním soudem tvrdila. Je pak proto logické, že obvodní soud odmítl provedení znaleckého posudku, když nebylo sporné, že k poškození bočních dveří došlo v důsledku pohybu nákladu uvnitř vozidla, přičemž tento skutkový závěr postačoval pro posouzení právní otázky stran uplatnění pojistné výluky.

9. Druhá námitka stěžovatelky směřuje do výkladu pojistných podmínek vedlejší účastnice. K tomu Ústavní soud uvádí, že není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k přezkumu jejich rozhodnutí jako další odvolací orgán. Nepřísluší mu tak přehodnocovat skutkové a právní závěry obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je v takovém případě Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, pokud je postup obecných soudů natolik excesivní, že překračuje meze ústavnosti (nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 1999, sp. zn. III. ÚS 224/98). Stěžovatelka však v ústavní stížnosti tvrdí pouze nesprávnost aplikace pojistné výluky ze strany obecných soudů, aniž by předestřela jakoukoliv ústavněprávně relevantní argumentaci. Ústavní soud se tak touto námitkou dále nezabýval. Nadto je co do výše sporné částky věc svou povahou bagatelní, stěžovatelka přitom netvrdí nic, co by řešené právní otázky posouvalo do ústavněprávní roviny.

10. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. srpna 2026 Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu