I.ÚS 22/25

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Kateřiny Tomkové, advokátky, sídlem Biskoupky č. p. 33, Ivančice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. prosince 2024 č. j. 20 Cdo 1765/2024-479, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. ledna 2024 č. j. 26 Co 210/2023-396, a výroku II. usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 3. srpna 2023 č. j. 19 EXE 74/2019-370, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu Brno-venkov jako účastníků řízení, a AD IN, s.r.o., IČ: 27096785, se sídlem Na Hubálce 707/10, Praha 6, jako vedlejší účastnice, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Obsah napadených rozhodnutí a argumentace stěžovatele

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí a konkrétního výroku s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv chráněných čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. V řízení před obecnými soudy bylo rozhodováno o návrhu stěžovatelky na zastavení exekuce. Napadeným výrokem II. usnesení Okresního soudu Brno-venkov (dále jen "okresní soud") ze dne 3. 8. 2023 č. j. 19 EXE 74/2019-370, byl zamítnut návrh stěžovatelky na zastavení exekuce opřený o tvrzení o zániku vymáhané pohledávky v důsledku jejího účetního odpisu. Okresní soud k tomu konstatoval, že zákonem aprobovaný účetní "zánik" pohledávky není způsobilým důvodem, pro který by bylo možné exekuci zastavit ve smyslu § 268 odst. 1 písm. a) až h) občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."). Mezi možné způsoby zastavení exekuce nelze zařadit účetní postupy, jež ve svém důsledku neznamenají faktický zánik závazku, nýbrž pouze zánik z pohledu účetní evidence odepisujícího subjektu. Účetně odepsaná pohledávka právně fakticky nezaniká, účetní jednotka ji vede i nadále v podrozvahové evidenci. Účetní odpis pohledávky je pouze účetním řešením, postupem, v rámci kterého je s pohledávkou nakládáno ve vnitropodnikové účetní evidenci.

3. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") následně usnesením ze dne 30. 1. 2024 č. j. 26 Co 210/2023-396, stejně jako okresní soud návrh stěžovatelky na zastavení exekuce opřený o tvrzení o zániku vymáhané pohledávky v důsledku jejího účetního odpisu zamítl. Uvedl k tomu, že účetní odpis pohledávky nelze ani analogicky podřadit pod žádný ze zákonných způsobů zániku závazku dle § 1908 a násl. občanského zákoníku. Jedná se o právem aprobovaný způsob účetního řešení dlouhodobě nedobytných pohledávek, který je učiněn na základě rozhodnutí účetní jednotky (nikoli na základě zákona), a který nevyvolává žádné právní následky.

4. Nejvyšší soud poté usnesením ze dne 3. 12. 2024 č. j. 20 Cdo 1765/2024-479, zamítl dovolání stěžovatelky. Obdobně jako krajský soud konstatoval, že účetní odpis pohledávky nepatří mezi skutečnosti vyjmenované v § 1908 a násl. občanského zákoníku, které mají za následek zánik pohledávky. K odpisu pohledávky se přistupuje s cílem, aby její výše odpovídala její současné skutečné hodnotě. Účetní odpis pohledávky je tak pouze jejím účetním řešením, nelze jej považovat za skutečnost, která by měla vést k právnímu zániku závazku.

5. Proti výroku II. okresního soudu, usnesení krajského soudu a usnesení nejvyššího soudu podala stěžovatelka ústavní stížnost s tvrzením, že v § 1908 občanského zákoníku ani v dalších ustanoveních není nijak upraven zánik pohledávky jako věci v hmotněprávním smyslu, což tvoří mezeru v zákoně. Soudy dle stěžovatelky pochybily v tom, že věc posoudily v duchu nepřípustného legalismu a formalismu a zcela vybočily ze závěrů vyložených Ústavním soudem v nálezu ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. Pl. ÚS 21/96.

II. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka není právně zastoupena, avšak tuto povinnost nemá vzhledem ke stanovisku pléna Ústavního soudu Pl. ÚS st. 42/15, podle kterého je-li účastníkem nebo vedlejším účastníkem řízení před Ústavním soudem advokát, nemusí být podle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zastoupen jiným advokátem. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

III. Vlastní posouzení věci Ústavním soudem

7. Z čl. 83, čl. 87 odst. 1 a čl. 91 odst. 1 Ústavy plyne, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a k zásahu do jejich rozhodovací činnosti přistoupí pouze v případě, zjistí-li na podkladě individuální ústavní stížnosti porušení základních práv a svobod jednotlivce. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva; jeho úkolem je v řízení o ústavní stížnosti ochrana ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy], nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, a jelikož mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

8. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky se závěry obecných soudů spočívajících v tom, že účetním odpisem pohledávky nedochází k právnímu zániku závazku, nýbrž se jedná pouze o účetní řešení pohledávky. K těmto závěrům však Ústavní soud konstatuje, že je soudy dostatečně a logicky odůvodnily a vysvětlily, z čeho v rámci svých úvah vycházely. Ústavní soud neshledal v argumentaci soudů jakékoli pochybení, které by mu umožnilo zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů. V postupu soudů nelze spatřovat nepřípustný formalismus, obecné soudy vycházely z přiléhavé zákonné úpravy a tuto odpovídajícím způsobem interpretovaly a aplikovaly na projednávanou věc.

9. Stěžovatelce dále nelze dát za pravdu ani v tom, že by obecné soudy vybočily ze závěrů vyplývajících z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. Pl. ÚS 21/96. Uvedený nález se týká možnosti ústavně konformní interpretace zákona a vyplývá z něj, že při takové interpretaci soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžadují v nálezu uvedené závažné důvody. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci. Dále je v nálezu řešeno zrušení staré a přijetí nové právní úpravy a legislativní řešení časového střetu právních úprav. Nález, kterým argumentovala stěžovatelka, je tedy nepřiléhavý k věci, o kterou v jejím případě jde.

10. Stran tvrzené mezery v zákoně, konkrétně v úpravě zániku závazků dle občanského zákoníku, Ústavní soud konstatuje, že ani tato námitka nedosahuje ústavněprávní roviny. Obecné soudy stěžovatelce pečlivě vyložily, z čeho plyne, že účetní odpis pohledávky nemá za následek zánik závazku. Není tomu tak z důvodu, že by "účetní odpis" jako způsob zániku závazku chyběl ve výčtu uvedeném v § 1908 a násl. občanského zákoníku. Tento následek vyplývá z charakteru účetního odpisu jako operace ve smyslu zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví.

11. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. února 2025 Tomáš Langášek v. r. předseda senátu