I.ÚS 2220/25

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Ivy Pavlíkové, Ph.D., advokátky, sídlem Kubišova 49/1303, Praha 8, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. května 2025 č. j. 53 Co 167/2025-532 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. ledna 2025 č. j. 60 C 337/2021-489, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9 jako účastníků řízení a Ing. Václava Řeháka a RNDr. Milady Řehákové, Ph.D., jako vedlejších účastníků řízení takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka byla jako advokátka ustanovena zástupkyní vedlejší účastnici v řízení o správě společného jmění manželů, které zahájil žalobou vedlejší účastník. V tomto řízení obecné soudy rozhodly o tom, který z vedlejších účastníků je oprávněn výlučně užívat konkrétní nemovité věci (celkem dvě - pozemek s rodinným domem a bytovou jednotku) a jaké částky jsou povinni si navzájem platit za toto užívání.

2. Po pravomocném skončení sporu Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") přiznal stěžovatelce odměnu za zastupování vedlejší účastnice v odvolacím řízení (odměnu za zastupování v řízení před soudem prvního stupně přiznal obvodní soud dříve a není předmětem nyní projednávané ústavní stížnosti; stěžovatelka proti ní brojila ústavní stížností vedenou pod sp. zn. IV. ÚS 391/25). Obvodní soud dospěl k závěru, že stěžovatelce přísluší odměna v celkové výši 4 900,50 Kč. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") na základě odvolání stěžovatelky usnesení obvodního soudu potvrdil.

3. Stěžovatelka napadá ústavní stížností usnesení obvodního a městského soudu s tvrzením, že jimi bylo porušeno její právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojitosti s čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, dále právo na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny, právo na spravedlivou odměnu za práci podle čl. 28 Listiny a právo na podnikání podle čl. 26 Listiny.

4. Ústavní soud dospěl k závěru, že je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.

5. Předně je potřeba poznamenat, že Ústavní soud již rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky ve věci sp. zn. IV. ÚS 391/25 a odmítl ji jako zjevně neopodstatněnou. V ní stěžovatelka brojila proti rozhodnutím totožných soudů o přiznání odměny ve stejném sporu, pouze se jednalo o odměnu za zastupování v řízení před soudem prvního stupně. Stěžovatelka nyní uplatňuje obdobnou argumentaci - prakticky jediným rozdílem je, že se jedná o odměnu za zastupování v odvolacím řízení. Ústavní soud proto v této věci pro bližší odůvodnění odkazuje právě na usnesení ze dne 30. července 2025 sp. zn. IV. ÚS 391/25, v němž vysvětlil, proč neshledal porušení základních práv stěžovatelky, a nemá důvod se od těchto závěrů jakkoliv odchylovat.

6. Ústavní soud pouze dodává, že ani v této věci stěžovatelka ve své ústavní stížnosti neuvedla žádnou kvalifikovanou ústavněprávní argumentaci, která by zakládala důvod k zásahu Ústavního soudu do činnosti obecných soudů. Neuvádí žádné mimořádné okolnosti, které by dokládaly, že projednávaná věc svým významem přesahuje její vlastní zájmy [viz stanovisko pléna ze dne 5. března 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 (97/2025 Sb.), bod 34]. Opět pouze zpochybňuje aplikaci jednotlivých ustanovení podzákonného předpisu - advokátního tarifu.

7. Za této situace proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. srpna 2025 Tomáš Langášek v. r. předseda senátu