I.ÚS 227/03
V PLATNOSTI- VS Praha 6 Cmo 370/99-60
- VS Praha 6 Cmo 266/2001-114
- ÚS I.ÚS 227/03
Ústavní soud odmítl návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, protože stěžovatelka nevyčerpla všechny procesní prostředky k ochraně práva. Soud se opřel o § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, pokud není vyčerpána všechna právní prostředky. Vzhledem k tomu, že proti rozsudku odvolacího soudu bylo přípustné dovolání, nebyly podmínky pro přípustnost ústavní stížnosti splněny. Soud tedy rozhodl, že návrh je nepřípustný.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti K., spol. s r.o., zastoupené JUDr. V. K., advokátkou, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č.j. 6 Cmo 266/2001-114 ze dne 1. 11. 2002 a proti rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze č.j. 36 Cm 326/96-77 ze dne 20. 11. 2000 ve znění opravného usnesení č.j. 36 Cm 326/96-103 ze dne 11. 2. 2002, t a k t o :
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
: Stěžovatelka podala dne 16. 4. 2003 ústavní stížnost, která směřovala proti v záhlaví uvedeným rozsudkům Vrchního soudu v Praze a Krajského obchodního soudu v Praze. Napadenými rozsudky byla podle názoru stěžovatelky porušena ustanovení čl. 36 odst. 1 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na obnovu řízení. V předmětné věci rozhodl nejdříve Krajský obchodní soud v Praze rozsudkem č.j. 36 CM 326/96-39 ze dne 19. 1. 1999 tak, že žalobu podanou proti stěžovatelce, která měla v řízení před obecnými soudy postavení žalované, zamítl. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem č.j. 6 Cmo 370/99-60 ze dne 25. 1. 2000 zrušil rozsudek soudu I. stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení a současně vyslovil závazný právní názor na konkrétní spornou otázku. V dalším řízení Krajský obchodní soud - byv vázán podle § 226 o.s.ř. právním názorem odvolacího soudu - rozhodl rozsudkem č.j. 36 Cm 326/96-77 ze dne 20. 11. 2000 tak, že uložil stěžovatelce jako žalované povinnost zaplatit žalobci stanovenou částku 24.120,- DEM s příslušenstvím. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem č.j. 6 Cmo 266/2001-114 ze dne 1. 11. 2002 potvrdil rozsudek soudu I. stupně. Vzhledem k tomu, že původní rozhodnutí soudu I. stupně (rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze č.j. 36 CM 326/96-39 ze dne 19. 1. 1999) bylo vydáno před změnou o.s.ř. zákonem č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen "zákon č. 30/2000 Sb."), musí se další řízení před odvolacím soudem i dovolacím soudem řídit o.s.ř. ve znění platném do 31. 12. 2000. Při posuzování přípustnosti dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č.j. 6 Cmo 266/2001-114 ze dne 1. 11. 2002 je proto vzhledem k ustanovení hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb. nutno postupovat podle dosavadních právních předpisů. Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. b) o.s.ř., ve znění platném do 31. 12. 2000 před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Z tohoto ustanovení vyšel i Vrchní soud v Praze, který poučil stěžovatelku, že proti rozsudku je dovolání podle § 238 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustné. (Ostatně stejná právní úprava je obsažena i v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. ve znění platném po 31.12.2000.) V předmětné věci, jak je výše uvedeno, nastala právní situace sledu rozhodnutí obecných soudů, předvídaná v § 238 odst. 1 písm. b) o.s.ř., ve znění platném do 31. 12. 2000. Stěžovatelka také sama v ústavní stížnosti uvádí, že dovolání jako přípustný prostředek k ochraně práva podala. Za této situace, jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž je přípustné dovolání, nebyly ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje. Vzhledem k uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh nepřípustný. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 22. října 2003 JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.