I.ÚS 2012/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové (soudkyně zpravodajka) a soudců Tomáše Langáška a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele L. B., zastoupeného Mgr. Janou Hrdličkovou, advokátkou, sídlem Myslíkova 2020/4, Praha 2, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 5. června 2026 č. j. 69 Nc 15514/2026-99, 69 P a Nc 162/2026, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníka řízení, a K. B. a nezletilého E. B., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí pro tvrzené porušení svých práv podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Obvodní soud pro Prahu 10 napadeným rozhodnutím k návrhu stěžovatele (otce nezletilého) vydal prozatímní rozhodnutí, kterým nezletilého podle podrobněji specifikovaného režimu svěřil do péče rodičů. Stěžovatel je podle tohoto rozhodnutí v určené pracovní dny oprávněn a povinen o nezletilého pečovat od 14:00 hodin do 18:00 hodin, a v určené dny o víkendu od 10:00 hodin do 18:00 hodin. Obvodní soud dospěl k závěru, že o nezletilého fakticky převážnou dobu pečovala vedlejší účastnice (matka nezletilého). Stěžovatel o nezletilého pečoval pouze v omezeném rozsahu, který nezaručoval plnohodnotný vztah rodiče s dítětem. Soud neshledal rozsah péče stěžovatele podle jeho návrhu adekvátní současné situaci a věku nezletilého, proto jej stanovil tak, aby byl zachován jeho kontakt s nezletilým a možnost podílet se na péči o něj.

II. Argumentace stěžovatele

3. Podle stěžovatele obvodní soud nijak neodůvodnil, proč byl nezletilý napadeným rozhodnutím svěřen do jeho péče pouze v tak zásadně omezeném rozsahu a bez dostatečného odůvodnění zcela vyloučil možnost přenocování nezletilého u něj. To je přitom klíčové pro to, aby jej nezletilý vnímal jako plnohodnotnou pečující osobu. Jde o mimořádně intenzivní zásah do práv stěžovatele. Nebylo prokázáno, že by širší forma péče s přenocováním byla pro nezletilého jakkoliv nevhodná nebo riziková. To činí odůvodnění napadeného rozhodnutí i vnitřně rozporným. Obvodní soud dostatečně nezohlednil nejlepší zájem dítěte. Rozhodnutí stěžovatel považuje i za svévolné.

III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

4. V právě posuzované věci jsou naplněny procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem. Proto Ústavní soud přistoupil k posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti.

5. V právě posuzované věci rozhodl obvodní soud prozatímním rozhodnutím. Nová právní úprava v § 465a a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, týkající se prozatímních rozhodnutí vychází z toho, že poměry dítěte mají být s ohledem na důsledné zajištění všech procesních práv účastníků řízení upravovány zásadně meritorně. Ústavní soud se již ústavností prozatímních rozhodnutí podle nové právní úpravy opakovaně zabýval. Dospěl přitom k závěru, že s ohledem na blízkost východisek úpravy prozatímních rozhodnutí a předběžných opatření bude i k posuzování ústavních stížností proti rozhodnutím o návrhu na vydání prozatímního rozhodnutí Ústavní soud přistupovat nadmíru zdrženlivě a podobně jako u předběžných opatření je bude podrobovat jen omezenému přezkumu ústavnosti (srov. nález ze dne 2. 7. 2026 sp. zn. I. ÚS 1382/26, bod 28, nebo nález ze dne 30. 6. 2026 sp. zn. II. ÚS 1124/26, bod 27). V rámci něj posuzuje, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření (resp. prozatímní rozhodnutí) mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole dle čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a odst. 3 Listiny (např. nálezy ze dne 13. 3. 2024 sp. zn. III. ÚS 2606/23, bod 17, nebo ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98).

6. Lze konstatovat, že napadené rozhodnutí vydal soud v rámci své příslušnosti a na zákonném podkladě.

7. Stěžovatel uvedl, že napadené rozhodnutí považuje za svévolné. Své námitky však směřuje zejména k nedostatečnému odůvodnění, resp. nedostatečnému dokazování s ohledem na tvrzenou intenzitu zásahu do jeho ústavně chráněných práv. Takové námitky v kontextu posuzované věci však nemohou vést ke kasačnímu zásahu Ústavního soudu. Obvodní soud vysvětlil, že k určení rozsahu péče o nezletilého přihlédl k jeho věku, ale i ostatním skutkovým zjištěním. Byť lze stěžovateli přisvědčit, že odůvodnění je v tomto ohledu stručné, nesvědčí tato stručnost o svévoli obvodního soudu. Je zjevné, že rozhodnutí bylo vydáno právě proto, aby v dalším řízení mohlo být důsledně zjištěno, jaký režim bude vhodný s ohledem na nejlepší zájem dítěte.

8. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že důvody pro kasační zásah nevyplývají ani z výroku II napadeného rozhodnutí, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na vydání prozatímního rozhodnutí ohledně výživného. Stěžovatel ostatně v ústavní stížnosti žádné námitky směřující proti této části prozatímního rozhodnutí neuvádí.

9. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, odmítl jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. srpna 2026 Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu