I.ÚS 1991/13
V PLATNOSTIDalší rozhodnutí pod touto sp. zn.: Usnesení 11. 9. 2013
- KS Brno 27 Co 312/2012-305
- ÚS I.ÚS 1991/13
Citované zákony (1)
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Lubora Veleby, zastoupeného JUDr. Alešem Ondrušem, advokátem Ondruš & Ondruš a partneři, společné advokátní kanceláře se sídlem v Brně, proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 27 Co 312/2012-305 ze dne 18. března 2013 a rozsudku Okresního soudu ve Znojmě č. j. 7 C 200/2007-247 ze dne 1. března 2012, za účasti 1) Krajského soudu v Brně a 2) Okresního soudu ve Znojmě, jako účastníků řízení, a 1) Ing. Zdeňka Chvátala a 1) obchodní společnosti ČAS Znojmo s. r. o., se sídlem Dobšická 2295/2, Znojmo, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
JUDr. Jaroslav Fenyk, soudce Ústavního soudu, je vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn.
I. ÚS 1991/13.
Odůvodnění
Soudce Ústavního soudu Jaroslav Fenyk, soudce zpravodaj prvního senátu v dané věci, předložil ve shora uvedené věci druhému senátu Ústavního soudu k posouzení a rozhodnutí své prohlášení o podjatosti dle § 37 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“). Důvodem je skutečnost, že stěžovatele zastupuje JUDr. Aleš Ondruš, společník společné advokátní kanceláře Ondruš & Ondruš a partneři. Druhým společníkem této kanceláře je jeho bratr, JUDr. Radek Ondruš, který dlouhodobě působil jako kolega soudce zpravodaje na Nejvyšším státním zastupitelství. Dle názoru II. senátu Ústavního soudu lze mít vzhledem k předestřenému důvodu pochybnost o nepodjatosti soudce. Předpoklady dané ustanovením § 36 odst. 2 zákona jsou tedy naplněny a senát, určený rozvrhem práce k rozhodování o vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. 7. 2013 Jiří Nykodým, v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.