Ústavní soud · Usnesení

I.ÚS 215/20

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2020-01-23 · odmítnuto pro nepřípustnost · ECLI:CZ:US:2020:1.US.215.20.1

Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože žalobce nepředložil důkaz o vyčerpání všech příslušných procesních prostředků před obecnými soudy. Soud se opřel o § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož ústavní stížnost je prostředkem subsidiárním. Výsledkem bylo, že žalobce nevyhověl podmínce přípustnosti, protože řízení před nižšími soudy nebylo pravomocně ukončeno. Soudce zpravodaj rozhodl bez účasti účastníků, na základě § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o návrhu J. V., zastoupeného JUDr. Kamilem Podroužkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Fráni Šrámka 1139/2, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 10 To 132/2019-2206 ze dne 11. listopadu 2019, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, takto:

Výrok

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

1. Navrhovatel požaduje zrušit usnesení, jímž Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") k odvolání státního zástupce zrušil zprošťující rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 3 T 75/2014-2180 ze dne 28. května 2019. Krajský soud vydal takové rozhodnutí v téže věci opakovaně, čímž porušil zaručená základní práva nejen navrhovatele, ale i dalších obžalovaných; návrh tak přesahuje osobní zájmy navrhovatele a ústavní stížnost by neměla být posouzena jako nepřípustná.

2. Ústavní soud opakovaně uvádí, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); ústavní stížnost představuje zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být úkolem pouze Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice viz nález sp. zn. III. ÚS 117/2000. Řízení před Ústavním soudem nastupuje v případě selhání všech ostatních a až po jejich vyčerpání, nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti (§ 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu), taková situace v projednávaném případě nenastala. Nebylo-li řízení před obecnými soudy doposud pravomocně ukončeno, nevyčerpal navrhovatel dosud všechny přípustné prostředky k ochraně svých, a proto je jeho návrh nepřípustný.

3. Pro úplnost odkazuje soudce zpravodaj na lustrum Ústavního soudu, z nějž je patrné, že ústavní stížnost podali proti napadenému usnesení krajského soudu rovněž ostatní tři obžalovaní; usneseními sp. zn. IV. ÚS 4009/19 ze dne 17. ledna 2020 a sp. zn. III. ÚS 99/20 ze dne 16. ledna 2020 byly dvě ústavní stížnosti odmítnuty jako nepřípustné, o třetí vedené pod sp. zn. II. ÚS 4020/19 doposud rozhodnuto nebylo.

4. Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako nepřípustný.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. ledna 2020 Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (2)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.