I.ÚS 2073/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti J. P., t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Světlá nad Sázavou, zastoupené Mgr. Karlem Sedláčkem, advokátem se sídlem Dolní 1569, Bystřice pod Hostýnem, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně č. j. 6 To 84/2026-636 ze dne 28. 4. 2026 a usnesení Okresního soudu v Kroměříži č. j. 3 T 154/2023-622 ze dne 24. 2. 2026, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně a Okresního soudu v Kroměříži jako účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Kroměříži schválil rozsudkem ze dne 17. 10. 2023 dohodu o vině a trestu, dle níž byla stěžovatelka odsouzena k podmíněnému trestu odnětí svobody, a to za spáchání přečinů nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku, přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1 trestního zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) trestního zákoníku.

2. Usnesením ze dne 24. 2. 2026 rozhodl okresní soud, že se stěžovatelka ve zkušební době podmíněného odsouzení neosvědčila. Nařídil proto výkon trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro který ji zařadil do věznice s ostrahou. V bodě 3 napadeného usnesení okresní soud shrnul, že se stěžovatelka ve zkušební době dopustila dvou trestných činů, spočívajících v řízení motorového vozidla pod vlivem metamfetaminu a amfetaminu. Stěžovatelka je současně trestně stíhána pro přečin krádeže, resp. účastenství na tomto přečinu. Okresní soud rovněž neshledal výjimečné důvody pro ponechání podmíněného odsouzení v platnosti (bod 10 napadeného usnesení).

3. Stěžovatelka podala proti usnesení okresního soudu stížnost, kterou krajský soud zamítl usnesením ze dne 28. 4. 2026.

4. Stěžovatelka brojí proti oběma usnesením trestních soudů ústavní stížností. Namítá, že jí stát neposkytl zdravotní péči v takovém rozsahu a kvalitě, aby mohla splnit podmínky, které jí byly uloženy odsuzujícím rozsudkem, tedy aby se ve zkušební době zdržela užívání návykových látek. Stěžovatelka uvádí, že je na pervitinu závislá od 17 let, přičemž je zřejmé, že není možné se této závislosti zbavit bez lékařské pomoci, která však stěžovatelce i přes její snahu nebyla poskytnuta - stěžovatelka např. popisuje zápis do pořadníku čekatelů k přijetí do psychiatrické nemocnice. Namítá rovněž, že krajský soud svévolně zamezil jejímu právu na obhajobu, když nevyhověl návrhu na projednání stížnosti ve veřejném zasedání. Trestní soudy údajně porušily právo stěžovatelky na osobní svobodu, na spravedlivý proces, na ochranu zdraví, na obhajobu a na respektování zásady presumpce neviny.

5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Usnesení Ústavního soudu musí být stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Nad rámec toho uvádí Ústavní soud ve stručnosti alespoň následující.

6. Ústavnímu soudu v zásadě nepřísluší přehodnocovat, zda konkrétní odsouzený vedl ve zkušební době řádný život (§ 86 odst. 1 trestního zákoníku). Ve zde posuzované věci přitom stěžovatelka ani nevznesla žádné argumenty o tom, že by podmínky pro přeměnu podmíněného trestu na nepodmíněný nebyly splněny. Pouze tvrdí, že její jednání bylo způsobeno závislostí, s jejímž řešením jí stát dostatečně nepomohl. Jak však upozornily oba trestní soudy, stěžovatelce není vytýkáno to, že se znovu uchýlila k užívání návykových látek. Hlavním důvodem pro závěr o neosvědčení se je skutečnost, že stěžovatelka pod vlivem návykových látek řídila motorové vozidlo, čímž opakovaně spáchala trestný čin (srov. bod 7 usnesení okresního soudu, bod 5 usnesení krajského soudu.) Za těchto okolností není napadeným rozhodnutím co vytknout.

7. Protiústavní není ani skutečnost, že krajský soud o stížnosti nerozhodoval ve veřejném zasedání. Takovou povinnost trestní řád nestanoví, tím méně plyne z ústavního pořádku. Ústavně garantované právo stěžovatelky vyjádřit se k věci bylo zachováno, jak ji upozornil již krajský soud.

8. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. srpna 2026 Dita Řepková, v. r. předsedkyně senátu