Ústavní soud · Usnesení

I.ÚS 196/03

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2005-10-26 · odmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e) · ECLI:CZ:US:2005:1.US.196.03

  1. MS Brno 3 T 46/2002
  2. KS Brno 4 To 355/2002
  3. ÚS I.ÚS 196/03
Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože se týkala usnesení, které již bylo zrušeno výsledkem předchozího nálezu. Soud uvedl, že věc rozhodnutá (rei iudicatae) představuje nepominutelnou procesní překážku. Ústavní stížnost je nepřípustná, pokud se týká rozhodnutí, které již právně neexistuje. Rozhodnutí bylo vydáno podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Rubrum

I.ÚS 196/03 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. J., zastoupeného JUDr. J. B., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2002, sp. zn. 4 To 355/2002, ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 46/2002, t a k t o :

Výrok

Ústavní stížnost se o d m í t á .

Odůvodnění

: Ústavní stížností se F. J. (dále jen "stěžovatel") domáhal zrušení shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Brně (dále také "krajský soud") pro porušení čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Označeným usnesením krajský soud zamítl odvolání stěžovatele proti rozsudku Městského soudu v Brně (dále také "soud prvního stupně") ze dne 21. 6. 2002, čj. 3 T 46/2002 - 2544, jako nedůvodné. Uvedeným rozsudkem byl stěžovatel uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákona (dále jen "TrZ"), neboť neoprávněně prodal a jinak jinému opatřil psychotropní látku. Tento čin spáchal jako člen organizované skupiny a ve větším rozsahu. Označeného trestného činu se dopustil tím, že od dubna roku 2000 do 4. 5. 2001 odebíral od spoluodsouzených V. C. a J. R. pervitin, který prodával a předával dalším osobám na přesně nezjištěných místech či v okolí dálnice D1 mezi Prahou a Brnem, za častého využití tzv. mrtvých schránek. Za to byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let se zařazením do věznice s ostrahou a k trestu propadnutí věcí uvedených ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně. V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že skutky kladené mu za vinu nebyly zákonným způsobem prokázány. Důkazy svědčící o jeho vině tak, jak je provedly orgány činné v trestním řízení, na které podrobně poukázal v odůvodnění ústavní stížnosti, neměly oporu v zákoně. Jednalo se zejména o výpověď utajeného svědka P. P., interpretaci telefonních hovorů, mrtvé schránky a nezdůvodněnou dlouhodobost monitorování činnosti (odposlechy telefonických hovorů, sledování pohybu osob) stěžovatele a ostatních spoluodsouzených. Po posouzení obsahu ústavní stížnosti a listinných materiálů dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná. Ústavní soud nálezem ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 183/03, zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2002, sp. zn. 4 To 355/2002, pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny. Jedná se o totožné rozhodnutí, které je předmětem této ústavní stížnosti. Uvedeným nálezem byla věc vrácena krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí. Tím se stěžovateli otevřela možnost uplatnit všechna procesní práva a prostředky v novém projednání věci před krajským soudem, který bude muset posoudit dopad vzniklé protiústavnosti i na ostatní, ve věci provedené důkazy, a to i z důvodu, že se jednalo o trestnou činnost organizované skupiny. Podle § 35 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), týká-li se návrh na zahájení řízení věci, o které Ústavní soud již nálezem rozhodl, a v dalších případech stanovených zákonem o Ústavním soudu, jedná se o návrh nepřípustný. V kontextu shora popsaných skutečností je návrh stěžovatele na zrušení označeného usnesení krajského soudu návrhem nepřípustným, neboť se týká věci, o které Ústavní soud již nálezem rozhodl.Totožnost věci v tomto řízení je dána totožností pravomocného usnesení krajského soudu, které stěžovatel navrhl zrušit. Vykonatelný nález Ústavního soudu je závazný pro všechny orgány i osoby, tedy i pro samotný Ústavní soud, a představuje nepominutelnou procesní překážku věci rozhodnuté (rei iudicatae), která brání dalšímu meritornímu přezkumu věci v řízení před Ústavním soudem. To znamená, že Ústavní soud již nemůže přezkoumávat rozhodnutí, které v předcházejícím řízení nálezem zrušil. V dané věci vyplývá nepřípustnost ústavní stížnosti nejen z citované obecné právní úpravy překážky věci rozhodnuté, ale také ze speciální úpravy nepřípustnosti ústavní stížnosti [§ 72 odst. 1 písm. a), § 75 zákona o Ústavním soudu]. Ústavní stížností napadené usnesení krajského soudu již právně neexistuje. Z tohoto důvodu nemůže být předmětem přezkumné činnosti Ústavního soudu, neboť chybí základní podmínka pro projednání ústavní stížnosti ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost směřující proti již neexistujícímu pravomocnému usnesení krajského soudu, navíc za situace, kdy věc byla krajskému soudu vrácena zpět k novému projednání a rozhodnutí, je tedy nepřípustná. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. října 2005 František Duchoň soudce Ústavního soudu

Dotčená ustanovení

Trestní zákon 140/1961 Sb.
Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád) 141/1961 Sb.
Zákon o Ústavním soudu 182/1993 Sb.
Usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součástí ústavního pořádku České republiky 2/1993 Sb.

Citovaná rozhodnutí (1)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.