I.ÚS 2016/21

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Rida Moutayreka, zastoupeného Mgr. Daliborem Lípou, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Jugoslávská 856/2, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. Nc 522/2021-139 ze dne 25. 5. 2021, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a Zuzany Moutayrekové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost i návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

1. Ústavní soud obdržel dne 26. 7. 2021 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, kterým stěžovatel brojí proti v záhlaví citovanému rozhodnutí Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“); stěžovatel dále navrhuje odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí ve smyslu § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“).

2. Věc rozvodu manželství stěžovatele a vedlejší účastnice vedená u Okresního soudu v Karlových Varech (dále jen „nalézací soud“) pod sp. zn. 17 C 173/2020 byla přidělena soudci Mgr. Ondřeji Doubkovi. Soudce dne 11. 1. 2021 oznámil podle § 15 odst. 1 občanského soudního řádu předsedovi nalézacího soudu skutečnosti, pro které může být vyloučen z projednávání a rozhodnutí dané věci. V oznámení uvedl, že advokát vedlejší účastnice je manželem soudkyně nalézacího soudu a že oba jsou přáteli soudce a jeho manželky, tráví spolu letní dovolené a navštěvují se v domácím prostředí; byť podle soudce vztah nelze považovat za tzv. profesionální přátelství, sám se cítí být schopen věc projednat objektivně a bez upřednostňování kohokoli z účastníků. Krajský soud poté rozhodl usnesením č. j. Nc 504/2021-38 ze dne 27. 1. 2021 tak, že soudce Mgr. Ondřej Doubek není vyloučen z projednání a rozhodnutí předmětné věci.

3. Stěžovatel následně podle § 15a odst. 1 občanského soudního řádu uplatnil podáním ze dne 25. 3. 2021 námitku podjatosti proti soudci Mgr. Ondřeji Doubkovi z důvodu, že daný soudce měl být v přátelském vztahu s advokátem vedlejší účastnice a jeho manželkou, která působí jako soudkyně u nalézacího soudu. Řízení o uvedené námitce podjatosti krajský soud ústavní stížností napadeným usnesením zastavil podle § 104 odst. 1 občanského soudního řádu. Podle krajského soudu zakládá předchozí rozhodnutí krajského soudu ze dne 27. 1. 2021 překážku věci pravomocně rozhodnuté, která brání tomu, aby o vyloučení stejného soudce z týchž důvodů, byť na podkladě námitky podjatosti uplatněné účastníkem řízení, bylo znovu rozhodováno.

4. V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že napadeným rozhodnutím byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel za prvé namítá, že krajský soud měl jeho námitku podjatosti meritorně projednat, protože při rozhodování o námitce podjatosti je soud povinen brát v potaz i subjektivní stanovisko účastníka řízení. Za druhé stěžovatel věcně rozporuje i závěry krajského soudu vyjádřené v usnesení ze dne 27. 1. 2021, podle kterých předmětný soudce není vyloučen.

5. Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou dány podmínky projednání ústavní stížnosti stanovené Ústavou České republiky a zákonem o Ústavním soudu.

6. Ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy představuje subsidiární prostředek ochrany ústavně zaručených práv a svobod, který lze uplatnit jen v situaci, kdy neexistují jiné prostředky ochrany práva nebo kdy případný zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud je tak v rámci řízení o ústavní stížnosti mimo jiné oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích „konečných“; zásada subsidiarity ústavní stížnosti a principu minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů znamená, že rozhodovací činnost Ústavního soudu je primárně zaměřena na přezkum věcí pravomocně skončených, v nichž případný zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod již nelze napravit odpovídajícími procesními prostředky v rámci řízení samotného či cestou obecného soudnictví (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 237/20 ze dne 28. 1. 2020; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).

7. V nyní projednávaném případě stěžovatel brojí proti rozhodnutí krajského soudu o námitce podjatosti. Z ustálené judikatury Ústavní soudu však vyplývá, že rozhodnutí nadřízeného soudu podle § 16 odst. 1 občanské soudního řádu o námitce podjatosti obecně nebrání tomu, aby byla námitka podjatosti vznesena i v dalších fázích řízení, jakož i v řízeních o (mimořádných) opravných prostředcích; předmětem rozhodování Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti se proto posouzení této námitky může stát teprve poté, co bude řízení ve věci samé skončeno, nebo kdy bude rozhodnuto o příslušném opravném prostředku (viz např. bod 9 usnesení sp. zn. III. ÚS 3547/20 ze dne 18. 5. 2021 a judikatura zde citovaná). Vydáním rozhodnutí o námitce podjatosti řízení ve věci samé nekončí a námitka podjatosti tak může být argumentem stěžovatele i v dalších fázích soudního řízení, respektive v řízeních o opravných prostředcích, ve kterých může být případné pochybení napraveno (viz bod 8 usnesení sp. zn. IV. ÚS 42/21 ze dne 22. 3. 2021 a judikaturu zde citovanou). Bude-li se stěžovatel i po vyčerpání příslušných procesních prostředků nadále domnívat, že jejich prostřednictvím tvrzený stav protiústavnosti napraven nebyl, otevře se mu případně cesta k podání ústavní stížnosti; podmínkou však je, aby dostupné procesní prostředky nejprve řádně uplatnil. V nynější procesní situaci je však návrh stěžovatele podán předčasně.

8. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. O návrhu na odklad vykonatelnosti Ústavní soud samostatně nerozhodoval, a to s ohledem na dobu uplynuvší mezi podáním ústavní stížnosti a jejím vyřízením; tento návrh pak rovněž sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. srpna 2021 Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj