I.ÚS 2195/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky Halky Kolaříkové, zastoupené Mgr. Tomášem Troupem, LL.M., advokátem, sídlem Velehradská 88/1, Praha 3, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2026 č. j. 25 Cdo 2768/2025-333, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. května 2025 č. j. 27 Co 31/2025-295 a rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 11. listopadu 2024 č. j. 35 C 36/2024-251, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-východ, jako účastníků řízení, a GasNet, s.r.o., sídlem Klíšská 940/96, Ústí nad Labem, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva zaručená Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a to konkrétně právo vlastnit majetek (čl. 11 odst. 1 Listiny) a právo na řádné odůvodnění rozhodnutí (čl. 36 odst. 1 Listiny). Stěžovatelka dále navrhuje zrušení § 74 odst. 1 písm. e) bod 1 a odst. 7 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon.

2. Ze stížnosti a přiložených dokumentů vyplývá, že stěžovatelce byla v záhlaví označeným rozsudkem Okresního soudu Praha-východ (dále jen "okresní soud") uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku 52 179,56 Kč s příslušenstvím, a to z titulu náhrady škody za neoprávněný odběr plynu. Okresní soud zjistil, že v období od 10. 12. 2022 do 2. 1. 2023 docházelo v místě bydliště stěžovatelky k neoprávněnému odběru plynu v důsledku manipulace s plynoměrem (poškození plomby a její nahrazení neoriginální kopií) ve smyslu ustanovení § 74 odst. 1 písm. e) bodu 1 energetického zákona. Jelikož energetický zákon stanoví v takovém případě objektivní odpovědnost odběratele, okresní soud se omezil pouze na zkoumání, zda neoprávněný odběr plynu probíhal ve prospěch stěžovatelky a zda neoprávněný zásah do měřícího zařízení neprovedli technici vedlejší účastnice.

3. Stěžovatelka proti rozsudku okresního soudu brojila odvoláním. V odvolání stěžovatelka především namítala, že se okresní soud nedostatečně vypořádal s jejími tvrzeními ohledně manipulace s měřícím zařízením ze strany techniků vedlejší účastnice a času, kdy k poškození měřícího zařízení došlo (dle tvrzení stěžovatelky mohlo k poškození plynoměru dojít v důsledku zásahu předchozí odběratelky). Stěžovatelka dále namítala, že k poškození plynoměru mohlo dojít i v důsledku zanedbané péče ze strany vedlejší účastnice. Co se týče právního posouzení věci, stěžovatelka namítala, že uplatnění objektivní odpovědnosti za neoprávněný odběr plynu v situaci, kdy se plynoměr nachází mimo nemovitost stěžovatelky, a ta nad ním tak nemá stálou kontrolu, nepřiměřeně zasahuje do jejích majetkových práv.

4. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") v záhlaví označeným rozsudkem odvolání stěžovatelky zamítl. Po skutkové stránce se ztotožnil se zjištěními okresního soudu. Podle krajského soudu stěžovatelka dostatečně neprokázala své tvrzení stran příčiny poškození plynoměru. Krajský soud se dále ztotožnil i s právním posouzení věci. Uplatnění objektivní odpovědnosti nebylo nepřiměřené, jelikož bylo prokázáno, že stěžovatelka plyn skutečně odebírala, aniž plynoměr odběr zaznamenal. Příslušnými ustanoveními energetického zákona se přitom již zabýval Nejvyšší soud i Ústavní soud, přičemž došly k závěru, že princip objektivní odpovědnosti je v kontextu neoprávněného odběru plynu přiměřený. V případě stěžovatelky navíc došlo k moderaci výše náhrady škody, když vedlejší účastnice požadovala náhradu pouze za období 10. 12. 2022 až 2. 1. 2023, přestože k neoprávněnému odběru zřejmě docházelo již od 7. 12. 2021 (za celý rok 2022 činila spotřeba domácnosti stěžovatelky 8 m3 namísto obvyklých 1000 až 2000 m3).

5. Stěžovatelka dále brojila proti rozsudku krajského soudu dovoláním. Podle stěžovatelky rozsudek krajského soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jelikož nebylo prokázáno, že neoprávněný odběr zavinila stěžovatelka. Stěžovatelka dále namítala, že současný výklad energetického zákona zasahuje do jejích základních práv.

6. Nejvyšší soud dovolání v záhlaví označeným usnesením pro nepřípustnost odmítl. Krajský soud podle Nejvyššího soudu věc správně posoudil po skutkové i právní stránce. Energetický zákon je ve vztahu k občanskému zákoníku speciálním předpisem, který obsahuje zvláštní úpravu náhrady škody za neoprávněný odběr plynu. Stěžovatelka neměla možnost se exkulpovat, jelikož dle ustálené judikatury stanoví energetický zákon objektivní odpovědnost za neoprávněný odběr plynu. Pro vznik odpovědnosti tak postačí zjištění neoprávněného zásahu do měřícího zařízení a identifikace osoby škůdce (tj. osoby, která plyn neoprávněně odebrala a použila).

7. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

8. Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti zasáhne do rozhodovací činnosti soudů pouze tehdy, pokud byla pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatelky (čl. 83, čl. 87 odst. 1 a čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky). Ta zde porušena nebyla, jak Ústavní soud vysvětlí níže.

9. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí argumentaci, kterou vesměs uplatnila již před obecnými soudy. Podle stěžovatelky obecné soudy neprovedly ústavně konformní výklad ustanovení § 74 odst. 1 písm. a) bod 1 a odst. 7 energetického zákona, když uzavřely, že stěžovatelka odpovídá za neoprávněný odběr plynu v režimu absolutní objektivní odpovědnosti v situaci, kdy se plynoměr nachází mimo její nemovitost. Ústavně konformní výklad by pak představovalo zúžení skutkové podstaty uvedené v § 74 odst. 1 písm. a) bod 1 energetického zákona pouze na situace, kdy se měřící zařízení nachází v prostoru, kterým odběratel právně disponuje (vlastnické právo, nájemní právo atp.). Extenzivní výklad, který uplatnily obecné soudy, v důsledku znamená, že stěžovatelka je zatížena objektivní odpovědností, aniž by měla objektivní možnost této škodě předcházet. Stěžovatelka dále namítá, že vyčíslená výše škody v jejím případě odpovídá spíše sankci nežli soukromoprávní reparaci za neoprávněně odebraný plyn. Obecné soudy nezohlednily, že výše náhrady neodpovídá běžné spotřebě za stanovené období (od 10. 12. 2022 do 2. 1. 2023). Obecné soudy rovněž nevzaly v potaz prodlení vedlejší účastnice s výměnou plynoměru, čímž došlo k prodloužení závadného stavu plynoměru. V důsledků toho měla získat vedlejší účastnice přiznáním náhrady škody neoprávněný majetkový prospěch.

10. Pro případ, že by senát Ústavního soudu došel k závěru, že ústavně konformní výklad ustanovení § 74 odst. 1 písm. a) bod 1 a odst. 7 energetického zákona není možný, navrhuje stěžovatelka, aby přerušil řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky a předložil návrh stěžovatelky na zrušení uvedených ustanovení energetického zákona plénu Ústavního soudu. K neústavnosti napadených ustanovení stěžovatelka uvádí, že nesplňují kritéria potřebnosti a přiměřenosti. Podle stěžovatelky lze předně sledovaného účelu (ochraně distribučních sítí) dosáhnout stejně účinnými prostředky, které jsou však šetrnější k zasaženému právu. V tomto ohledu stěžovatelka odkazuje na odlišné právní úpravy členských států Evropské unie. Dle názoru stěžovatelky napadené ustanovení dále neobstojí v kritériu přiměřenosti (v užším smyslu), jelikož stanoví objektivní odpovědnost tam, kde odpovědná osoba nemůže ovlivnit vznik škody. Taková konstrukce přitom odporuje povaze principu objektivní odpovědnosti.

11. Ústavní soud se k úpravě odpovědnosti za neoprávněný odběr plynu vyjadřoval v minulosti již mnohokrát. Z judikatury Ústavního soudu přitom plyne, že ustanovení o objektivní odpovědnosti za neoprávněný odběr plynu je třeba vykládat tak, aby v důsledku aplikace těchto ustanovení nebyla ochrana poskytovaná distributorovi v nepoměru k možnostem ochrany, jež má osoba odpovědná za neoprávněný odběr (nález Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2006 sp. zn. I. ÚS 202/06). Prakticky to znamená, že rozhodnutí o neoprávněném odběru musí být řádně odůvodněno. Soudy se musejí vypořádat s případnými rozpory v dokazování neoprávněného odběru a také s argumenty domnělého škůdce, že k neoprávněnému odběru nedošlo (usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 9. 2024 sp. zn. IV. ÚS 1629/23, bod 21). V citovaném nálezu sp. zn. I. ÚS 202/06 tak Ústavní soud shledal porušení základních práv stěžovatele, jelikož soudy došly k závěru o neoprávněném odběru pouze na základě zjištění poškození plomby elektroměru, přičemž ignorovaly nesrovnalosti v provedených důkazech a nezjišťovaly, zda byla elektřina stěžovatelem skutečně odebírána. V jiném nálezu ze dne 8. 9. 2010 sp. zn. I. ÚS 726/10 Ústavní soud konstatoval porušení práva na spravedlivý proces za situace, kdy soudy založily svá rozhodnutí pouze na zápise o poškození plomby elektroměru, který vyhotovil pracovník distributora, přičemž ke znaleckému zkoumání elektroměru došlo až po více než třech letech. V dalších mnoha případech však Ústavní soud vadný postup obecných soudů neshledal (například usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1991/25, IV. ÚS 1629/23, III. ÚS 2275/17, III. ÚS 2322/12, I. ÚS 299/03).

12. V případě stěžovatelky dospěl Ústavní soud k závěru, že k pochybení obecných soudů stran odůvodnění rozhodnutí o neoprávněném odběru nedošlo. Obecné soudy založily svá rozhodnutí na pečlivě zjištěném skutkovém stavu. K závěru o odpovědnosti stěžovatelky dospěly zejména na základě znaleckého posudku prokazujícího poškození plomby plynoměru a zjištěné výrazné odchylky ve spotřebě plynu v domácnosti stěžovatelky a na základě svědeckých výpovědí techniků. Dále se řádně vypořádaly s námitkami stěžovatelky ohledně příčiny poškození plynoměru, přičemž dospěly k závěru, že stěžovatelka svá tvrzení neprokázala.

13. Ústavní soud dále nesouhlasí s názorem stěžovatelky, že obecné soudy vyložily ustanovení § 74 odst. 1 písm. a) bod 1 a odst. 7 energetického zákona příliš extenzivně. Komentářová literatura v tomto ohledu uvádí, že odběratel odpovídá za "bezzásahový" stav měřícího zařízení bez ohledu na skutečnost, zda je či není veřejně přístupné. V řízení před soudem tak postačí prokázat, že došlo k neoprávněnému zásahu do měřícího zařízení a že z takového zásahu měl prospěch odběratel (srov. EICHLEROVÁ, Kateřina a kol. Energetický zákon. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2016, komentář k § 74, marg. č. 16). Lze sice přisvědčit stěžovatelce, že v případě umístění plynoměru mimo její nemovitost mohou být její možnosti kontroly omezené, nicméně je třeba zohlednit specifickou povahu vzniklé škody. Z neoprávněné manipulace s plynoměrem totiž zpravidla těží pouze odběratel, nikoliv osoba, která takový zásah fakticky provedla. Zároveň by výklad předkládaný stěžovatelkou stavěl distributora do velmi nevýhodné procesní pozice. Lze si jen stěží představit, jak by distributor mohl prokazovat, že neoprávněný zásah do měřicího zařízení provedl právě odběratel. Takový požadavek by vedl k nepřiměřenému zatížení distributora důkazním břemenem a byl by v rozporu s veřejným zájmem na řádném fungování distribuční soustavy.

14. Ústavní soud rovněž nepřisvědčil námitce stěžovatelky stran výpočtu výše náhrady škody. Podle judikatury Ústavního soudu nelze vždy mechanicky aplikovat postup pro výpočet výše škody za neoprávněný odběr plynu podle příslušné vyhlášky. Náhrada škody za neoprávněný odběr plynu je založena především na kompenzačním principu a neměla by mít povahu sankce (nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 29/13, bod 49). V případě stěžovatelky však byla výše náhrady škody řádně moderována. V řízení před obecnými soudy bylo zjištěno, že za rok 2022 naměřil plynoměr téměř nulovou spotřebu, přestože stěžovatelka uvedla, že nemovitost v odběrném místě v této době běžně užívala jako své bydliště. Je tak zřejmé, že k neoprávněnému odběru plynu docházelo již od konce roku 2021. Vedlejší účastnice však uplatnila nárok na náhradu škody pouze za období od 10. 12. 2022 do 2. 1. 2023, jelikož spotřeba spočtená dle vyhlášky za celé období neoprávněného odběru by násobně překročila běžnou historickou spotřebu stěžovatelky. Takový postup odpovídá citované judikatuře.

15. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Návrh na zrušení ustanovení § 74 odst. 1 písm. a) bod 1 a odst. 7 energetického zákona, jakožto návrh akcesorický, sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. srpna 2026 Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu