I.ÚS 1988/07
V PLATNOSTI- MS Praha 21 Co 134/2007
- ÚS 21 Co 134/2007
- ÚS I.ÚS 1988/07
Citované zákony (1)
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 13. srpna 2007 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. P. Ch., o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2007 sp. zn. 21 Co 134/2007, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 12. 2006, č. j. 11 C 80/2003 - 195, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 2. 8. 2007 se stěžovatel domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí, jimiž bylo jako opožděné odmítnuto jeho odvolání. Namítal, že došlo k porušení celé řady jeho základních práv, která ve svém podání uvádí. Ústavní soud, předtím než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon"). A to včetně podmínek ust. § 75 odst. 1 zákona, které vyžaduje, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je totiž její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje [srov. v § 75 odst. 1 věta za středníkem a též v § 75 odst. 2 zákona uvedené výjimky z této zásady]. Ústavní stížnost je nepřípustná, protože stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon poskytuje k ochraně jeho práva. Ústavní stížnost směřovala proti rozhodnutím obecných soudů, jimiž bylo odmítnuto jeho odvolání. Podle ust. § 229 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů, dále jen "o.s.ř.", je opravným prostředkem proti takovému rozhodnutí žaloba pro zmatečnost. (Srov. i kol.: Občanský soudní řád, komentář - II. díl, C.H. Beck, 7. vyd. 2006, str. 1197 a násl.) Za těchto okolností Ústavní soud konstatoval, že posledním prostředkem k ochraně práva, jehož podání bylo v dispozici stěžovatele, byla žaloba pro zmatečnost, kterou však stěžovatel nevyčerpal. Jejím podáním však je podmíněno podání přípustné ústavní stížnosti [§ 75 odst. 1 zákona]. Ústavní soud současně neshledal naplnění podmínek pro aplikaci shora uvedených výjimek. Aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel vzhledem k výše uvedenému a také vzhledem k doktríně minimalizace zásahů Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů předložený návrh odmítnout, neboť jde o návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona].
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné [§ 43 odst. 3 zákona]. V Brně dne 13. srpna 2007 Eliška Wagnerová soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.