I.ÚS 2024/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky Hany Podrabské, zastoupené JUDr. Michaelou Strnadovou, advokátkou, sídlem Ostrovského 253/3, Praha 5, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. června 2026 č.j. 29 Co 142/2026-720 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. března 2026 č. j. 33 C 252/2024-682, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, a JUDr. Oldřicha Petráčka, Ing. Martina Podrabského, Lenky Podrabské, Jany Podrabské, Lucie Podrabské, obchodní společnosti Transakta a. s., sídlem Lodžská 399/26, Praha 8, a JUDr. Heleny Divišové, notářky, sídlem Ulrichovo náměstí 737, Hradec Králové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Napadená rozhodnutí jsou dle stěžovatelky dále v rozporu s principy právní jistoty, předvídatelnosti soudního rozhodování a ochranou legitimního očekávání a zákazem přepjatého formalismu vyplývajících z čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky.

2. Ze stížnosti a přiložených dokumentů vyplývá, že se stěžovatelka žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") domáhala určení neexistence právních poměrů či práv, neplatnosti právních jednání a určení, že notářský zápis specifikovaný v žalobě není veřejnou ani soukromou listinou. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 6. 6. 2025 č. j. 33 C 252/2024-633, proti kterému stěžovatelka podala dne 23. 9. 2025 odvolání. Stěžovatelka dále dne 13. 11. 2025 požádala o osvobození od soudních poplatků. V návaznosti na tuto žádost zaslal obvodní soud stěžovatelce standardizovaný formulář o.s.ř. č. 58 - Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce (dále jen "Prohlášení"). Stěžovatelka Prohlášení vyplnila a zaslala zpět obvodnímu soudu. V Prohlášení přitom uvedla, že je vážně nemocná vdova žijící v domácnosti s vlastní matkou, která je nepohyblivým invalidou. Stěžovatelka dále uvedla, že pobírá starobní důchod ve výši 24 624 Kč, nemá žádné další příjmy ani výnosy z majetku, nemá úspory ani bankovní účty a měsíčně je jí z důchodu exekučně strhávána částka 3 760 Kč.

3. Obvodní soud v záhlaví označeným usnesením stěžovatelce osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Podle obvodního soudu stěžovatelka řádně nedoložila důkazy, na základě nichž by bylo možné důvěryhodně zjistit její finanční, majetkové a sociální poměry. Obvodní soud především vytkl stěžovatelce, že v Prohlášení kromě srážek exekuce neoznačila své další měsíční výdaje.

4. Stěžovatelka proti usnesení obvodního soudu brojila odvoláním. V odvolání mimo jiné namítala, že Prohlášení vyplnila řádně. Pokud jde o podrobný rozpis měsíčních výdajů, Prohlášení takový údaj nevyžaduje, neboť pro něj neobsahuje žádnou samostatnou kolonku. Obvodní soud navíc stěžovatelku k podrobnějšímu rozepsání jednotlivých výdajů výslovně nevyzval. Obvodní soud tak nemohl založit své rozhodnutí na skutečnosti, že stěžovatelčino prohlášení o majetkových poměrech bylo neúplné. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") však v záhlaví označeným usnesením prvostupňové usnesení potvrdil. Městský soud se ztotožnil s argumentací obvodního soudu, že stěžovatelka řádně nedoložila své výdaje. Stěžovatelce dále vytkl, že v Prohlášení neuvádí příjem matky. Podle městského soudu stěžovatelka vyplnila Prohlášení tak, že z něj nelze učinit konkrétní představu, zda se skutečně nachází v situaci, kdy nemůže soudní poplatek zaplatit.

5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti zasáhne do rozhodovací činnosti soudů pouze tehdy, pokud byla pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatelky (čl. 83, čl. 87 odst. 1 a čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky). Ta zde porušena nebyla, jak Ústavní soud vysvětlí níže.

7. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že postupem obecných soudů jí byla v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny odepřena soudní ochrana. Obecné soudy postupovaly přepjatě formalisticky, pokud stěžovatelce nepřiznaly osvobození od soudních poplatků s odůvodněním, že dostatečně nedoložila své výdaje, přestože formulář Prohlášení podrobné vyčíslení jednotlivých výdajů nevyžadoval a soudy stěžovatelku současně nijak nevyzvaly k doplnění či konkretizaci těchto údajů. Stěžovatelka zároveň poukázala na skutečnost, že v jiném řízení jí bylo městským soudem za stejných okolností a ve stejnou dobu osvobození od soudních poplatků přiznáno (usnesení městského soudu ze dne 25. 6. 2026 č. j. B 7862/RD191/MSPH, Fj 127984/2026/MSPH). Napadená usnesení jsou tak stižena vadou nepředvídatelnosti a vykazují znaky libovůle.

8. Ústavní soud úvodem připomíná, že problematika rozhodování o osvobození od soudních poplatků není zpravidla předmětem ústavní ochrany, neboť samotné nepřiznání osvobození od soudních poplatků zpravidla nedosahuje intenzity zákládající porušení základních práv a svobod. Ústavní soud není soudem nadřízeným obecným soudům, a proto nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, tak spadá především do sféry obecných soudů (nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2021 sp. zn. I. ÚS 444/18, bod 18). Ústavní soud nicméně může do rozhodovací činnosti obecných soudů zasáhnout, pokud je rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků založeno na extrémním rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, respektive mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry (nález Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2006 sp. zn. IV. ÚS 776/05).

9. Podle § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, může soud na návrh přiznat účastníkovi částečné nebo úplné osvobození od soudních poplatků, pokud to odůvodňují poměry účastníka. Soud přihlédne zejména k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku a dalším podobným okolnostem. V případě fyzických osob přihlédne soud také k jejím sociálním poměrům, zdravotnímu stavu a možnostem opatřit disponibilní prostředky k zaplacení soudního poplatku. Důkazní břemeno přitom leží především na žadateli, který je povinen věrohodným způsobem soudu prokázat své poměry (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013 sp. zn. 29 Cdo 1301/2013).

10. Ze soudního spisu v nyní projednávané věci vyplývá, že stěžovatelka obvodnímu soudu předložila vyplněné Prohlášení, jak bylo po ní požadováno. Ve formuláři Prohlášení je sice v části X. Závazky uvedeno, že žadatel má uvést veškeré své měsíční výdaje, jednotlivé kolonky jsou však vyhrazeny pouze pro výdaje související s vyživovací povinností, dluhy a půjčkami, daněmi, sociálním a zdravotním pojištěním, místními poplatky, hypotékou a nájemným. Ze struktury formuláře proto není zřejmé, zda má žadatel uvádět rovněž další běžné výdaje domácnosti, jako jsou platby za energie, náklady na stravu či jiné náklady. Nelze tak souhlasit se závěrem obecných soudů, že stěžovatelka Prohlášení vyplnila pouze formálně či neúplně. Obecné soudy proto pochybily, když svá rozhodnutí založily na chybějících tvrzeních stěžovatelky ohledně jejích běžných výdajů, jelikož takové údaje po ní nevyžadovaly (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2024 sp. zn. 3229/23, bod 21). Za situace, kdy struktura formuláře Prohlášení neposkytuje žadateli prostor pro detailní uvedení všech měsíčních výdajů, musejí soudy k doložení těchto skutečností vyzvat, považují-li je za podstatné pro posouzení žádosti o osvobození od soudních poplatků.

11. Přesto však Ústavní soud s ohledem na svou zdrženlivost při přezkumu rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků neshledal v nyní projednávané věci důvody pro vyhovění ústavní stížnosti. Jak bylo uvedeno výše, stěžovatelka poukázala na usnesení vydané v jiném řízení, v němž jí bylo za obdobných okolností osvobození od soudních poplatků přiznáno. Také v tomto řízení byla vyzvána k předložení Prohlášení, na rozdíl od nyní projednávané věci však tentokrát uvedla rovněž své pravidelné výdaje na stravu, drogerii, dopravu, léky a krmivo pro psa. Ústavnímu soudu proto není zřejmé, z jakého důvodu tyto údaje v Prohlášení předloženém v nyní projednávané věci neuvedla. Ústavní soud tak má za to, že stěžovatelka neunesla důkazní břemeno, ačkoli si zřejmě byla vědoma významu údajů o svých výdajích pro posouzení žádosti o osvobození od soudních poplatků. Tento závěr platí tím spíše, že je v řízení zastoupena právní profesionálkou. Ze soudního spisu rovněž vyplývá, že stěžovatelka soudní poplatek nakonec uhradila a její odvolání tak bude věcně projednáno.

12. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud rozhodl bezodkladně, nerozhodoval tak o návrhu na odklad vykonatelnosti napadených usnesení, který ostatně jako akcesorický návrh sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. srpna 2026 Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu