I.ÚS 214/2000
V PLATNOSTI- MS Praha 12 Co 541/99
- ÚS I.ÚS 214/2000
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Stížnost se zabývala nesouhlasem se závěry obecného soudu, což nepředstavuje porušení ústavních práv. Soud zdůraznil, že nemá pravomoc přezkoumat právní úvahy nižších soudů, pokud nebyly porušeny základní práva. Rozhodnutí bylo vydáno bez ústního jednání podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Rubrum
I. ÚS 214/2000 Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů M. M. a B. M., zast. Mgr. E. K., advokátkou, proti rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 12 Co 541/99, ze dne 17. 9. 1999, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 5. 4. 2000, se stěžovatelé domáhali zrušení rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 12 Co 541/99, ze dne 17. 9. 1999, a to v té části výroku, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 13 C 273/97. Tím byli stěžovatelé zavázáni zaplatit žalobci - Městské části Praha 13 společně a nerozdílně částku 752 Kč s poplatkem z prodlení. Ústavní stížnost odůvodnili tím, že tímto rozhodnutím soudu bylo zasaženo do jejich ústavně zaručeného práva nečinit to, co jim zákon neukládá podle čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a současně byl porušen čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dle něhož mohou být povinnosti ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích. Podle jejich přesvědčení napadený rozsudek označil stěžovatele bez právního důvodu za dlužníky aniž by se zabýval důvodem vzniku a způsobem stanovení sporné výše pohledávky z hlediska oprávněnosti následného uložení povinnosti zaplatit tento nedoplatek. Po přezkoumání ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Především je nutné konstatovat, že podstata ústavní stížnosti spočívá v polemice s právními závěry obecných soudů. Takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud do pozice třetí instance v systému všeobecného soudnictví, která mu však s odvoláním na čl. 83 Ústavy ČR nepřísluší. Úkolem Ústavního soudu je především zkoumat, zda napadenými rozhodnutími orgánů veřejné moci nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele, zakotvená v ústavních zákonech nebo v mezinárodních smlouvách podle čl. 10 Ústavy ČR. Taková porušení základních práv a svobod stěžovatele však Ústavní soud neshledal. Ústavní soud ve své judikatuře, která je obecně přístupná, vyložil, za jakých podmínek a okolností je oprávněn zasáhnout do jurisdikční činnosti obecných soudů, případně jak se jeho pravomoc projevuje ve vztahu k důkaznímu řízení, které proběhlo před těmito soudy. V daném případě je argumentace ústavní stížnosti založena na zpochybnění právních závěrů učiněných odvolacím soudem. Je však třeba upozornit, že pouhý nesouhlas stěžovatelů s výsledkem soudního sporu nemůže zakládat ústavně právní důvody pro podání ústavní stížnosti. Stěžovatelé své námitky uplatnili již v odvolacím řízení, kde k nim bylo přihlédnuto a důkazem tohoto je skutečnost, že rozsudek soudu I. stupně byl částečně zrušen a vrácen k dalšímu řízení a částečně změněn ve prospěch stěžovatelů. Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně pouze v ústavní stížnosti napadené části výroku. Toto rozhodnutí však odvolací soud řádně odůvodnil, přičemž jak bylo výše uvedeno, Ústavní soud nemá důvod jeho rozhodnutí rušit, neboť v jeho postupu a závěrech neshledal žádné porušení základních práv stěžovatelů. Na základě výše uvedeného tedy Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a mimo ústní jednání usnesením ji odmítl.
Poučení
Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 4. září 2001 JUDr. Vojen Güttler předseda I. senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.