I.ÚS 2031/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Wintrem o ústavní stížnosti O. V., zastoupené Mgr. Vilémem Vránou, advokátem se sídlem V Olšinách 2300/75, Praha 10, proti usnesením Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 141/2026 ze dne 19. 5. 2026 a Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 3 T 105/2019 ze dne 25. 3. 2026, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4 jako účastníků řízení a Městského státního zastupitelství v Praze, Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 a B. V., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl v záhlaví uvedeným usnesením, že senát téhož soudu složený z předsedkyně Jany Petrákové a přísedících Lenky Wolajnykové a Srpoše Waltera není vyloučen z projednávání věci vedené u obvodního soudu pod sp. zn. 3 T 105/2019. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka jako spoluobžalovaná stížnost, kterou Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením zamítl.

2. Proti těmto usnesením stěžovatelka brojí ústavní stížností s tvrzením o porušení čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky, dále čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka především namítá, že její věc podstatně přesahuje její vlastní zájmy, pročež by měla být posouzena jako přípustná i přes formální nevyčerpání všech opravných prostředků. Stěžovatelka má za to, že její případ je obdobný jako ten řešený v nálezu sp. zn. III. ÚS 4071/17 a že je dán zájem na rychlém trestním procesu, v němž soudy bez průtahů napraví vytýkané vady. Podle stěžovatelky bude procesně hospodárnější, nebudou-li soudy rozhodovat opakovaně, tedy nebude-li proti rozhodnutí o nevyloučení soudců muset nejdříve brojit opravnými prostředky ve věci samé. Nadto údajně napadená rozhodnutí kolidují s nosnými důvody nálezu sp. zn. III. ÚS 4071/17. Má zde tudíž být dán zájem na respektování nálezů Ústavního soudu. Stěžovatelka dodává, že v dané věci navíc předkládá otázku, která dosud nebyla v judikatuře Ústavního soudu řešena. Vzhledem k níže uvedenému není nutné rekapitulovat zbytek stížnostní argumentace, mířící proti samotným napadeným rozhodnutím.

3. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou stěžovatelkou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost však obsahuje neodstranitelný nedostatek podmínek řízení.

4. Ústavní stížnost je nepřípustná.

5. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje. V citovaném zákonném ustanovení má právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne pravidlo minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených. Ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až tehdy, není-li náprava před ostatními orgány již možná. Proto je-li v určité procesní situaci k rozhodování o právech a povinnostech jednotlivců příslušný obecný soud, nemůže Ústavní soud do jeho pravomoci zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve, než tak mohly učinit obecné soudy.

6. Otázkou přípustnosti ústavní stížnosti proti usnesení o nevyloučení soudce z projednání a rozhodování věci se Ústavní soud zabýval ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23. Dospěl přitom k závěru, že ústavní stížnost směřující proti usnesení soudu, kterým bylo rozhodnuto, že soudce není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci, o níž má rozhodovat nebo v ní má činit úkony podle rozvrhu práce, a kterým byl zamítnut opravný prostředek proti takovému usnesení, je nepřípustná. Vydáním rozhodnutí o nevyloučení soudce totiž soudní řízení nekončí a stěžovatelce jsou nadále k dispozici procesní prostředky ochrany. Teprve po vyčerpání těchto opravných prostředků, bude-li se stěžovatelka i nadále domnívat, že jejich prostřednictvím tvrzený stav protiústavnosti napraven nebyl, by se jí otevřela cesta k podání ústavní stížnosti.

7. Ústavní stížností by měla být napadána konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoli rozhodnutí dílčí, ač sama o sobě pravomocná. Výjimkou jsou rozhodnutí kumulativně splňující dvě podmínky: rozhodnutí musí být způsobilé bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv a námitka porušení základních práv se omezuje jen na příslušné stádium řízení, v němž bylo o takové otázce rozhodnuto, a nemůže být v další řízení (např. při použití opravných prostředků proti meritorním rozhodnutím) efektivně uplatněna. Ústavní soud však v odkazovaném stanovisku jasně vyložil, že rozhodnutí o (ne)podjatosti soudce uvedené podmínky nesplňuje.

8. Ústavní soud shledal, že stěžovatelčina argumentace stran výjimečného připuštění ústavní stížnosti, i přes nevyčerpání opravných prostředků, z důvodu podstatného přesahu jejích vlastních zájmů, není případná. Samotný poukaz na nález sp. zn. III. ÚS 4071/17 nemůže být pro výjimečné prolomení požadavku vyčerpání opravných prostředků zásadní, neboť (jak uvedeno výše), pro posouzení přípustnosti jsou klíčové pozdější závěry stanoviska pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23. Stěžovatelka neosvědčila, že by posuzovaná věc skutečně podstatně přesahovala její vlastní zájmy ve smyslu § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Všechny okolnosti, kterými stěžovatelka argumentuje, mohou být posouzeny v řízeních před obecnými soudy, zejména v rámci opravných prostředků proti rozhodnutí ve věci samé. Bude-li stěžovatelka s případnými rozhodnutími o opravných prostředcích nespokojena, zůstává jí stále otevřena možnost podat ústavní stížnost. Avšak až po úplném vyčerpání příslušných opravných prostředků, tudíž až proti konečnému rozhodnutí ve věci, nebude-li náprava před jinými orgány možná.

9. Pro výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. července 2026 Jan Wintr, v. r. soudce zpravodaj